Průvodce černým fotbalovým uměním
Fotbalové zákony se neustále vyvíjejí, v uplynulých letech došlo k několika úpravám pravidel a hlavně přišlo na scénu dlouho očekávané video, tedy VAR. Přesto se pravidla a předpisy příliš neadaptovaly v herním chování, kdy nedochází k k jejich přímému porušení, ale vychytralí hráči si v nich dokáží hledat výhody a zkoušejí hranice. Tohle je 5 případů tzv „černého umění“.
#1 Simulace
Debata ohledně simulace se stává stále složitější. Pravidla pamatují na to, že simulace ve své nejtvrdší podobě je v rozporu se zákony hry, ale pořád existuje spousta šedých zón.
Všichni už jsme asi byli svědky situace, kdy byl útočící hráč zřetelně podražen či zatažen, ale jelikož faul ustál, udělal „čestnou“ věc a pokračoval ve hře. Můžeme se však divit útočníkům, když nakonec upadnou, prostě proto, že to faul byl? Nicméně takovéto situace bývají jen malý krůček od snahy pád přifilmovat, jelikož si šikovní útočníci umějí dopředu spočítat, že ke kontaktu s obráncem dojde.
Pak přichází otázka technického kontaktu. Někteří fotbalisté získávají pokutové kopy díky svým podvodům. Není nic špatného na tom, chtít ve vápně chcete získat penaltu, jde o to, co všechno jste tomu schopni obětovat. Existuje spoustu regulerních lákadel na obránce aby faulovali, ale často to bývá jen krůček od nafilmování pádu.
Nyní však žijeme v době videorozhodčího a vyhlášeným simulantům pomalu zvoní hrana. Ani VAR nemusí odhalit vše, ale dnes už můžou být zákeřné zákroky, nesportovní chování včetně simulace trestány zpětně. Hráči si zvykají a pomalu zjišťují, že se jim simulace může nejen dost nevyplatit, ale ještě jsou pro smích všem fanouškům.
#2 Bloky při rozích
Německé vítězství 7:1 nad domácí Brazílií v semifinále Mistrovství světa 2014 je jedním z nejznámějších zápasů tohoto tisíciletí. Zatímco většina německých gólů padla po přečíslení, ten první po rohovém kopu byl dokonalým příkladem toho, jak se blokovat při rohových kopech vyplácí.
Thomas Müller pálil po dobrém centru úplně osamocen a celý svět se ptal proč tam stál sám? Jak je možné zapomenout hlídat ve vápně takového kanonýra? Jeho strážce, David Luiz, byl totiž zablokován v pohybu Davidem Klosem. Hráči Německa dodnes trvají na tom, že to nebylo úmyslné, ovšem v reálu se ukázalo, jakou hodnotu může takové blokování mít.
Taktika to není věru nová. Například Mourinhova první Chelsea se právě tímto stylem práce v pokutovém území vyznačovala. Zvolit taktiku blokace může být účinné zvláště proti týmům, které prosazují bránění jeden na jednoho. Na mužstva, která brání zónově to takový efekt nemá. Je to však typ akce, která by rozšíření VARu měla být postupně stále víc trestána jako útočný faul.
#3 Kradené metry
Není to ten největší fotbalový zločin, nýbrž asi ten vůbec nejběžnější. Nejen že hráči často nedodržují bod, ze kterého by měli vhazovat aut, také při rozehrávce na hřišti se s míčem nenápadně plazí co nejblíž soupeřově brance. Každý decimetr dobrý.
Nejčastěji si tohoto trendu lze všimnout u opakovaných autových vhazování. V moderním pojetím fotbalu mohou být ukradené 2 metry k dobru významnou komponentou k docílení branky.
#4 Taktické fauly
Lze tleskat zákroku, kterým jiný hráč zlikviduje šanci v rozporu s pravidly rychlejšího, šikovnějšího fotbalisty? Jakkoliv fotbaloví odborníci a experti hovoří o „skvělém“ taktickém faulu, vždy se jedná o unfair hru.
V éře fotbalu, kdy jsou protiútoky mnohdy klíčovou akcí ke vstřelenému gólu, přibývá úmyslných zákroků ještě na vlastní polovině, mnohdy za cenu žluté karty, jen aby byla akce soupeře zastavena.
Fotbalistům se ovšem nelze divit. K taktickému faulování jsou trénováni od útlého věku. I nejmenší fotbalisté slyší z lavičky řev trenéra: přeruš ho, nesmí ti utéct.
Vzhledem k faktu, že za tyto fauly existují okamžité karetní tresty, těžko dojde k eliminaci tohoto způsobu hry.
#5 Zdržování
Málokdo který divák si uvědomuje, jak malá porce zápasu se ve skutečnosti odehraje z poskytnuté půldruhé hodiny. Statistici na uplynulém Mistrovství světa spočítali, že z hrubých 90 minut se čistého času hrálo zhruba něco kolem 50 minut. Výsledkem různých zdržování se hrací čas jednotlivých zápasů lišil až o 20 minut.
Hrát partii s Manchesterem City 70 minut nebo 45? Nejeden menší tým z anglické Premier League by menší porci minut uvítal. Udržet nerozhodný bezbrankový výsledek na Ethiad Stadium je pravděpodobnější s menším počtem odehraných minut.
Že zdržují týmy, které v utkání drží vítězný výsledek, to tu bylo vždy. Ovšem nyní některé mužstva viditelně zdržují od úvodních minut ještě za nerozhodnutého stavu. Rozhodčí sice vždy nějakou tu minutku navíc nastaví, ovšem ztracený čistý herní čas to stejně nenahradí.
Jak se s tímto nešvarem vypořádat bude do budoucna jedním z hlavních úkolů fotbalových řídících organizací.