TOP 15 nejpamátnějších Eurogólů!
Pojďme se podívat na památné góly, které skýtá bohatá historie fotbalového mistrovství Evropy.
Výčet patnácti gólů na které kroniky evropského šampionátu nezapomenou.
#15 Patrick Schick, proti Skotsku 2021
Češi vedli v úvodním zápase EURO 2021 proti domácímu Skotsku 1:0 díky parádní hlavičce Patrika Schicka 1:0, co ale následovalo v 52. minutě, to asi nečekal ani on sám.
Míč se z hloubi české poloviny odrazil směrem ke skotské brance, Schick se za ním kolem půlící čáry rozběhl, všiml si, že skotský gólman David Marshall je daleko z branky a z více než 40 metrů vyslal neuvěřitelně přesnou ránu, která zapadla pod břevno.
Brankář Derby jen marně mával pozadu rukama a proletěl do sítě…
Češi už vedení 2:0 uhájili a na turnaji se dostali až do čtvrtfinále.
UEFA ještě během šampionátu potvrdila, že se český útočník trefil přesně z 45,4 metrů a stanovil tak nový absolutní rekord šampionátu.
#14 Zlatan Ibrahimovič, proti Itálii 2004
Do konce zbývá necelých deset minut a Švédové se tlačí za vyrovnáním.
Kopají roh, balón se několikrát vymotá do vzduchu, načež si ho najde budoucí král Zlatan, mazaně brankáře Buffona odstrčí a zády k brance předvede geniální úder patičkou.
Pak už se jen čeká, jestli míč neodhlavičkuje útočník Vieri z brankové čáry. Gól! Nádherný a důležitý.
„Když jsem viděl balón v síti, připadal jsem si jako na jiné planetě,“ řekl Zlatan.
Švédové končí první ve skupině, Italové jsou vyřazení a nový bohatýr o měsíc později přestupuje do Juventusu.
„Ibra je technický a zároveň neuvěřitelně silný. Vyroste z něj velký hráč,“ pravil tehdy trenér Lars Lagerbäck a další roky mu daly za pravdu.
#13 Karel Poborský, čtvrtfinále proti Portugalsku 1996
Báseň na český způsob. Národní tým přijel na turnaj do Anglie jako outsider, ale postupně si získával kredit i sympatie.
Se štěstím se překulil přes základní skupinu, načež překvapil i ve čtvrtfinále.
„V tu chvíli jsme pochopili, že můžeme jít až do finále,“ vyprávěl záložník Karel Poborský, který s dlouhými střapatými vlasy zařídil jediný gól. A jaký!
Jako liška proklouzl středem hřiště, připravil si míč na pravačku, lehounce ho pohladil nártem, oblouček vysoko přeletěl brankáře Vítona Baiu a bylo.
Tehdy slávista Poborský už v Anglii zůstal, koupil si ho Manchester United.
#12 Mario Balotelli, semifinále proti Německu 2012
Tohle byl jeho zápas. Po prvním gólu, který vstřelil hlavou, si Mario Balotelli málem v euforii roztrhal dres.
Po druhé trefě, kterou mu parádním pasem z hloubi pole připravil parťák Mantolivo, si svůj dres svlékl, zatnul svaly a celému světu pyšně vzkázal: „Já jsem Super Mario, a kdo je víc?“
Do skákajícího míče práskl takovou silou, že se brankář Neuer stačil jen podívat.
Itálie porazila Německo, ovšem k titulu to nestačilo, protože ve finále kouzlili nepřemožitelní Španělé.
#11 Kolbeinn Sighthórsson, v osmifinále proti Anglii 2016
Nejsladší gól v historii malého ostrova. Gól, který na EURU 2016 přepsal sportovní dějiny Islandu.
Celou akci zahájil dlouhým křížným pasem zarostlý kapitán Gunnarsson, stateční Islanďané na sebe postupně vylákali anglické hvězdy a Kolbeinn Sigthórsson je zmrazil hbitou střelou z kroku.
Brankář Hart balon u levé tyčky vší silou brzdil rukavicí, přesto úspěšný nebyl.
Anglie prohrávala v osmnácté minutě 1:2, ze šoku už se nedostala a trenér Roy Hodgson hned po utkání rezignoval.
