Trenér Oldřich Pařízek: Byl to krok do jiného snu. Viktoria Žižkov byla obrovský pojem

Oldřich Pařízek zažil období, kdy začaly fotbalové peníze hýbat světem. Slavná éra Viktorie Žižkov nebo první zahraniční přestupy. Kouzelné vyprávění bývalého gólmana uchvátí jednoduše každého.

V současné situaci si užívá pozici trenéra brankářů v Mladé Boleslavi. Mezitím dokončuje knížku o jeho úžasné jízdě gólmana a pomalu přemýšlí nad dalšími kroky. Jak se z třetiligového fotbalisty stala hvězda v české lize? Co stálo za překvapivým přestupem do Belgie? To a ještě více v exkluzivním rozhovoru pro magazín Fórum Sport.

Vaše současné poslání je být trenérem brankářů v Mladé Boleslavi. Jak k došlo k takovému spojení?

Já pocházím z Mladé Boleslavi. Do jednadvaceti let bylo místem mého působiště právě tohle město. Tam se mi povedlo chytat druhou ligu. Pak se ale sestoupilo do třetí ligy a já odešel do Jablonce. Za dospělé jsem hrál, ale ještě za staré éry TJ Škoda Mladá Boleslav.

Po tom, co jsem se vrátil z vojny, byl trenérem Karel Tichý. Právě ten mi dal první příležitost. Ještě tehdy chytal Pepa Erenberger ze Sparty a po nějakém sedmém kole v Třinci jsem nastoupil poprvé. Myslím, že byl ročník 91/92.

Devadesátá léta jste zažil na pozici ligového i druholigového hráče v Česku. Jaké to tenkrát bylo po pádu komunismu?

Tenkrát pro mě byl vrchol, že můžu být brankářem v Mladé Boleslavi. To byl pro mě splněný sen. Já tam začínal hrát ve dvanácti letech. Tehdy jsem přišel z vesnice do města. Dostalo se mi šance odchytat žákovská a dorostenecká léta. Až po skončení vojenské služby jsem se probojoval do prvního týmu. Pro mě byl každý zápas obrovským vyznamenáním. Už jenom, že bylo mé místo v takové generaci, která tam byla. To byli všichni páni fotbalisti. Pro mě to byla obrovská výzva a splněný sen. O lize jsem tehdy ani nepřemýšlel.

• 

A když vám v roce 1994 přišla nabídka od Viktorie Žižkov? Jak jste se cítil a co se vám vybaví při vyslovení jména klubu?

V té době to byl pojem. Obrovský pojem. Mně se vlastně splnilo to, co si člověk v dětství vysnil. To znamená hrát první ligu. Reprezentaci už jsem měl mládežnickou. Ta už byla za mnou. Avšak ligovou zkušenost jsem měl za sebou až po vstupu na stadion Viktorky Žižkov.

Berete jako vaši největší smůlu, když jste si v kariéře zlomil nohu před utkáním proti Chelsea?

Já si zlomil nohu v Norrköpingu a Chelsea jsem vůbec neviděl. S týmem se mi nenaskytla šance odcestovat, což mě mrzelo a do dneška stále mrzí. Protože se mnou v té brance by asi dokázali postoupit. Já měl dobrou formu a myslím, že jsem měl dobře našlápnuto. Byly výsledky, já si věřil a ještě se dobře cítil. Takže věřím, že bychom tenkrát přes Chelsea postoupili.

Myslím, že to člověku zasáhlo do života. Na druhou stranu mu to mělo něco dát. Na vše se koukám s odstupem času jinak. Vzalo mi to rozlet, ale byla to jedna z překážek, kterou jsem musel překročit. Padlo na to slovo i v knížce, kterou letos budu vydávat.

Myslíte, že váš přestup do belgické Jupiler League naplnil potenciál? Klub nechtěl v té době sestoupit a takové přání se mu ve finále splnilo.

