2. 11. 2024

Je Zenit Petrohrad klub jen pro bílé hráče?

Brazilskému křídelníkovi Malcolmovi je dvaadvacet, stihl toho však už celkem dost. Dva roky byl v dresu Bordeaux ozdobou francouzské Ligue 1, pak na Camp Nou dělal co mohl, ale ve stínu hvězd jako je Messi, Suaréz, Dembelé či Coutinho se neprosadil. Když zjistil, že má přijít ještě Griezmann, rozhodl se pro odchod. V ruském Petrohradu se dohodl na pohádkových podmínkách, to však ještě netušil o temných proudech zdejších fanatických příznivců…

„Děkujeme vedení za věrnost k tradicím!“ Srdečný vzkaz od uznalých na obřím transparentu? To by nesměl mít ironický podtext.

Tvrdé jádro petrohradských fanoušků, které si říká Landskrona, rozvinulo plachtu s nápisem ve chvíli, kdy Malcolm střídal při domácí premiéře v ruské lize proti Krasnodaru.

Porušení zvyklostí nesouviselo s tím, že klub utratil velikánskou částku. Problém představovala Brazilcova barva kůže. „Nejsem rasisti, ale absence hráčů tmavé pleti v Zenitu je pro nás důležitou tradicí, která podtrhává identitu klubu. Nic víc,“ stálo v jejich prohlášení.

Písemný projev pokračoval. „Jako nejsevernější klub velkých evropských měst jsme nikdy nebyli mentálně spojeni s Afrikou, Jižní Amerikou nebo Oceánií. Nemáme nic proti obyvatelům těchto ani žádných jiných kontinentů, ale zároveň chceme hráče, kteří mají duševně blízko k Zenitu.“

Fanklub neodmítá nejen angažmá hráčů tmavé pleti, negativně se staví i k homosexuálům. Doporučuje, aby klub zaměstnával jen fotbalisty slovanského původu, v případě nouze i jiné Evropany. Hráč Petrohradu by taky měl být abstinent a nekuřák.

Zenit byl dlouho jediným ruským klubem, za který hráli pouze běloši. Až v roce 2012 to změnili Brazilec Hulk a Belgičan Witsel. Takzvané opičí skřeky či házení banány nejsou na ruských stadionech raritou. A nezáleží, jde-li o ligový zápas či mezinárodní klání. Své si tu užili i takové hvězdy jako Roberto Carlos, Samuel Eto’o či Willian.

Ruské celky už zaplatily za chování svých příznivců nemalou daň. Od finančních pokut po zavřené stadiony. Nic nepomohlo. V Petrohradu jsou problémy s rasovou nesnášenlivostí nejvážnější. Přitom Zenit disponuje nejmodernějším zázemím, nádherným stadionem pro 67 tisíc lidí a ambicí prosadit se na evropské scéně, ale uvnitř bojuje se zaostalými názory.