Olympique Marseille: Vélodrome, korupční skandál i ušatá trofej

Devětkrát vyhrál francouzskou ligu a svého času byl nejlepším klubem planety. Zároveň však dokáže dlouhé roky plavat v chaosu, žabomyších válkách a apatii. Vítejte v Marseille.

Trocha historie

Pánové, kteří rozhodovali o osudu klubu z Marseille , nosili fraky, motýlky a cylindry. Byli to vážení muži, obchodníci a zároveň sportu oddaní činovníci, kteří na jihu Francie chtěli rozvíjet hru zvanou fotbal. René Dufaure de Montmirail byl prvním, kdo vyslovil myšlenku, že v roce 1892 vznikne fotbalový klub.

Nekonečně daleko byla v tu chvíli česká stopa, kterou v tradičním francouzském klubu na počátku popříštího tisíciletí zanechali záložníky Štěpán Vachoušek a Rudolf Skácel. Olympique dostal jméno po sportovní akci největší velikosti, řecké olympiádě.

Během dvacátých let minulého století se Olympique zařadil mezi nejdůležitější sportovní kluby ve Francii. Od roku 1924 získal ve velmi rychlém sledu tři národní poháry a v roce 1937 poprvé vyhrál i domácí ligu. Značka OM se pomalu stala pojmem v mezinárodním měřítku.

Zlaté i trpké časy

Pořád je k neuvěření, jak Olympique během několika málo let vyletěl takřka do nebes a padl do pekla. Stalo se to během éry rozpínavého bosse Bernarda Tapieho, který chtěl z Marseille vytvořit prvotřídní značku za každou cenu. Neštítil se ničeho, ani podplácení rozhodčích.

Nutno říct, že to Olympique neměl zapotřebí. Tapie nakoupil tolik skvělých hráčů, že minimálně ve Francii neměl klub konkurenci. V letech 1989 až 1992 vyhrál Olympique čtyři ligové tituly za sebou! A k tomu se mu podařilo v roce 1993 triumfovat ve slavné Lize mistrů. Hodí se připomenout, že nesmírně vyrovnané finále proti AC Milán rozhodl stoper Boli těsně před přestávkou.

Bohužel pak se Olympique ponořil do těžkého korupčního skandálu, který odšpuntoval koupený zápas s Valenciennes. Proč? Protože Tapie chtěl svým hráčům ulevit, aby se mohli šetřit na velké finále. Když se na to přišlo, Marseille nejenže musela vrátit domácí titul, ale taky nuceně sestoupila a Tapie šel na dva roky do vězení.

Legendy

Kde začít? Mimořádných hráčů nastupovalo v bílomodrém dresu moře. Proslulý stadion Vélodrome, často zaplněný do posledního místa, se klaněl hrdinům své doby. Jairzinho, Giresse, Foster, Cacarino, Cantona, Barthez, Andersson, Blanc, Nasri, Ribéry, Drogba…

Jakékoliv jména vyslovíte, bude mezi fanoušky Marseille prudce rezonovat. Dva muži mají ovšem výsadní postavení. Francouz Jean-Pierre Papin, excelentní střelec a mistr složitých volejů. Už je mu pětapadesát a jako trenér se neprosadil. Do Marseille přišel z belgických Brugg, kde střelecky explodoval. Následně pětkrát za sebou vyhrál v Ligue 1 korunu pro krále střelců a za rok 1991 ho zvolili králem Evropy.

Než však na evropský trůn usedl i Olympique Marseille, Papin za tehdy rekordních deset milionů liber odešel do AC Milán. Asi si už domyslíte, jak moc ho to bolelo, když velké finále 1993 proti svému milovanému klubu prohrál.

A to druhé nezapomenutelné jméno? Jugoslávský snajpr Josip Skoblar, který v jedné sezoně nasázel 44 branek a získal Zlatou kopačku za rok 1971.

Slavný stadion

Proč Vélodrome? Protože se tu soutěžilo v dráhové cyklistice. Stadion, který postavili už roku 1937 byste už nepoznali. Vélodrome je daleko větší, krásnější a vůbec daleko noblesnější, ovšem dramatické kouzlo mu zůstalo. Do arény Vélodrome se vejde téměř sedmdesát tisíc lidí a zajímavostí jistě je střešní konstrukce, která váží šest tisíc tun.

V roce 1938, kdy se tu hrálo poprvé Mistrovství světa, byly tribuny daleko méně rozlehlé. Pro Euro 1984 se zvětšily, pro mistrovství světa 1998 zrovna tak.

Poslední velký šampionát hostil Vélodrome v roce 2016, konkrétně to bylo mistrovství Evropy. Nejživější atmosféra se tu však odehrává při zápasech Olympique, když místní ultras spustí chorály. Před výkopem tu vždycky hraje song Jump od kalifornské kapely Van Halen a góly oslavuje Paff Daddy se svým Coma with Me.

Le Classique

Marseille je vlastně stát ve státě. A o fotbale to platí stejně. Tamní Olympique je sám o sobě přesvědčený, že je největší francouzskou ikonou, tudíž se nezřídka kdy chová nabubřele a sám sobě neodpouští porážky. O to víc, když přijdou ve velkých šlágrech.

Tím nejzajímavějším bývá ten proti Paris Saint-Germain, tedy Le Classique, je to podobná nevraživost jako v případě Realu Mardid a Barcelony. Vítěz bere vše a poražený chodí kanálama. Antipatie mezi romantickou metropolí na severu a vášnivým i chaotickým jihem je všudypřítomná.

Vyhrocená bývají i tzv. “Olympique derby” ve kterých se klub z Olympique z Marseille poměřuje s jiným Olypiquem, tím z Lyonu. Z historie známe i lité bitvy proti zeleným dresům ze Saint-Ettiene.

Instagram did not return a 200.