Za války se pral o boty, porazil Jiřího Procházku! Znáte životní příběh Bojana Veličkoviče?

Když zrovna nezápasí nebo netrénuje, nejraději loví jeleny lukem v denverských lesích. Srbský veterán UFC nebo PFL Bojan Veličkovič (32) je připraven ukončit tříleté kralování Davida Kozmy v Oktagonu.

Narodil se v Novém Sadu a vyrůstal během občanské války v bývalé Jugoslávii. “Už jako dítě jsem musel bojovat o přežití. Byly to zlé časy, kdykoli vás na ulici přepadli a sebrali vám peníze, oblečení nebo boty. Své věci jsem si vedle školy vydělal tvrdou prací v restauracích, nechtěl jsem se jich jen tak lehce vzdát. Nikdy jsem žádný konflikt nevyvolal, ale ani z něj neunikl,” říká pro SPORT.sk.

“Naše město nebylo bombardováním na začátku 90. let příliš zasaženo, ale pamatuji si prázdné obchody kvůli embargu a sankcím. Lidé čekali v dlouhých frontách na chléb, olej, mouku, cukr a mléko. Jiné zboží neměli,” vzpomíná Veličkovič a s úsměvem dodává: “Když jsme s bratrem dostali čokoládu, tak jsme se o ni poprali.”

V dětství pomáhal prarodičům na statku: “Tvrdě pracovali, byli skromní a měli úctu. Učili mě, jak se mám chovat, aby ze mě vyrostl dobrý člověk. Můj dědeček má dvě čestná vyznamenání z druhé světové války. Byl dvakrát zraněn a lékaři mu řekli, že pokud mu neamputují obě nohy, zemře. Raději by zemřel, než aby žil bez nohou, a přesto přežil.”

Po tom všem nás nic nezlomí

Bojanovi bratranci v Bosně a Chorvatsku přišli během bombardování o své domovy a stali se z nich uprchlíci: “Každý v té době nějakým způsobem trpěl. Po tom všem nás jen tak něco nezlomí, zejména generaci narozenou v 70., 80. a na začátku 90. let.”

Dětství ve válkou poznamenaném prostředí Veličkoviče zocelovalo a stalo se hnací silou jeho sportovní kariéry. “Můj otec byl policista, v akademii dělal judo a karate. Když jsem byl malý, brávala mě maminka na jeho tréninky, líbilo se mi to.

Později jsme se s mým starším bratrem a jeho kamarády přihlásili na judo. Během několika týdnů přestali, já a bratr jsme pokračovali několik let. Na začátku střední školy jsem skončil a v posledním ročníku jsem začal s kickboxem,” říká držitel hnědého pásu v brazilském jiu-jitsu o své cestě ke smíšeným bojovým uměním.

Slíbili velké peníze, nakonec za 4 zápasy 500 euro

“Díky MMA jsem získal směr, disciplínu, motivaci a sebevědomí. Nejen ve sportu, ale i v životě,” pokračuje. Svou kariéru zahájil účastí v reality show Road to the Ring of Fire.

“Za dva týdny jsme natočili materiál na 19 dílů, dvakrát jsem zápasil zadarmo. Bylo nám řečeno, že po premiéře v televizi vyděláme velké peníze. Semifinále a finále se konalo zvlášť po odvysílání všech dílů, prý tak vyděláme ještě víc peněz. Vyhrál jsem celou sérii a nakonec mi za čtyři zápasy zaplatili jen 500 eur,” usmívá se Veličkovič.

Jedním dechem dodává: “Ale organizátor dodržel slib a poslal mě do USA. V Denveru jsem se pohádal, potkal pár lidí a později se přestěhoval sem.”

Skalpem Jiřího Procházky se nechlubí

Debutoval v srpnu 2010. A přestože v současné době bojuje ve welterové váze, o dva roky později porazil Jiřího Procházku, který se nyní uchází o titul UFC ve welterové váze: “Přišel jsem po první prohře v kariéře a chtěl jsem za každou cenu vyhrát. Vyrazil jsem za ním, protože je velmi vysoký a nemohl si najít odstup. Fungovalo to.”

Skalpem české hvězdy se nechlubí: “Je to už dávno. Jste tak dobří, jak dobrá je vaše poslední hra. Tehdy bych neřekl, že Jiří bude jednou bojovat o titul. Ale věděl jsem, že to díky své postavě a jedinečnému stylu dotáhne daleko.”

Americký sen

Veličkovič bojoval v UFC v letech 2016-17, kdy zaznamenal dvě výhry, remízu a tři prohry: “V té době jsem procházel velmi zvláštním životním obdobím. Byl jsem trochu ztracený a neuvědomoval jsem si, jakou mám příležitost. Dvě ze tří porážek byly způsobeny vysokým počtem bodů. Kdybych byl jen trochu lépe psychicky naladěn, zvládl bych to lépe. Už je to za mnou, nechci se k tomu vracet.”

Po propuštění z UFC debutoval v PFL vítězně, ale následně čtyřikrát prohrál a jednou remizoval: “Příčina? Pravděpodobně nic konkrétního… Když se vykolejené auto řítí ze skály, je těžké ho zastavit. Po propuštění z UFC mi chybělo sebevědomí. Navíc jsem měl proti sobě kvalitní soupeře.”

Veličkovič v UFC také podlehl pozdějšímu vyzyvateli o titul Darrenu Tillovi, v PFL dvakrát prohrál s vítězem série Magomedem Magomedkerimovem a remizoval s bratrancem Chabiba Nurmagomedova Abubakarem (nyní UFC): “Udělal jsem chyby, ale jsem za tu zkušenost vděčný. Myslím, že jsem si tím musel projít, abych se stal bojovníkem, jakým jsem dnes.”

Být šampionem je životní styl

V srbské organizaci SBC si spravil chuť dvěma výhrami a získal pás. V oktagonu porazil v 1. kole Emmanuela Dawu a Carla Pratra. Když zranění vyřadila Petera “Monstera” Knize a Ivana Buchingera, narychlo se vrhl do boje o titul proti nejdéle úřadujícímu šampionovi Davidu Kozmovi.

“Vítězství by pro mě hodně znamenalo. Být šampionem je mnohem víc než vyhrát pětikolový zápas, je to životní styl. Jako šampion musíte být kdykoli připraveni na kohokoli. Musíte správně reprezentovat svůj lid, svou komunitu, svou rodinu. Motivovat mladé lidi, aby čelili těžkým situacím, v jakých jsem se ocitl jako teenager.

Věřím, že jsem na to připraven. Proto jsem zápas přijal o necelé dva týdny dříve. V sobotu se ukáže, jestli mám pravdu, nebo ne,” řekl pro ŠPORT.sk Veličkovič, který má bilanci 20-10 (2).

Zdroj: Šport.sk

Instagram did not return a 200.