Tomáš Souček: Nemusíte být nejlepší hned.

Tohle je jiný Tomáš. Nedostal do vínku talent jako sudičkami požehnaný Tomáš Rosický. Přesto byl vyhlášen nejlepším českým fotbalistou a co víc, prorazil v Premier League. Tomáš Souček si jde vlastní cestou. A v Anglii ho velebí.

Někdo má přirozený dar. Je to výhra, hlavně na začátku. Jako mít dvojveslici. Ostatní plují v člunu pro jednoho, vaší loď pohání dvě vesla. Nejen píle, ale i talent. To se ví, jde to snadněji.

Jenže ne každý je Mbappé, Rashford, Sancho, Fati nebo Greenwood. Případně Messi, Rooney, Neymar či Fábregas, tedy hráči, kteří oplývají kouzlem a vyčnívají velmi brzy. U nás měl takové výjimečné nadání snad jen Tomáš Rosický.

Vlohy však nejsou všechno. Fotbalová historie zná stovky a tisíce mladých géniu, kterým shořela ikarovský křídla a místo aby dopluli k úspěchu odveslovali do zapomnění.

A pak jsou tu fotbalisté, kteří žádný extra dar neměli. Nebyli tak slibní a nadějní. Neotevírala se před nimi grandiózní budoucnost. Dokonce se mohlo stát, že se jejich vyhlídky na zářnou kariérou trenéři předčasně zatloukali do rakve.

Co mohli dělat? Na to existuje jediná odpověď. DĚLAT. Jedním z takových byl Tomáš Souček. Kdysi se mu smáli kvůli jeho kolohnátské postavě, slýchal vtípky, že je dřevák, často se nevešel do sestavy a musel překousnout i hostování ve druhé lize.

Dnes je 25letý záložník největší české eso. Zvítězil v anketě fotbalista roku a převzal novinářskou trofej Zlatý míč. Z domácí ligy se vystřelil na nejprestižnější mezinárodní scénu i jako vůbec nejdražší hráč (překonal rekordní částku, kterou přes 20 let držel Tomáš Rosickyý).

Po půlročním hostování ze Slávie zakotvil v anglickém West Hamu nastálo. Londýnský klub poslal za Tomáš Součka do Edenu přes půl miliardy korun.

„Fotbal v Česku je hodně založen na úsilí a poctivosti, s čímž pak můžeme profitovat i směrem do světa, kde si toho váží,“ prohlásil Tomáš Souček. „Jsem důkazem toho, že když hráč dává fotbalu a týmu všechno, může hodně dokázat.“

Někdo to má narýsované odmalička, že z něj bude megastar. To ovšem nebyl Tomášův případ. Do hvězdné pozice dorostl postupně. Obětavou prací pro mužstvo. „Zažil jsem těžké podmínky v druhé lize na Žižkově nebo propad v podobě hostování do Liberce, ale jsem rád, že jsem si tím vším prošel. O to víc si anglického angažmá vážím. Pro ostatní je to ukázka, že nemusí být hned v osmnácti nejlepší v lize, ale můžou se vypracovat vysoko kousek po kousku a z menšího města.“

Souček pochází z Havlíčkova Brodu. K fotbalu ho přivedl táta. „Trénoval mě až do doby, než jsem v deseti odešel do Slavie,“ vyprávěl vytáhlý defenzivní středopolař s přezdívkou Suk. „Nebyl jsem přirozený talent, musel jsem si vše vydřít. Když jsem přišel do Slavie, bylo to pro mě složité kvůli dojíždění. Taky jsem v žácích chvíli pořádně nehrál, některé kluky posouvali o jeden dva ročníky výš, já šel normální cestou.“

Později v Praze bydlel na internátu. „Chtěl jsem pořádný míč. Od 15 let v podstatě až do druhé ligy jsem během volna, klidně ještě i po zápasech, chodil hrát různé malé fotbálky, hanspaulku nebo jsem si šel jen tak zakopat na barák.

V roce 2020 zažil Tomáš Souček skok, po kterém by se zhoupl žaludek i Supermanovi. „Přiletěl jsem do Londýna, představili mě a za tři dny jsem už hrál první zápas,“ popisoval. Prosadil se do základu a nastupoval do všech utkání.

Najednou hrál proti Arsenalu, Liverpoolu Či Manchesteru United. Návdavkem třikrát skóroval. Trefil se proti Chelsea, Newcastlu a Watfordu. Patřil také k hráčům s nejvíce naběhanými kilometry. Trenér Kladivářů David Moyes si ho nemohl vynachválit. „Nevím, zda bychom se bez Součka udrželi v Premier League,“ prohlásil dokonce.

„Krásně se to poslouchalo,“ usmál se Tomáš. „Kouč chtěl dát do hry větší intenzitu a nasazení. A já jsem právě ten, který tyto prvky produkuje a umí je dostat z ostatních, pomoct, povzbudit, korigovat hru. Proto mi dával šanci a já jsem byl hrozně rád, že mi takhle věřil.

Jednou z klíčových opor West Hamu je Tomáš Souček i v letošní sezoně. Společnost mu v londýnském klubu dělá další bývalý spoluhráč ze Slavie Vladimír Coufal. A jde jim to náramně.

„Kdysi si ze mě dělali srandu, že jsem kolohnát a nemotora,“ mihla se Součkovi před očima dávná vzpomínka. “ Jasně, nemám brazilskou ladnost, ale těší mě, že lidi i spoluhráči ocení nejen nějakou přešlapovačku na půlce, ale taky jak je hráč prospěšný pro svůj tým a že právě tohle je nejdůležitější. Věřím, že to už poznali i ve West Hamu.