Pro mě to byl krok do jiného snu. Mým cílem bylo jít do soutěže, která mohla být lepší než ta naše. Potažmo i za jiné peníze, kde se člověk mohl zabezpečit. Proto jsem přijal zájem Antverp. Nebylo to zrovna jednoduché, ale podařilo se tam podepsat. První byla dvouletá. Druhá tříletá. To znamená, že jsem tam strávil pět sezón.

Vzhledem k tomu, jaké byly podmínky, tím myšleno jedenáct národnosti, blbě složené mužstvo a hráči nebyli v pořádku mentálně, tak se to nedalo zachránit. Já sám jsem tam odchytal pár zápasů. Každý zápas tam hrál někdo jiný, nemělo to hlavu ani patu.

A kdo vám tohle angažmá zařídil? Spadal jste pod nějakou agenturu?

Jednalo se o krátkodobý kontrakt s německou společností z Berlína. Podmínkou té smlouvy bylo, že se bude jednat o dohodu na menší dobu. Kontaktovalo mě hodně manažerů, ale já odmítal, neboť mi přišlo, že to nebylo potřeba řešit. Jenomže najednou během krátké doby došlo na setkání s touhle agenturou na Viktorce. Pro mě to bylo rekordní a během čtyř týdnů měli klub.

• 

Je o vás známo, že jste vášnivý kuřák. Nyní vás už můžeme potkat s elektronickou cigaretou. Nicméně bylo vám to tenkrát vyčítáno? Případně trenérem nebo samotnými hráči.

Tak hráči ani né. Avšak trenéři o tom věděli, minimálně tušili. Ta cigareta je cítit. Kromě toho nás pár bylo. V kabině to bylo znát. Navíc, když přijdete do takového prostředí, tak to budí pozornost. Ale myslím, že kromě Jirky Kotrby, který ten nos měl vymakaný na alkohol a cigarety, na to nepřišel vlastně nikdo.

Sám o sobě tvrdíte, že jste byl ve sprintech strašně pomalý. Dělal vám běh jako takový problém? A myslíte, že za to případně mohla záliba v cigaretách?

Já to měl geneticky dané. (smích) Odjakživa jsem byl nejpomalejší ze všech. Cigarety spíše způsobovaly, že se člověk zadýchával na delší vzdálenosti a to mi nevadilo.

Pár týdnů zpět jste oznámil, že máte v plánech zveřejnit vlastní knihu. Máte už vymyšlený název? A kdy můžeme očekávat vydání?

Knížka se psala s panem Paličkou rok. Na základě mých příspěvků na Facebooku, které zveřejňuji už od předloňského listopadu 2020, přišla nabídka od společnosti Albatros na vydání pamětí. V podstatě už je hotová, odevzdaná a název ještě dolaďujeme s vydavatelstvím. Několik návrhů tam je. Tím myšleno má přezdívka…

Pařez.

Přesně tak. (úsměv) Zbývá tedy jenom forma, ale to je to nejmenší. Vydání má proběhnout do půl roku. Času je dost. Teď se dolaďují detaily. Připravuje se forma. Co vím, má to mít víc než tři sta tisíc znaků. Navíc to není normální pojetí autobiografie, nýbrž formou příběhu. Bude to zajímavé čtení.

Tím jste mi rovnou odpověděl na další otázku, která pojednávala o vaší přezdívce. Jak vlastně vznikla?

Ta se traduje už od mého otce, který byl buď Pařez, nebo Kelly. Táta byl z půlky Němec, takže nevím, jestli mu tak říkali podle hráče, nebo někoho jiného. Zřejmě asi fotbalisty, protože táta kopanou hrával taky. Já a můj brácha jsme měli stejnou přezdívku. Podoba se nezapře a usnadňovalo nám to identifikaci ve městě. (úsměv) Od té doby se nám říkalo Pařez nebo Pařízek. Takže to tak věčně bylo.

Proč si myslíte, že se vám kvůli knížce ozval zrovna Albatros?

Dle mého z příspěvků “vycejtili” dobré čtení. Potom, co jsem prožil kus života v nejedné části země a zároveň došlo na hodně zajímavé destinace, tak si myslím, že je to trošku ťuklo. A jelikož tam pracují zkušení lidé, tak poznali, že to může být dobrý.