23. 7. 2024

Komentátor Milan Štěrba: V této zemi jsme experty na fotbal všichni

Fotbal je pro jeho osobnost otázkou života a smrti. Každá minuta strávená nad sportovním tématem, dávala čím dál tím jasnější směr tomu co chce dělat. V rodině se držela škola před snem. Přesto si dlouhou etapou v životě vybudoval jméno, jenž je přirovnáváno k mnoha machrům české žurnalistiky. Díky jeho vášni se dostal z právnické fakulty až do útrob O2 TV Sport. Jednoho z největších sportovních médií v naši zemi.

Dle jeho slov je kopaná bez fanoušků nic. A já se ptám. Je třeba většího důkazu toho, jak velkým srdcařem Milan Štěrba je? V rozhovoru se exkluzivně rozpovídal o spolupráci s Jaromírem Bosákem. Či šancích Česka pro kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale.

Z právnické fakulty rovnou čarou na sportovního experta. Jak je takový příběh možný?

🗣 Takhle to opravdu může znít zvláštně, ale ono tam bylo po škole ještě mezipřistání v advokátní kanceláři a pak ještě v časopisu Fórum architektury a stavitelství. Zhruba jeden rok jsem obcházel nejrůznější stavby a psal o nich. Dodnes si ze mě mí bývalí kolegové kvůli tomu dělají legraci. Na začátku všeho byl sen stát se jednou součástí velkých zápasů, které jsem navštěvoval  jako divák. Od malička se pohybuji ve fotbalovém prostředí a mám ho doslova zarostlé pod kůží. Sám sebe ale rozhodně jako fotbalového experta nevnímám. Živím se hlavně jako komentátor.

Váš táta byl fotbalový trenér a matka zase učitelka. Co Vás v dětství ovlivnilo nejvíce?

🗣 Tohle je možná odpověď na první otázku. Táta mě nakazil fotbalem, máma chtěla, abych měl širší rozhled a hodně se mnou prožívala moje studijní bitvy. Pocházím z malého města, kde byl můj táta doslova fotbalovou ikonou. Někdy to pro mě bylo pořádně těžké. Když se pak vrhnul na trénování, neustále jsem mu koukal pod ruce, trávil spoustu času nejen na svých ale i na jeho trénincích. I když by s tím asi moje kolena nesouhlasila, dodnes se nejlépe cítím na fotbalovém trávníku. Ať už jako hráč, nebo jako trenér.  

Co byla Vaše úplně první zkušenost ve světě žurnalistiky? Je známo, že na vysoké škole už jste jisté zkušenosti měl. Jak to bylo?

🗣 Už během studia na vysoké škole jsem díky Mírovi Bosákovi (Jaromír Bosák – pozn. redakce) mohl pracovat jako externista ve sportovní redakci České televize. Byla to někdy drsná ale velmi užitečná škola. Naučil jsem se tam základy téhle profese a prošel jsem si od krátkých reportáží až ke komentování. Něco podobného bych asi doporučoval každému adeptovi na tuhle profesi. Vyzkoušel jsem si i roli zprávaře a reportéra v rádiu.

Moderátor, žurnalista a mimo jiné i expert. Co Vám zní v hlavě nejlépe?

🗣 Nejbližší je mi role komentátora, i když se mi čím dál víc líbí i moderátorská role. Komentováním se živím už nějakých patnáct let. Označení expert nemám moc rád. Mám totiž takový pocit, že to jsme v téhle zemi na fotbal vlastně všichni. 

Atmosféra bývá z pohledu komentátora poslední dobou velmi náročná. Jak bylo těžké naučit se žít s dobou, která začala minulého roku?

🗣 Samozřejmě i pro nás komentátory to bylo velmi složité. Je to naše obživa a najednou nikdo nevěděl, co se bude dít. Komentovat fotbalový zápas z prázdného stadionu je hodně nepříjemné. Někdy to ale přináší i úsměvné situace. Jako když například poněkud příkřeji hodnotíte hru domácího týmu a díky absolutnímu tichu vás slyší celá klubová generalita sedící pár metrů od vás.  

