TOP 15 nejpamátnějších Eurogólů

O letošní Euro jsme sice přišli, o historii však nikoli. Když už nemůžeme sledovat krásné góly v aktuálním čase, podívejme se na ty, které už padly.

15.místo: Marcelino, finále 1964

Deník Marca tehdy napsal: „Mistrovství Evropy vrátilo Španělsko na globální mapu světa.“ To ještě fotografové mohli před zápasy i po nich celkem volně pobíhat po trávníku, aby zachytili co nejlepší momentky.

Roku 1964 padl rozhodující gól šest minut před koncem madridského finále, kdy si hbitý Španěl Marcelino, hrdina ze Zaragozy, naběhl na centr z pravého křídla a ve velmi těžké pozici, ze záklonu a ve výšce pánve, perfektně hlavičkoval k tyči. Legendární sovětský brankář Lev Jašin nestačil zareagovat. Dalšího velkého triumfu se Španělé dočkali až čtyřiatřicet let poté.

14.místo: Zlatan Ibrahimovič, proti Itálii 2004

Do konce zbývá necelých deset minut a Švédové se tlačí za vyrovnáním. Kopají roh, balón se několikrát vymotá do vzduchu, načež si ho najde budoucí král Zlatan, mazaně brankáře Buffona odstrčí a zády k brance předvede geniální úder patičkou. Pak už se jen čeká, jestli míč neodhlavičkuje útočník Vieri z brankové čáry. Gól! Nádherný a důležitý.

„Když jsem viděl balón v síti, připadal jsem si jako na jiné planetě,“ řekl Zlatan. Švédové končí první ve skupině, Italové jsou vyřazení a nový bohatýr o měsíc později přestupuje do Juventusu. „Ibra je technický a zároveň neuvěřitelně silný. Vyroste z něj velký hráč,“ pravil tehdy trenér Lars Lagerbäck.

13.místo: Karel Poborský, lob proti Portugalsku 1996

Báseň na český způsob. Národní tým přijel na turnaj do Anglie jako outsider, ale postupně si získával kredit i sympatie. Se štěstím se překulil přes základní skupinu, načež překvapil i ve čtvrtfinále. „ V tu chvíli jsme pochopili, že můžeme jít až do finále,“ vyprávěl záložník Karel Poborský, který s dlouhými střapatými vlasy zařídil jediný gól. A jaký!

Jako liška proklouzl středem hřiště, připravil si míč na pravačku, lehounce ho pohladil nártem, oblouček vysoko přeletěl brankáře Vítona Baiu a bylo. Slávista Poborský už v Anglii zůstal, koupil si ho Manchester United.

12.místo: Mario Balotelli, semifinále proti Německu 2012

Tohle byl jeho zápas. Po prvním gólu, který vstřelil hlavou, si Mario Balotelli málem v euforii roztrhal dres. Po druhé trefě, kterou mu parádním pasem z hloubi pole připravil parťák Mantolivo, si svůj dres svlékl, zatnul svaly a celému světu pyšně vzkázal: „Já jsem Super Mario, a kdo je víc?“

Do skákajícího míče práskl takovou silou, že se brankář Neuer stačil jen podívat. Itálie porazila Německo, ovšem k titulu to nestačilo, protože ve finále kouzlili nepřemožitelní Španělé.

11.místo: Kolbeinn Sighthórsson, v osmifinále proti Anglii 2016

Nejsladší gól v historii malého ostrova. Gól, který přepsal sportovní dějiny Islandu. Celou akci zahájil dlouhým křížným pasem zarostlý kapitán Gunnarsson, stateční Islanďané na sebe postupně vylákali anglické hvězdy a Kolbeinn Sigthórsson je zmrazil hbitou střelou z kroku. Brankář Hart balon u levé tyčky vší silou brzdil rukavicí, přesto úspěšný nebyl.

Anglie prohrávala v osmnácté minutě 1:2, ze šoku už se nedostala a trenér Roy Hodgson hned po utkání rezignoval.

