Věčné Derby: Hajduk Split vs Dinamo Záhřeb! Znáte historii?
Je to o nenávisti, rivalitě, ale kupodivu i o drobných společných znacích. Zápas mezi chorvatskými týmy Hajduk Split a Dinamo Záhřeb není ani typickým derby, neboť obě města jsou od sebe vzdálena čtyři sta kilometrů.
Přesto nese všechny znaky derby a často je zahrnováno mezi deset nejvyhrocenějších duelů na světě. Do stejného žebříčku jako španělské El Clásico, duely o krále Instanbulu či Buenos Aires. I proto se mu přezdívá Eternal derby, tedy věčné derby.
Létající sedačky, drsné střety ve stylu kungfu či bitvy v ulicích jsou součástí i jiných podobných duelů, ale jedenáct vykopaných hrobů po prohraném utkání přímo na stadionu? To je fakt síla! Správce splitského stánku by mohl vyprávět.
Přitom oba kluby byly kdysi spřátelené. V dobách sjednocené Jugoslávie tvořily silnou čtyřku s bělehradskými kluby Crvenou Zvezdou a Partizanem, ale společensky byly opozicí hlavnímu městu, vymezovaly se vůči jugoslávské metropoli, kde byli doma Srbové.
Rozkol nastal v 90.letech, v době balkánského konfliktu a po něm. Záhřeb se stal hlavním městem nového Chorvatska. A podle občanů Splitu převzal manýry Bělehradu. „Hrabete si peníze pod sebe z našich daní,“ útočili nejen fans Hajduku na Záhřeb.
Za nimi stáli i ti, kteří fandovství zrovna v krvi nemají, ale dalmatský fotbalový klub je pro ně symbolem jakéhosi odporu vůči „utlačovatelů“ z metropole. „Jste venkovani, buďte zticha,“ zněl opačným směrem posměšný tón.
A teď si do toho zamontujte horkou chorvatskou povahu a jsme u toho, proč je Věčné derby symbolem fotbalové nenávisti v rámci jednoho malého národa na jihu Evropy.
Na straně Hajduku Split stojí Torcida, nejstarší fanouškovská skupina v Evropě. Vznikla už v říjnu 1950 v návaznosti na podobné skupiny, které podporovaly Brazílii na MS v témže roce v Jižní Americe.
I přes řadu úředních pokusů zakázat činnost těchto příznivců, pokračuje Torcida ve své činnosti. Při jednom z posledních derby rozvinuli její fanoušci transparent s tímto nápisem: „I když se nestaneš novým šampionem, Torcida bude truchlit, ale odpustí ti. Nikdy se k tobě neotočíme zády. Všichni totiž víme, kdo je nejlepší.“
Aktivita fanoušků Hajduku neutuchá, čím více se rozevírají ekonomické nůžky mezi oběma kluby. Hajduk získal naposledy chorvatský titul v roce 2005, od té doby jen přihlíží hegemonii Dinama, které má už 22 titulů mistra Chorvatska.
A zkuste příznivcům Hajduku vysvětlit, že to není také tím, že je klub z hlavního města protěžován, co se týče ekonomických výhod, „lepších“ sponzorů atd atd…
S nadhledem trenérského světoběžníka se na adresu Věčného derby vyjádřil i Slaven Bilič, odchovanec Hajduku a bronzový medailista z MS 1998: „Obě dvě jsou to velká města, ale já vidím Záhřeb jako Londýn, kde se lidé jen míjejí, pořád pracují a sotva se pozdraví. Žil jsem však na pláži ve Splitu. I když bydlíte třeba na druhém konci města, můžete se potkat třeba čtyřikrát denně a najít si čas na vypití kávy. V tom se Záhřeb a Split zásadně liší.“
Jenže fanouškům takový nadhled většinou chybí, jsou zaslepeni láskou ke svému klubu a nenávistí k tomu druhému. Přejít z jednoho tábora fandů k tomu druhému je nemyslitelné. A platí to i o hráčích, byť výjimka se najde.
V roce 2005 měl tu „drzost“ přestoupit do Hajduku z Dinama Niko Krajnčar. Sotva oschl inkoust na jeho nové smlouvě, měl před vlastním domem zapáleny desítky svíček a na fasádě nápis: „Jsi mrtvý muž.“ Rok v Hajduku mu stačil, přežil jej a zamířil za pestrým angažmá v cizině.
Opakem Torcidy na straně Dinama je fanouškovská skupina Bad Blue Boys. Jedni nenechají na druhých nit suchou, přesto mají něco společného. Pravicové smýšlení a chorvatský nacionalismus, což samozřejmě neladí s dobou.
Jejich slušně řečeno nezájem o hráče tmavé pleti je často středem zájmu disciplinárních orgánů UEFA a následných trestů. To mnohem lépe vyznívá přání členů Torcidy vůči Dinamu: „Nechceme, abyste sestoupili z ligy. Nenávidíme vás, chceme vás vidět na dně ligy, ale nikdy mimo. Hrát ligu bez vás, by nebylo ono, byli bychom ochuzeni.“
Zkrátka Věčné derby.
Zdroj: Hattrick