TOP 5 fotbalistů, kteří zářili v dresu milánských AC i Interu

Hráči někdy při přestupech kromě peněz neřeší nic jiného. V tomto žebříčku se zaměříme na milánské kluby ze Serie A a představíme vám pěti hráčů, kteří se předvedli v červeno-černém i modro-černém.

5.místo: Ronaldo

Na páté místo jsme si dovolili zařadit legendu brazilského fotbalu, o které se můžete dočíst iv podobném článku o Realu Madrid a Barceloně. V případě Interu a AC se Ronaldo nestal až takovou velkou osobností. Dres Interu oblékal 5 sezón. Bezprostředně po příchodu (sezóna 1997/98) začal potvrzovat své střelecké kvality a po prvních 11 ligových kolech měl na svém kontě 9 branek. Jeden z nich dal i budoucímu zaměstnavateli – AC Milánu. První prohru Inter zaúčtována až v 13.kole, no to Ronaldo v sestavě chyběl.

Inter Milán zopakoval své slavné období v pohárové Evropě. Navzdory poměrně dlouhé době v týmu neodehrál až tak velký počet zápasů a po mnoha absencích přišlo nepříjemné zranění kolena v ligovém zápase s Lecce. Z Interu Ronaldo odešel za 46 milionů eur do Realu Madrid a v lednu 2007 přestoupil do milánského AC. Zranění ho neobcházely ani v tomto působišti, na trávník se dostal až v 12.kole sezóny 2007/08 na 23 minut, ale po několika dnech se zranění začalo vracet.

Po jedné sezóně odešel do brazilského Corinthians, kde později ukončil kariéru. Pokud bychom měli porovnat 49 gólů v 68 zápasech za Inter s 9 brankami v 20 zápasech za AC Milán, dospějeme k závěru, že výrazně slavnější období strávil v AC, ale s jeho působením v Primera Division je to stále nesrovnatelné. Sice se jedná o skvělého hráče, jeho působení v týmech na San Siru není úplně nejslavnější.

4.místo: Andrea Pirlo

Italská legenda je přesně takovým typem hráče, jakých v tomto žebříčku vyhledáváme. Ve své kariéře si oblékl dres Interu, AC Milán i Juventusu. V roce 1998 přestoupil z Brescie na San Siro. Jednalo se o první výrazný krok jeho kariéry a pod Mircea Lucescu a Royem Hodgson v Interu nedostával příliš mnoho příležitostí.

Plných 90 minut odehrál pouze jednou, i to v posledním kole proti Boloni. Nepodařilo se mu zapsat gólem ani asistencí a po 3 nevýrazných sezónách měnil zaměstnavatele, čemuž předcházelo ještě hostování v Brescii a v Reggio, kde dostatek prostoru využíval úspěšně. Novým klubem se stalo AC Milán, které ho koupilo za 18 milionů eur.

V první sezóně ani Rossoneri nevěřili tomu, že Pirlo je hráčem na celých 90 minut a odehrál celkem 18 utkání, kterých vstřelil dva góly. V sezóně 2002/03 ale už dostal dostatek času na trávníku. Andrea Pirlo se stal jedním z nejlepším playmakerů světa. Svou nespokojenost v Miláně v barvách Interu znásobil v konkurenčním klubu. Zatímco za Inter nastoupil pouze na 22 zápasů, za AC nastoupil na 284 setkání a byl velkou osobností.

3.místo: Zlatan Ibrahimovič

I Ibrahimović odehrál část své kariéry v Juventusu a část v obou milánských klubech. Kromě toho vystřídal několik evropských kluby. Po odchodu z Turína se švédský kanonýr přestěhoval do Milána a stal se hráčem Interu.

Hned premiérový zápas v Serie A přinesl přesný zásah v zápase s Fiorentinou. Raketově se z něj stal jeden z nejobávanějších střelců italské ligy. 57 gólů v 88 zápasech po třech sezónách otevřelo Ibrahimovič dveře do předních evropských klubů. Z celého výběru se rozhodl pro Barcelonu, ale v roce 2010 byl zpět v Miláně.

Vzpomínky z Nerrazurri ale oživit nepřišel. Přestup po ročním hostování vyšel AC na 24 milionů eur. Zlatan se odvděčil 42 góly v 61 zápasech. Toto působení lze označit za Zlatanova slavnější a na třetím místě je hlavně proto, že za oba milánské týmy odehrál podobný počet zápasů, takže jeho „dvě milánské tváře“ jsou dobře srovnatelné.

2.místo: Clarence Seedorf

Slavný záložník ze Surinamu, který reprezentoval Nizozemsko si své působení mezi týmy ze San Sira vůbec nerozloží rovnoměrně. Zatímco v AC byl pomalu považován za klubový legendu, Inter byl prakticky pouze krátkou zastávkou před jeho nejslavnějšími lety.

V prosinci 1999 za něj Inter zaplatil Realu Madrid 24,35 milionu dolarů. Hned v lednovém domácím souboji s Peruggiou se prezentoval gólem při vítězství 5: 0. Seedorf však nebyl hráčem na střílení branek, ale jakýmsi mozkem ve středu pole. Z sestavě Interu prakticky nechyběl a byl důležitým článkem týmu, ve kterém kromě něho figurovali jména jako Luigi Di Baggio, Hakan Şükür či Javier Zanetti. S Interem se rozloučil po 65 odehraných zápasech prohrou s Laziem Řím 2: 4.

V létě se totiž stal součástí výměny za Fernanda Coca. AC Milán se těšilo z vítězství ve finále Ligy mistrů a po 26 letech získalo i italský pohár. Při drtivé většině zápasů figuroval na soupisce i Clarence Seedorf. Ten se zároveň stal prvních hráčem, který vyhrál Champions League s 3 různými týmy (Ajax, Real a AC Milán). V další sezoně se těšil z italského mistrovského titulu, který rozšířil jeho sbírku po 2 holandských a jednom španělském zlatě. Střed pole s Gatussom, Pirlo a Seedorfem vzbuzoval skutečný respekt a Seedorfove kvality dokumentuje i zápis na Pelého seznam FIFA 100. Za AC Milán odehrál rovných 300 zápasů.

1.místo: Fulvio Collovati

Na prvním místě se nachází hráč, kterého si mladší generace fanoušků určitě nepamatuje. V podstatě v roce 1982 tento italský stoper porušil všechna pravidla respektování rivality. Odehrál za AC 158 zápasů, přestoupil přímo k velkému městskému rivalovi a jeho dres si oblékl na 109 setkání.

Collovati byl vychován mládežnickou akademií AC Milána. Svou premiéru v Serie A si odbyl v sezóně 1976/77. Zpočátku dostával šanci zejména v pohárových zápasech, ale časem si vybojoval místo v základní sestavě i na ligové zápasy a v sezóně 1978/79 vyhrálo AC Milán italskou ligu. Rossoneri byly potom přeřazeni do Serie B, ale Collovati jim zůstal věrný a přispěl k návratu mezi elitu. Následně přišly další problémy, klub šel opět do nižší soutěže a Collovati zvolil přestup k velkému rivalovi.

Fanoušci ho zde přijali velmi rychle a hned po příchodu se stal stabilním hráčem základní sestavy. V sezóně 1985/86 skončil Inter v ligové tabulce na šestém místě a Collovati byl prodán, kvůli čemuž nestihl odehrát tolik zápasů jako za městského rivala. Každopádně 109 zápasů je už určitě nad limitem, který dělá z hráče osobnost. Po dvou týmech z Milána si ještě zahrál za Udinese, AS Řím a v roce 1993 ukončil kariéru v barvách FC Janov.