Jste puntičkář a na jeden zápas se připravujete půl dne? Nebo radši věříte ve své schopnosti?

🗣 Já nejradši věřím ve své pocity. Za ta léta už jsem si vytvořil určitý způsob přípravy, a i když ho dál prohlubuji, tak už se spousta věcí stává automatickými. Nejsem velký milovník statistik nebo upoceně předkládaných dechberoucích zákulisních informací. Zajímá mě hlavně to, co se děje na trávníku. Tam hledám spojitosti, příčiny a následky. Za mě je na tom komentátor stejně jako rozhodčí. Když si ho nevšimnete a jen si užíváte zápas, odvedl komentátor dobrou práci.  

Cítíte po dlouholeté praxi pořád nervy před živým vstupem? Někdo si na takovou věc není schopný zvyknout, ani za svoji celou kariéru.

🗣 Když jdu na kameru, tak lechtání určitě cítím. U komentování je to trochu složitější. Těch přenosů mám za sebou už tolik, že toho mrazení už moc není. Díky téhle profesi jsem splnil dětské sny a zažil ty nejlepší zápasy na těch nejlepších evropských stadionech. Ale přesto jsou chvíle, kdy vás zápas doslova pohltí, máte husí kůži a knedlík v krku. A nezáleží na tom, jestli jste v Madridu nebo ve Zlíně.  Tohle jsou zážitky, kvůli kterým tuhle práci dělám tak rád.

Dva kluby z Prahy letos dost možná zažijí nejvyrovnanější ročník za posledních 5 let. Jak to vidíte Vy? Ukáže se vyrovnaná síla obou celků?

🗣 Především si myslím, že Slavia nebude tak dominantní, jako byla v minulých sezónách. A to otevírá dveře ostatním soupeřům. Sparta v posledních měsících začala dělat správné kroky a jedním z nich určitě bylo angažování Pavla Vrby. Na druhou stranu je to zatím na Letné velmi křehká rovnováha. Stačí pár nevydařených zápasů a může být zase velké dusno. Jsme teprve na startu nové sezóny, všechno ale zatím nasvědčuje tomu, že Sparta může mít šanci, jakou už dlouho neměla.  

Když jsme u té české ligy. Máte raději zahraniční fotbal nebo ten náš tuzemský?

🗣 Tohle podle mě nejde porovnávat. Česká liga má svojí kvalitu, atmosféru a znáte její zákulisí. Na druhou stranu, když vyjedu ven, mám občas pocit, že v takové Anglii, Německu nebo ve Španělsku je to úplně jiný sport. A nejde jen o to, co se děje na hřišti. Fanoušci, zázemí, infrastruktura to všechno je úplně jinde. Moc se mi líbí citát, který jsem kdysi četl v Celtic Parku: Fotbal bez fanoušků není nic. Tohle je za mě esence veškerého našeho snažení. A v poslední době zatraceně aktuální.   

Právě probíhá kvalifikace na Mistrovství světa v Kataru 2022. Dokáže se Česko dostat na onen slavný turnaj?

🗣 Moc bych si přál, aby se konečně Česko na světový šampionát dostalo. Bude to ale velmi složité. Z dosavadních zápasů kvalifikace úplně nevím, co chce naše reprezentace hrát a hlavně s kým. Mám pocit, že trenér Šilhavý pořád hledá způsob, jak hře dát nějakou tvář a jak vytvořit nějakou funkční osu týmu. Poslední dobou přemýšlím i nad tím, proč u nás pořád neumíme pracovat s ofenzivními talenty. Neustále se je snažíme nacpat do nějaké šablony a stříháme jim křídla. Je to velká škoda, protože pak vyrábíme jen roboty a to na konfrontaci s fotbalovým světem nestačí. Za poslední léta se to začíná měnit, ale pořád má v tomhle ohledu český fotbal co dělat.