Weston McKennie: Kouzelník z Itálie

Jsi čaroděj, Westone! No dobře, asi ne, ale dobrý fotbalista rozhodně. Juventus nezažívá nejlepší časy, těší ho aspoň McKennieho forma. Za laufem nenápadné posily ze Schalke, která miluje Harryho Pottera, nestojí kouzla a čáry, ale hlavně tvrdá práce, sebevědomý přístup a úsměv, který mu z tváře nesmažete. Inu, Američan z Texasu.

Na konci února překonal ligový rekord. Ve skrumáži po rohovém kopu si našel balon a napálil ho za záda brankáře Crotone. Byla to jeho čtvrtá trefa v Serii A, žádný jiný Američan jich nikdy nedal víc. Reprezentační kapitán Michael Bradley se za Chievo Verona a AS Řím před lety prosadil třikrát.

Jde o skromný zápis do historie, jistě, amerických fotbalistů se v Itálii moc neprosadilo. Ale hezky podtrhuje formu, která Westona McKennieho zdobí celý ročník. Když běžel k Frederiku Chiesovi, zaujal gólovou oslavou. Zatočil pravačkou ve vzduchu a naprázdno švihl.

Bičem? Kdepak, kouzelnickou hůlkou! „Jsem velký fanoušek Harryho Pottera. Mám dokonce tetování na ruce. Posílal jsem kouzlo,“ usmíval se spokojeně v pozápasovém rozhovoru pro DAZN.

McKennieho úspěch se zdá být dílem čarodějných mocí. Usměvavý chlapec z texaského města Little Elm svojí pracovitostí zaujal v bundeslize, kde patřil k hrstce hráčů, kteří dělali radost fanouškům Schalke. Čím dál rychleji se propadající klub ovšem před novou sezonou pocítil, že ještě víc než sportovní neúspěchy jej tíží prázdná kasa.

Weston byl asi největší vábničkou pro potenciální zájemce. Jen málokdo čekal, že se ozve zrovna Juventus.Američana si nejprve pořídil na hostování za 4,5 milionu eur. Když by se osvědčil, za 18 milionů by ho koupili. „Bude do počtu a za rok je zpátky v Gelsenkirchenu,“ predikovali pochybovači. Mýlili se.

Turínský gigant našel v McKenniem poklad a opci využil už v březnu, dlouho před koncem sezony. V čem tkví jeho kouzlo?

Ten kluk je lepší

McKennie má vlastnost, kterou dovedl k dokonalosti jeho nejslavnější spoluhráč Cristiano Ronaldo. Neuvěřitelnost soutěživost, zápal pro to být každým dnem lepší a lepší. „Když jsem ho jako malého kluka vozila na zápasy, stačila jedna věta, abych ho namotivovala: ‚Říkají, že tenhle kluk hraje lépe než ty.‘ 90 minut na hřišti makal, aby všechny přesvědčil, že to tak není,“ vzpomněla matka Tina.

„Věděl jsem, že nejsem nejlepší ze všech technicky ani takticky, tak jsem si musel najít něco, díky čemu bych vyčníval,“ věděl Weston. „Díky tomu jsem se vyvinul v hráče, kterým jsem teď. V takového, který chodí do soubojů, maká do sedření kůže.“

Když utkání skončilo, hned se dal do řeči s každým, kdo byl poblíž, nebál se přidat do party ke starším klukům kolem jeho velkého bratra Johna. „Weston se dokázal kamarádit i s želvou,“ smála se maminka.

Dříč, co protihráčům (ani sobě) nic neodpustí, ale zároveň pohodový, věčně usměvavý parťák. Unikátní mix, díky kterému 22letý Američan rychle zapadl i do kabiny Juventusu. Stydlivější vrstevník by se v hloučku s Ronaldem, Dybalou či Buffonem možná bál pípnout.

„Moje osobnost mi nedovoluje, abych takový byl,“ usmíval se McKennie pro The Athletic. „Nemůžu být potichu. Když jsem v nějaké místnosti, víte o mně.“

99,9 procent

Weston se k fotbalu dostal dílem náhody. Jeho otec John sloužil v americké armádě a čelil rozhodnutí, jestli bude své poslání vykonávat na základně na Aljašce, nebo v Německu.

Maminka Tina řekla, že zimu nesnáší moc dobře, a McKennieovi se tak pakovali do Evropy. Usadili se v Kaiserslauternu. Jejich dům stál přes ulici od tělocvičny, kdy malý Weston poprvé narazil na chlapce kopající si s balonem. Ještě v šesti letech hrál za německý Ötterbach, než se rodina vrátila do rodné země.

Fotbal mu přirostl k srdci a věnoval se mu dál. Od 9 let se probíjel mládežnickým systémem FC Dallas. Na škole ale přičichl i k jinému fotbalu, tomu americkému, který je v tamních končinách výrazně populárnější. Oba sporty mu šly náramně, ale jednoho dne přece jen nastala chvíle si vybrat.

„Zeptala jsem se ho: Wesi, jak moc máš rád kopanou a jak moc americký fotbal? A on na to: Kopanou na 99,9 procent a americký fotbal na 99,8. Tak jsem mu řekla: No vidíš, tak sis vybral,“ vzpomněla Tina McKennieová. Chyběly maličké pochyby a Weston mohl místo v Serii A válet ve slavné NFL.

Ještě větší rozhodnutí muselo přijít v roce 2016. Vlastně hned dvě najednou. 18letý Weston mohl mít plné sportovní stipendium na Univerzitě ve Virginii, nebo se stát profesionálem. Když by zvolil B, musel by se ještě rozhodnout mezi postupem do áčka Dallasu, nebo dobrodružstvím v Německu, kde po něm prahlo Schalke 04.

Wes se chtěl vrátit do Německa a měl podporu maminky, hlava rodiny ale byla nejdřív proti. „Říkal jsem si, že garantované plné stipendium by bylo skvělé pro jeho budoucnost. Vedli jsme o tom pár dlouhých, složitých konverzací. Ale nakonec jsem si uvědomil, že rozhodnutí není na mně, ale na něm. Jen ho v něm musím podporovat,“ uvědomil si John McKennie.

Z bojovníka v Schalke během pár let vyrostla nečekaná opora Juventusu. Univerzál, co během sezony umí zahrát na všech pozicích v záloze, a všude skvěle. „Kde by Juventus byl bez tohohle vojáka?“ ptali se nedávno novináři z deníku La Gazzetta dello Sport. „Hraje dobře na kraji hřiště, a pak s jednoduchostí přejde do středu. Podává konzistentní výkony,“ přidali se kolegové z Il Corriere dello Sport.

„McKennie mě nepřekvapil. Sledovali jsme ho dlouho, dobře jsme ho znali,“ vyprávěl na tiskové konferenci kouč Andrea Pirlo. „Permanentní přestup pro něj nesmí být vrcholem, ale teprve začátkem. Musí být přesvědčený, že je na správné cestě. Je to skromný kluk, který se chce neustále zlepšovat.“

Juventus v této sezoně po letech úspěchů nejspíš Zlatonku nechytí, Voldemorta Conteho a jeho Inter bude nahánět marně. S čarodějem Westonem McKenniem, dříčem a nenápadnou hvězdou, má ale velkou naději do příštích ročníků.

Zdroj: Časopis Góóól