16. 4. 2024

Rozhovor s Marianem Jelínkem: Ze skvělého hokejisty až k práci osobního kouče pro Jaromíra Jágra

Jeho myšlenka na život i práci změnila mnoha lidem pohled na svět. A není se čemu divit. Marian Jelínek je mistrem svého oboru v práci osobního kouče. Styl, kterým svoji práci provádí je velice osobitý a ještě k tomu přidává i něco navíc. Ať už se zeptáte Karolíny Plíškové, Petra Mrázka nebo samotného hokejového boha Jaromíra Jágra, všichni svorně pějí chválu.

Jaká byla práce asistenta trenéra v národním týmu? O čem je nový program Peak Level Academy nebo co tehdy bylo klíčové pro titul mistra světa v roce 2005? O tom všem i více se rozpovídal v exkluzivním rozhovoru pro magazín Fórum Sport. Čtěte dále!

V současné době jste společně se svým týmem zveřejnil nový projekt Peak Level Academy. Jedná se o online vzdělávací program, který bude řešit myšlenku sebekoučinku. Kde se zrodil nápad vymyslet takhle propracovanou kampaň?

🗣 Pokud se ptáte na propracovanou kampaň, tak to „spískali“ mí kolegové z Peak Level Academy. Jinak myšlenka toho, že bych mohl vytvořit online vzdělávací programy je relativně stará. Teď však shodou okolností – covid, se stala realitou.

Máte velký cit pro svoji práci a to je taky jeden z důvodů, které vám zaručilo jméno a úspěch ve světě sportu. Co si myslíte, že je váš aspekt úspěchů?

🗣 Víte, já nevím ani podle jakých kritérií mě označujete za úspěšného. Přesto bych lhal, kdybych řekl, že mě vaše uznání nepotěší. Prostě dělám svoji práci, která mě moc baví, jak nejlépe umím.

V kariéře osobního kouče už se točíte přes pětadvacet let. Který ze všech lidí, jenž jste mohl koučovat byl pro vás přelomový?

🗣 To je velmi těžká otázka. Každý jedinec vám něco dá, zkušenost, kterou k tomu abyste mohl tuto práci dělat, je nezbytné nasbírat. Ale pokud chcete něco zlomového, tak to asi byl první klient z businessu, neboť do té doby jsem se zabýval pouze vrcholovými sportovci.

Byl jste asistentem trenéra u české hokejové reprezentace v letech 2003 až 2005. Ve své sbírce máte i zlatou medaili z právě zmiňovaného roku 2005, kde se sešel skvělý tým. Co si myslíte, že dělalo náš hokej skvělý pár let zpět? A proč je nyní situace taková jaká je?

🗣 Myslím si, že tehdejší generace hokejistů měla jednak velký talent, jednak úžasný hlad po úspěchu a především jejich subjektivní světy byly nastaveny v určité rovnováze lásky ke hře jménem lední hokej a touhy dosáhnout v něm na co nejvyšší mety.

Odpovědí na druhou část je velmi rozsáhlé téma. Těch aspektů je celá řada. Podle mého názoru klíčovými jsou především zmiňovaná silná emoční vazba ke hře jménem lední hokej, která je v současnosti spíše vnímána jako silná emoční vazba k cíli, vítězství, úspěchu, či penězům. Dále si myslím, že s námi trochu neblaze „zacloumala“ demokracie, která se projevuje tím, že každý „kecá“ do všeho bez respektu k daným rolím. V neposlední řadě jsou na vině i špatné mezilidské vztahy v hokejovém hnutí, chcete-li jakási pracovní kultura.

Každý si chválí vaší práci mentora. Ať už je to Karolína Plíšková, Jaromír Jágr a další z řad sportovců nenajdou na vás křivého slova. Co by takový osobní kouč měl podle vás umět?

🗣 Za velmi důležité považuji empatii, znát sám sebe a vzdělání v daném oboru. A hlavně vás to musí všechno bavit.

Roku 1993 jste měl namířeno do Ameriky za Jaromírem Jágrem. Jak vznikla vaše dlouholetá spolupráce?

🗣 Jaromíra jsem poznal na hokejové škole v roce 1991, kde byl několik dnů jako host. Odpoledne jsme spolu chodili trénovat do posilovny, hráli tenis a povídali si o životě v NHL. On se mě ptal na různé názory, např. na posilování a trénink obecně, a tak vznikla naše spolupráce, která trvala 13 let.

Při své štaci ve Spartě jste udělal titul v extralize dvakrát za sebou. Stál jste po boku Františka Výborného jako asistent trenéra. Jaký na něj máte názor?

🗣Jen ten nejlepší. Franta si mě vybral a hned od začátku jsme si padli do noty, ať již po odborné či lidské stránce. Prožili jsme spolu krásný léta nejen na Spartě, ale i v Mladé Boleslavi. Byla to hezká etapa mého profesního života.

Kdy jste si uvědomil, že práce s pocity a s vědomím sportovce má velký vliv na finální výsledek?

🗣 Že naše emoce a stav subjektivního světa má vliv na výsledek jakékoli lidské činnosti je známo od nepaměti. To, co jsem si uvědomil asi před 20 lety, je fakt, že z hlediska složek sportovního výkonu je řídící, dominantní, především stav subjektivního světa jedince, chcete-li jeho pocity, vědomí, emoce…

Nyní si dáváte delší pauzu od práce trenéra. Přeci jenom to už budou tři roky od posledního angažmá. Uvidíme vás v blízké době na střídačce nějakého klubu?

🗣 Zajímavá otázka. Za určitých předpokladů to nevylučuji, ale myslím si, že asi ne.

Vaše zkušenosti využíváte i v byznysu a podnikání. Dá se říct, že si je práce v byznysu a sportu podobná?

🗣 Paralely mezi vrcholovým sportem a podnikáním jsou zcela markantní. V obou „profesích“ jde např. o výkon, motivaci, budování týmu, zvyšování synergie, koheze, hodnotové homofilie a dalších prvků vedoucí k týmovosti.

Potýkáme se i s podobnými negativními prvky – vztahové problémy mezi členy týmu či firmy, syndrom hvězd resp. managerská puberta, ztrátou motivace nebo syndromu vyhoření a mnoho dalších podobností. Proto lze vnímat návyky ze sportovního prostředí jako dobrou průpravu nejen do života obecně, ale i třeba do podnikání.

Zažíváte život sportovních osobností v plném světle. Není vám jich občas líto, když jsou stále obklopení novináři nebo fanoušky?

🗣 Ani ne, neboť je to součást jejich života. Nemohu chtít v jakékoli roli pouze „lízat smetánku“, ale musím mít i určité morální volné vlastnosti na to, abych dělal věci, které mě možná až tolik nenaplňují. Což není vždy snadné.

Mnoho lidí se svojí leností zabíjí, ale nemůže najít řešení. Jak se má člověk dostat z bodu udělám to zítra do bodu udělám to dnes?

🗣 Jednoduše, prostě to jít udělat. Víte, souboj našeho rozumu a našeho „dvojčete“ je celoživotní. Rozum by chtěl, ale jakýsi lenoch v nás („dvojče“) je silnější. Podrobněji se tím zabývám v knize „Vnitřní svět vítězů“.

Kde se vidíte za 5 let? Máte teď nějaký konkrétní cíl?

Věřím, že ne na hřbitově. 😀 Vize a cíle určitě mám a mám jich hodně, ale nemyslím si, že je vhodné je takto veřejně prezentovat. Určitě bych chtěl být aktivně činný na půdě pedagogické, koučovatelské a spisovatelské, a to nejen v oblasti vrcholového sportu, ale i businessu.