Neměl peníze na kimono a snil o tom, že uvidí moře! Jak se Aldo stal legendou UFC?

Bývalý šampion UFC v pérové váze Jose Aldo ukončil aktivní kariéru v MMA. Pojďme si připomenout jeho příběh jak se z chudého chlapce z favely stala legenda největší bojové organizace.

Brazilský bojovník byl v letech 2009-2015 držitelem titulů WEC a UFC, v letech 2016-2017 byl také šampionem UFC. Od té doby o titul bojoval ještě dvakrát, ale neúspěšně.

Informace přinesl brazilský portál Combate. Tuto zprávu následně potvrdil server MMA Fighting, který rovněž potvrdil, že Aldo byl propuštěn ze své stávající smlouvy s UFC.

Nemusí to však nutně znamenat jeho úplný konec v bojových sportech. V minulosti vyjádřil přání bojovat v boxu.

Příběh chlapce z favely

Stejně jako většina dětí z chudých rodin v Manausu snil José Aldo Jr. o úspěšné sportovní kariéře, která by ho vyvedla z chudoby.

Vzhledem k tíživé finanční situaci rodiny měl však omezené možnosti. José Aldo starší, jeho otec, pracoval jako zedník. Jeho matka byla ženou v domácnosti.

“Pocházím ze skromných poměrů, takže to bylo těžké, ale měli jsme hodně lásky, která nám pomohla mnohé překonat,” vzpomíná Aldo na své dětství.

Život, který už tak nebyl pro malého Alda jednoduchý, se po rozchodu rodičů ještě více zkomplikoval. “Byl jsem ještě malý kluk, nechápal jsem, co se děje, proč máma odchází. Ale i tak mě vždycky podporovala, naučila mě spoustu dobrých věcí. Táta taky, oba mě podporovali.”

Aldo zůstal žít se svým otcem, kterému pomáhal na stavbách. “Od mládí jsem si byl s otcem velmi blízký. Vždycky mi říkal, že jestli se chci stát mužem, musím tvrdě pracovat, takže jsem musel zůstat s ním.

Byl jsem ještě velmi mladý, ale snažil jsem se mu pomoci,” řekl Aldo, který si uvědomoval, že to není život, který by chtěl.

Snil o tom, že si zahraje fotbal na Maracaně.

Mladý Aldo chtěl jednou obléknout dres Flamenga a zahrát si na bájném stadionu Maracana. Všichni však chtěli vyniknout ve fotbale, a tak se Aldo musel vzdát své první sportovní lásky.

Přesto měl šanci uspět i v jiných sportech. Fotbal nahradila capoeira. Ačkoli miloval školu a učení, jeho oblíbenou každodenní činností byl trénink capoeiry.

Rychle ukázal, jaký talent se v něm skrývá.

Capoeira však nikdy nemohla zlepšit jeho život, nemohla mu vydělat peníze. Naopak, to málo, co si vydělal prací na stavbách, musel investovat do školení.

Tehdy do jeho života vstoupilo brazilské jiu-jitsu (BJJ). “Aldo musel skončit s capoeirou, protože za trénink platil 10 brazilských realů,” říká Aldův první trenér BJJ Marcio Pontes.

“To nebylo vůbec moc, jen proto, že to bylo levné. Ale ani tolik neměl. Skončil s capoeirou a začal dělat BJJ.”

Předstírali, že jsou bratři

Pontes založil v Manausu klub pro místní děti. Ale Aldo neměl peníze ani na základní vybavení, kterým je gi (tréninkové kimono, pozn. red.).

Andre Luiz, Aldův bratranec, byl Pontesovým prvním studentem. Pontes mu dal zdarma oblek, aby mohli začít trénovat. To bylo týden předtím, než se objevil Aldo.

Aldo a Luiz se obávali, že Pontes už nebude chtít dát Aldovi zadarmo oblek, a tak se rozhodli předstírat, že jsou bratři.

“Věděl jsem jistě, že to nejsou bratři. Ale nechal jsem je chvíli hrát tuhle hru, pro zábavu,” směje se dnes Pontes. “Dal jsem jim dvě stará gi a začali jsme trénovat.”

Zaujala ho také měkčí podložka

Aldo se do tréninku zamiloval jako začátečník. “Chtěl jsem také trénovat BJJ místo capoeiry, protože žíněnka byla mnohem měkčí,” říká Aldo.

“Bylo to lepší než trénovat capoeiru na tvrdé podložce. Začal jsem číst časopisy o jiu-jitsu, četl jsem o mistrech světa a chtěl jsem se jím stát také.”

Aldo se rychle učil. Po pouhých čtyřech měsících tréninku se Pontes rozhodl přihlásit ho na první turnaj. Aldo porazil tři soupeře, ale zlatá medaile mu toho dne nebyla souzena.

“Byl to těsný zápas, skončil remízou, ale rozhodčí přisoudili vítězství soupeři,” říká Pontes o finálovém duelu. “Byl jsem naštvaný, Aldo měl vyhrát. Ale i bez vítězství jsem si uvědomil, že mám nesmírně talentovaného žáka.”

