Vikingský elegán vs americký bouřlivák! Jaká byla rivalita mezi Borgem a McEnroem?

Na přelomu 70. a 80. let jejich soupeření otřásalo tenisovým světem a rozdělovalo fanoušky na nepřátelské tábory.

Švéd Björn Borg a Američan Johna McEnroe působili jako učebnicové protiklady. Klidný gentleman a zuřivý protiva.

Podobné vášně od jara 1968, od něhož na tradičních turnajích směli nastupovat profesionálové, vyvolávali snad leda Andre Agassi s Petem Samprasem nebo Roger Federer sRafaelem Nadalem.

Nabízí se též paralela s Jamesem Huntem a Nikim Laudou, brilantními závodníky formule 1.

Též o nich se točily dokumenty, začátkem září 2017 přišel do kin hraný film Borg vs. McEnroe.

Jejich finále Wimbledonu 1980 náleží mezi nejnapínavější a nejkvalitnější mače v dějinách. Ne každý však ví, že je pojí přátelství, jaké se v ostře konkurenční branži vyskytuje zřídka.

Kovaní šampioni, borci s vyrovnanou vzájemnou bilancí 11–11 (7–7 na ATP Tour).

Jejich společný příběh, tak poutavý děním na kurtech, je ovšem ještě košatější v lidské rovině.

Vikinský bůh ze Södertälje

Dlouho znal pouze McEnroe Borga. Plakát blonďatého idolu vídal na dveřích svého pokoje, kam si ho vylepil hned vedle dráždivé krásky Farrah Fawcettové. Švéd je jen o tři roky starší, mezi profíky se ale prosadil už v šestnácti, takže k němu výrostek z Queensu mohl vzhlížet. Prvně ho viděl naživo, když mu coby sběrač podával míče ve Forest Hills při US Open.

O McEnroeově vztahu k mladíkovi, jenž vyrostl v Södertälje, svědčí úryvky z jeho knihy Serious: „Připadal mi čarovný. Jako nějaký vikinský bůh, jenž přistál na kurtu.“

„Moc nemluvil. Ani nemusel. Stačil jeho zjev, jeho hra. Vibrace, které šířil. Vypadal prostě skvěle. Široká ramena. Dlouhé vlasy, čelenka, strniště na tvářích a jeho oblečení od Fily. Upnuté triko a krátké kalhoty, fešná bunda. Strašně se mi to oblečení líbilo.“

„Ještě než Björn vyhrál Wimbledon, provázely ho stovky fanynek, groupies, které následovaly třeba Beatles a Stones. Nikdo před ním ani po něm neměl takové kouzlo.“

Když se McEnroe prodral na okruh, Borg byl idolem, jedničkou. Vyznavač útočného stylu servis – volej sveřepě šplhal po žebříčku. S většinou soků se štěkal, nadával rozhodčím.

„Často jsem na dvorci vyváděl jako magor (a vzápětí toho litoval). Ale nikdy v zápase s Borgem. Vážil jsem si příležitosti sdílet s ním stejnou scénu. Být součástí historie,“ stojí v jeho životopise.

Tehdy už mnohonásobný grandslamový vítěz vycítil Američanovu úctu a oplatil mu ji. „Byl to první tenista, který si mě vzal pod křídla, choval se ke mně slušně. Lichotilo mi, když mě největší machr na světě pustil k sobě blíž. Říkal jsem si: Ostatní ať jdou třeba k čertu.“

Padouchu, do toho!

V letech 1980 a 1981 na sebe narazili ve čtyřech grandslamových finále. Tři z nich ovládl McEnroe. Nejvěhlasnější je však Borgův triumf z Wimbledonu 1980. Výsledek 1:6, 7:5, 6:3, 6:7, 8:6 jen trochu napovídá o jeho drásavé dramatičnosti.

Zatímco zbožňovaný Borg na posvátném zeleném pažitu usiloval o pátý titul za sebou, McEnroe se do londýnského finále protloukl poprvé. Na centrkurtu ho přivítalo bučení publika jako odezva výbuchů amerického fracka v předchozí partii s krajanem Jimmym Connorsem.

Do stavu 1:6, 4:5 dominoval troufalý vyzývatel, který ale na chvíli povolil, což Borg okamžitě potrestal.

Otočil na 1:6, 7:5, 6:3, 5:4 a podával. Nevyužil dva mečboly, dalších pět zavilý McEnroe odvrátil ve dvacetiminutovémtie-breaku, v němž protivníka udolal 18–16.

„Cítil jsem, že diváci nechtějí, abych vyhrál zápas. Ale přáli si, abych vyhrál tie-break. Přáli si, abychom ještě neskončili,“ líčil McEnroe. „Je vtipné, že můj nejslavnější mač je porážka. Další moje triumfy nad Björnem už si nikdo nepamatuje.“