Studuj, nebo sportuj, oboje nemůžeš. Obtížnou volbu odjíždějí sportovci řešit za moře!

Český vzdělávací systém není stavěný ke kdovíjakému přizpůsobování se druhým subjektům.

Podobně tvrdohlavě se ke vzdělávacím institucím staví sportovní kluby, a tak před talentovanými středoškolskými sportovci stojí už v rané fázi jejich potenciálně úspěšných kariér poměrně důležitá volba: dát přednost sportu nebo škole? 

Před podobnou otázkou stál před lety Robert Sovík.

Tehdejší kapitán juniorského týmu hokejové Sparty měl našlápnuto do extraligy.

Každodenní tréninky ovlivňovaly už jeho studium střední školy, po maturitě se rozhodl ve studiu pokračovat a zvolil Českou zemědělskou univerzitu.

“To skloubení nebylo zrovna ideální,” vzpomíná Sovík.

Mezi tréninky oblékal sako a chodil na zkoušky.

V té době zažil i osm startů za A-tým holešovického klubu, kam se mohl postupně propracovat, jako se to podařilo jeho vrstevníkům a spoluhráčům z juniorky Miroslavu Formanovi či Danielu Přibylovi.

Protože nechtěl zavírat dveře před hokejem, ale ani vysokoškolským vzděláním, rozhodl se pro cestu za moře. 

“Studoval jsem ekonomii na univerzitě ve státě New York a u toho hrál hokej,” vzpomíná Robert na tři roky studia v zámoří, které mu následně vynesly lukrativní stáž ve finanční firmě přímo na Manhattanu.

“Absolventi univerzit, kteří během studia sportovali a uspěli v univerzitních ligách, jsou navíc americkým trhem práce vnímaní velmi pozitivně.

Firmy si uvědomují, jaké vlastnosti rozvíjí sport, ať už to je práce v týmu, reakce na porážky nebo zvládání tlaku. Takoví lidé, pokud udělají správně kroky i mimo sport, mají určitý náskok při pracovních pohovorech na zajímavá místa,” upozorňuje Sovík, který se už při studiu rozhodl pomáhat dalším českým sportovcům dostat se na americké univerzity.

Proto vznikla organizace USA Sport & Study, která za devět let působení poslala tímto směrem již několik stovek českých sportovců. 

Mladí sportovci v Česku si podle Roberta Sovíka musí dříve či později vybrat.

Ti, kteří dají přednost škole, častokrát ztratí životní vášeň a oberou se o možné sportovní úspěchy.

Ti druzí, kteří kvůli sportovní kariéry mnohdy nedostudují ani střední školu, mohou mít problém později. 

“Může se stát, že se vám jako sportovci několik let skvěle daří. Sport je ale obrovsky nevyzpytatelný. Stačí jedna chyba, jeden zákrok, přijde zranění a je po kariéře.

Takový člověk bez vzdělání a předchozích pracovních zkušeností bude mít problém se prosadit a nejsou to bohužel ojedinělé případy, kdy toto ve sportovním světě vidíme,” popisuje Sovík. 

Tomuto problému se snaží předejít americký univerzitní systém, který podporuje studující sportovce.

“Mají přednost při tvorbě rozvrhu, a tak si mohou nastavit přednášky tak, aby se nekryly se sportovní aktivitou. Tréninky i vyučování jsou navíc v rámci jednoho kampusu pod hlavičkou univerzity.

Čeští sportovci, kteří dosahují dobrých výsledků, navíc často dosáhnou na stipendia, která jim pokryjí náklady na školné,” říká Robert Sovík. 

Místo toho, aby si tedy daný člověk v Česku musel volit mezi vzděláním a sportem už na hranici plnoletosti, získá na americké univerzitě další čtyři roky k dobru, kdy si svůj výběr mohou pečlivěji promyslet a po tuto dobu rozvíjet oba směry.

“Ukazuje se nám, že absolventi si následně vybírají spíše pracovní kariéru. S americkým diplomem mají spoustu možností uplatnění ať už na tamějším trhu práce, ale i zpět v Evropě a v Česku.

Známe ale i případy, kde se absolvent věnuje sportu na profesionální úrovni a díky diplomu z univerzity má případná zadní vrátka, kdyby jeho sportovní kariéra neočekávaně skončila,” dodává Sovík. 

Za sportem na americké univerzity v minulosti odcestovala třeba i kapitánka české ženské hokejové reprezentace Alena Mills.

Americký fotbal hrál čtyři roky na univerzitě známý český politolog Petr Boháček.

Tenisové stipendium na univerzitě v Los Angeles získal Leon Jakimič, dnes známý podnikatel a zakladatel společnosti Lasvit.

Na svou cestu do zámoří po létě vyrazil i nejúspěšnější mladý golfista Václav Tichý. 

V českém prostředí pak podle Roberta Sovíka stojí za zmínku projekt Univerzitní ligy ledního hokeje, který sdružuje vysokoškolské studenty a mezi univerzitami pořádá hokejové zápasy.