#10 Horst Hrubesch, ve finále 1980
Čechoslováci odehráli parádní partii o bronz s Itálií (penaltový rozstřel zvládli 9:8) a podobně dramatické finále ovládli Němci.
Díky dvěma gólům blonďatého útočníka Horsta Hrubesche zvítězili 2:1.
Belgický brankář Jean- Marie Pfaff nejprve inkasoval po neposedné ráně z dálky, tři minuty před koncem se Hrubesch nemýlil ze své klasické pozice. Po rohu od Rummeniggeho předvedl mohutný výskok, hlavičkoval a góóól!
Hrubesch je vůbec zajímavý týpek. Říkali mu Monstrum.
S Hamburkem třikrát vyhrál Bundesligu, v roce 1983 dokonce Pohár mistrů. Byl nejen mistrem Evropy, ale také vicemistrem světa.
Později začal trénovat a sbíral úspěchy u mládežnických reprezentací, později převzal i národní tým žen.
#9 Fernando Torres, ve finále 2008
Byl k nezastavení. I kdyby jste na něj pustili smečku tygrů, on si přiťukne balon a šelmám frnkne. Jako tehdy ve Vídni, kde skvěle odehrál finálový duel proti Němcům.
Španělé v excelentní formě, Němci nabušení. Fernando Torres si po půlhodince počkal na přihrávku od režiséra Xaviho, nesprintoval obránce Lahma a šup.
Mohl si srtčit palec do pusy, aby oslavil kouzelná oblouček nad brankářem Lehmannem.
„Splnil se mi ten nejtajnější sen,“ řekl po finále.
Bourák s něžnou přezdívkou El Niňo měl za sebou první velký přestup ( do Liverpoolu) a netušil, že líp už se mít nebude.
V Chelsea nic moc, v AC Milán nic, po návratu do Atlética Madrid jen záchvěvy.
#8 Michel Platini, v semifinále 1984
Nikdo jiný to nedokázal. Na domácím šampionátu šéfoval Francii jako kapitán a vstřelil devět gólů v pěti zápasech.
Včetně prvního finálového proti Španělsku.
Do kronik se však Michel Platini zapsal především trefou v poslední minutě prodloužení proti Portugalsku.
„Věděl jsem, že jedině Platini nás může spasit,“ svěřil se později trenér Michel Hidalgo.
Semifinálový thriller se mohl překlopit na jakoukoli stranu, Portugalci v bílých dresech dokonce v prodloužení čtvrt hodiny vedli, než obránce Domergue ve svém životním utkání vyrovnal na 2:2.
A pak už přišlo Tiganovo sólo a Platiniho nekompromisní rána.
#7 Kim Vilfort, ve finále 1992
Jeho sedmiletá dcera ležela v nemocnici s akutní leukémií a záložním Kim Vilfort zvažoval, že turnaj vynechá.
„Rodina je mi daleko přednější než nějaký fotbal,“ říkal před turnajem.
Už takhle se Dánové dostali na Euro shodou náhod. Jako náhradnická země za Jugoslávii, kde se začalo válčit.
Dánský tým se sjížděl ze všech koutů světa, protože hráči už byli vesměs na dovolené.
Vilfort, poctivec s knírkem, sedával u své dcery a modlil se za její uzdravení.
Nakonec se nechal přesvědčit, ve finále proti Němcům otřel svou střelu levačkou o tyčku a zvýšil skóre na 2:0.
Bohužel dcera Linda o pár týdnů později svůj velký boj prohrála.
#6 David Trezeguet, zlatý gól ve finále 2000
Francouzi s úžasňákem Zidanem už se cítili prakticky na kolenou.
Pečliví Italové ještě v nastavení vedli 1:0, když nechali zbytečně z levého křídla vyrovnat náhradníka Wiltorda. Ouha! Chyba! A pak bylo ještě hůř.
Další francouzský žolík David Trezeguet bitvu rozhodl ve 103. minutě.
Na stadionu De Kuip v Rotterdamu svlékl dres, roztáhl ruce a běžel vstříc nesmrtelnosti.
Levačkou se v akrobatické pozici opřel do Piresova centru z levého křídla a trefil se rovnou pod břevno.