10.místo: Horst Hrubesch, ve finále 1980

Čechoslováci odehráli parádní partii o bronz s Itálií (penaltový rozstřel zvládli 9:8) a podobně dramatické finále ovládli Němci. Díky dvěma gólům blonďatého útočníka Horsta Hrubesche zvítězili 2:1. Belgický brankář Jean- Marie Pfaff nejprve inkasoval po neposedné ráně z dálky, tři minuty před koncem se Hrubesch nemýlil ze své klasické pozice: po rohu od Rummeniggeho předvedl mohutný výskok, hlavičkoval a góóól!

Hrubesch je vůbec zajímavý týpek. Říkali mu Monstrum. S Hamburkem třikrát vyhrál Bundesligu, v roce 1983 dokonce Pohár mistrů. Byl nejen mistrem Evropy, ale také vicemistrem světa. Později začal trénovat a sbíral úspěchy u mládežnických reprezentací, později převzal i národní tým žen.

9.místo: Fernando Torres, ve finále 2008

Byl k nezastavení. I kdyby jste na něj pustili smečku tygrů, on si přiťukne balon a šelmám frnkne. Jako tehdy ve Vídni, kde skvěle odehrál finálový duel proti Němcům. Španělé v excelentní formě, Němci nabušení. Fernando Torres si po půlhodince počkal na přihrávku od režiséra Xaviho, nesprintoval obránce Lahma a šup.

Mohl si srtčit palec do pusy, aby oslavil kouzelná oblouček nad brankářem Lehmannem. „Splnil se mi ten nejtajnější sen,“ řekl po finále. Bourák s něžnou přezdívkou El Niňo měl za sebou první velký přestup ( do Liverpoolu) a netušil, že líp už se mít nebude. V Chelsea nic moc, v AC Milán nic, po návratu do Atlétika Madridn jen záchvěvy.

8.místo: Michel Platini, v semifinále 1984

Nikdo jiný to nedokázal. Na domácím šampionátu šéfoval Francii jako kapitán a vstřelil devět gólů v pěti zápasech. Včetně prvního finálového proti Španělsku. Do kronik se však Michel Platini zapsal především trefou v poslední minutě prodloužení proti Portugalsku. „Věděl jsem, že jedině Platini nás může spasit,“ svěřil se později trenér Michel Hidalgo.

Semifinálový thriller se mohl překlopit na jakoukoli stranu, Portugalci v bílých dresech dokonce v prodloužení čtvrt hodiny vedli, než obránce Domergue ve svém životním utkání vyrovnal na 2:2.  A pak už přišlo Tiganovo sólo a Platiniho nekompromisní rána.

7.místo: Kim Vilfort, ve finále 1992

Jeho sedmiletá dcera ležela v nemocnici s akutní leukémií a záložním Kim Vilfort zvažoval, že turnaj vynechá: „Rodina je mi daleko přednější než nějaký fotbal.“ Už takhle se Dánové dostali na Euro shodou náhod. Jako náhradnická země za Jugoslávii, kde se začalo válčit. Dánský vymanit se sjížděl ze všech koutů světa, protože hráči už byli vesměs na dovolené.

Vilfort, poctivec s knírkem, sedával u své dcery a modlil se za její uzdravení. Nakonec se nechal přesvědčit, ve finále proti Němcům otřel svou střelu levačkou o tyčku a zvýšil skóre na 2:0. Bohužel dcera Linda o pár týdnů později svůj velký boj prohrála.

6.místo: David Trezeguet, zlatý gól ve finále 2000

Francouzi s úžasňákem Zidanem už se cítili prakticky na kolenou. Pečlivý Italové ještě v nastavení vedli 1:0, když nechali zbytečně z levého křídla vyrovnat náhradníka Wiltorda. Ouha! Chyba! A pak bylo ještě hůř. Další francouzský žolík David Trezeguet bitvu rozhodl ve103. minutě.

Na stadionu De Kuip v Rotterdamu svlékl dres, roztáhl ruce a běžel vstříc nesmrtelnosti. Levačkou se v akrobatické pozici opřel do Piresova centru z levého křídla a trefil se rovnou pod břevno. Bylo mu dvaadvacet a jeho kariéra se vlastně teprve rozjížděla. Dalších deset let strávil v Juventusu.

👇 A těch 5 nejpamátnějších?

Instagram did not return a 200.