TOP 8 fotbalových rozestavení a jejich specifika

#4 Herní rozestavení 4-2-3-1

V moderním fotbale 21. století patří toto rozestavení mezi nejpoužívanější. Trenéři po něm sahají rádi díky jeho flexibilitě a rovnováze ve všech aspektech hry.

Kostru hry tvoří tradiční čtyřčlenná obrana se dvěma stopery a dvěma beky. Velmi důležitým elementem sestavy jsou posty dvou defenzivních záložníků, kteří propojují obranou jednotku s tou útočnou. Tvoří, slepují a brání.

Tři ofenzivní záložníci tvrdí muziku v útočné fázi hry jejíž špičku tvoří hrotový zabiják. Střední ofenzivní záložník pak tvoří ve formaci roli tzv. plejmakera.

✅ Výhody

🔶 Velmi flexibilní a vyrovnané rozestavení, a to jak v útočné, tak i obranné fázi hry.

🔶 Držení míče a jeho rychlé opětovné získávání.

🔶 Zadní linie může hru vysouvat dopředu, v případě potřeby se efektivně stáhnout.

❌ Nevýhody

🔶 V případě dobré formy týmu, je toto rozestavení misrem flexibility, v případě špatné hry jej soupeř rychle může zatlačit na 4-5-1, čímž izoluje jediného útočníka.

🔶 Pokud útočná jednotka nevypomáhá záloze s bráněním a presingem, začne docházet k častému přečíslování ve středu hřiště.

Historie rozestavení

Juanma Lillo, bývalý trenér Real Sociedad, je obecně považován za prvního, kdo si plně uvědomil využití systému 4-2-3-1 ve snaze o co nejlepší rozložení hráčů na hřišti k dosažení dvou klíčových cílů.

Držení míče a jeho rychlé opětovné získávání. Ve Španělsku začalo v 90.letech minulého století docházet k nenásilnému a jednoduchému přechodu z 4-4-2 na 4-2-3-1.