Aldo také pokračoval ve škole a stále pomáhal otci na stavbách. Situace však byla stále těžší, protože Pontes přihlašoval Alda a Luize na všechny turnaje, které se v oblasti konaly, protože chtěl svůj tým zpopularizovat, aby přilákal více studentů.

“Vyhráli všechno jako bílé a zelené pásy a začali trávit více času s týmem,” říká Pontes. “Na turnajích, u mě doma. Pomáhal jsem Aldovi a Andrému, jak jen to šlo. Oblečení, dárky, peníze, snažila jsem se je podporovat, jak nejlépe jsem uměla. Byli jako moji synové.”

Snil o tom, že uvidí slavnou Copacabanu

Aldo si uvědomil, že jeden trénink denně mu nestačí, a tak spolu s Pontesem navštěvovali také tělocvičnu Nonata Machada, který Pontesovi v roce 1992 udělil černý pás.

“Začal jsem trénovat, abych jednou mohl jet do Ria a vyhrát tam turnaj,” říká Aldo. “To byl můj cíl. Trénoval jsem třikrát denně, protože jsem věděl, že mi to zajistí lepší budoucnost.”

Aldo jednou řekl své matce, že jednoho dne uvidí oceán. Nazvala to hezkým snem.

Ano, v té době to byl jen sen, ale Aldo věděl, že ho může uskutečnit tvrdou prací, a tak pokračoval v dobývání místní scény. Blížilo se mistrovství světa 2001.

Vláda se rozhodla podpořit místní talenty a zaplatila jim cestu do Ria de Janeira. Mezi šťastlivci byl i tehdy patnáctiletý Aldo, který letěl letadlem vůbec poprvé.

Aldo a ostatní žáci Pontesovi dorazili do hotelu v Riu. Všichni byli unavení z vyčerpávající cesty, včetně Alda, ale nemohl se dočkat, až si splní svůj sen. Byli jen několik set metrů od světoznámé pláže Copacabana.

“Byl červenec a v Riu je tehdy docela zima, ale on toužil vidět pláž na vlastní oči,” vzpomíná trenér. “Byli jsme unavení, ale on chtěl vidět oceán, tak jsem mu vysvětlil, jak se tam dostat.”

Aldo si splnil svůj sen. Všechno vypadalo přesně tak, jak si vysnil.

Dokonce byl několik hodin pryč. Když se večer vrátil do hotelu, vzal si s sebou do kapsy několik mušlí, aby mohl matce dokázat, že na pláži Copacabana skutečně byl.

“Byla strašná zima a on přišel promočený, ale stejně se pořád usmíval,” říká Pontes. “Splnil si velký sen. Věděl jsem, že někde uvnitř věděl, že tam chce strávit zbytek života.”

Začátky v MMA

O dva roky později se Aldo skutečně přestěhoval do Ria. Ale už se nevěnoval jen jiu-jitsu, ale začal trénovat MMA.

Jeho trenérem byl téměř celou kariéru Andre Pederneiras a jeho domovským klubem Nova União.

Svůj první profesionální zápas absolvoval v roce 2004. Svou kariéru zahájil s bilancí 7-0, pak přišla první porážka. Na dalších deset let a jediné.

Aldo stoupal ve světovém žebříčku a stal se členem americké organizace WEC, kde získal titul v pérové váze.

Později organizaci koupila UFC a Aldo byl automaticky vyhlášen šampionem. Hned ve svém prvním zápase v UFC tak obhájil titul, aniž by v něm předtím bojoval.

Zastavil ho až McGregor
Úžasnou sérii osmnácti výher zastavil až Conor McGregor. Aldo pak šokujícím způsobem padl po pouhých třinácti sekundách.

Nejrychlejší konec v historii zápasů o titul UFC a poraženým byl Aldo, do té doby dominantní šampion.

Zatímco pro McGregora bylo toto vítězství odrazovým můstkem k ještě větší slávě, pro Alda to byla katastrofa.

Doufal v odvetu, ale kvůli řadě okolností k ní nedošlo. S McGregorem byli rivalové, ale později mezi nimi vznikl přátelský vztah.

Naposledy na trůnu

Aldo se po McGregorově odchodu z divize stal šampionem ještě jednou, ale jeho působení na trůnu nakonec ukončil Max Holloway.

Brazilec následně přestoupil do vyšší váhové kategorie, kde se rovněž probojoval do boje o titul. Od roku 2017 však na mosazný pás nedosáhl.

Kariéru ukončil týden po svých 36. narozeninách.

V neděli se jeho manželce narodilo druhé dítě, Jose Aldo III.Aldo je od roku 2012 také otcem dcery Joanny.

V minulosti však mnohokrát vyjádřil touhu boxovat a i MMA Fighting uvádí, že ukončení smlouvy s UFC by mu mohlo otevřít cestu do světa boxu.

Jelikož již nemá platnou smlouvu s touto organizací, může přijmout nabídky od jiných promotérů.

V MMA má oficiální bilanci 31 výher a 8 porážek.

Zdroj: Sportnet.sk

Instagram did not return a 200.