Bylo mu dvaadvacet a jeho kariéra se vlastně teprve rozjížděla. Dalších deset let strávil v Juventusu.
#5 Angelos Charisteas, zlatý gól ve finále 2004
Ještě bychom měli zdůraznit, jak se Řekové do finále Eura dostali.
V posledních vteřinách prvního prodloužení proti Česku využili pravidla, které pak už nikdy neplatilo. Jmenovalo se stříbrný gól: skóruješ, vyhráváš, druhé prodloužení se nehraje.
Stoper Traianos Dellas tehdy ukončil české sny.
Defenzivně laděné Řecko to nakonec dotáhlo až na fotbalový Olymp a zlatý střelec Angelos Charisteas byl tím, kdo se po Basinasově centru z rohového kopu stal řeckým bohem.
„Ten gól mi změnil celý život,“ vzpomínal útočník. Tým německého trenéra Rehhagela dokázal zázrak.
Záznam gólu 👇
#4 Oliver Bierhoff, zlatý gól ve finále 1996
Aby se to nepletlo, i tady byli ve hře Češi. Brilantní Poborského lob, o kterém už byla řeč, byl jen předzvěstí.
Nakonec se tým trenéra Uhrina postavil v londýnském finále Němcům a díky prudké penaltové ráně Patrika Bergera vedl 1:0. A pak?
Pak přišel v 69. Minutě na plac přehlížený německý náhradník Oliver Bierhoff, statný útočník z Udine.
Před zraky královny Alžběty II. Překlopil výsledek na stranu favorita.
Hlavou vyrovnal a v prodloužení náhodnou střelou z otočky, kterou brankář Kouba nepochopitelně nechytil, rozhodl.
#3 Antonín Panenka, poslední penalta ve finále 1976
A pořád toho není málo. Zase Čechoslováci! Tentokrát jako šampioni, kteří v Bělehradě zaskočili celý svět.
Brankář Viktor, kapitán Ondruš, k tomu Čapkovič, Dobiáš, Nehoda, Veselý, Švehlík, Masný nebo Antonín Panenka, který si při závěrečném penaltovém pokusu troufl na bláznivost, jež neměla obdoby.
„Věřil jsem si na tisíc procent. Věděl jsem, že se německý brankář Maier skácí na stranu,“ vzpomíná. A ono jo.
Zatímco Maier padal, Panenkův vršovický dloubáček se pomaličku snášel do sítě. Vivat! Panenka se díky tomu dostal do kronik světového fotbalu. I časopis po něm pojmenovali.
#2 Éder, jediný gól ve finále 2016
Stalo se 10. Července 2016 na pařížském stadionu St. Denis. Konkrétně ve 109. minutě.
Portugalský náhradník Ederzito António Macedo Lopes, útočník narozený v africkém státě Guinea-Bissau, se opřel do míče a z pětadvaceti metrů vypustil přízemní torpédo.
Francouzský brankář Hugo Lloris na Éderovu přesnou střelu nedosáhl.
Portugalsko, i bez zraněného Cristiana Ronalda, senzačně triumfovalo na evropském šampionátu 2016.
Pro portugalského útočníka se tento moment stal vrcholem kariéry, ve vrcholném fotbale už nikdy nezazářil, vytratil se z repre a v 35. letech v tichosti ukončil profi kariéru.
#1 Marco Van Basten, ve finále 1988
Nejkrásnější volej, který se kdy objevil na evropské scéně.
I trenérský mazák Rinus Michels vyskočil z lavičky a nevěřícně se držel za hlavu: Fakt se to stalo? Stalo!
Nizozemci vykročili k triumfu nad Sovětským svazem a fenomenální útočník Marco van Basten si vystřelil fotbalovou sochu.
Počkal si na Mührenův nekonečný centr z levého křídla, z velkého úhlu ho napálil pravačkou nad ruce brankáře Dasajeva a rozhodl.
I když připouštíme, že ještě důležitější byl první finálový gól Ruuda Gullita, Van Bastennův kop byl magický.
Velká škoda, že hráčskou kariéru musel kvůli několika zraněním ukončit ještě před třicátými narozeninami.
Zdroj: Časopis ProFootball