David Kočí? Příběh jediného českého bitkaře ve slavné NHL!

Během pěti sezon v NHL dal vstřelil pouze tři góly, přesto si ve slavné lize vydobyl místo. Český obránce David Kočí několik let patřil mezi nejdrsnější muže ligy.

Jeho úkolem bylo chránit hvězdné spoluhráče a zastrašovat soupeře – v lepším případě pomocí slov a robustní, hrozivé postavy, v horším případě pomocí pěstí.

Do NHL se doslova probil, vybojoval desítky urputných bitek. Hokej však pro Kočího zdaleka nebyl jen o praní.

„Vždycky jsem věděl, že rvačky mi do NHL pomůžou, ale hokej mě tam udrží. Proto i moje letní příprava bývala z devadesáti procent hokejová,“ tvrdí bezmála dvoumetrový chlapík.

Ranaři už tehdy mezi lety 2007 a 2011 byli v NHL vymírajícím druhem a právě Kočí – který umí hrát beka i útočníka – možná patřil mezi poslední klasické hokejové tvrďáky.

Cesta do zámoří

Rodák z Prahy vyrostl hokejově v pražské Spartě. V roce 2000 jej v pátém kole draftoval Pittsburgh Penguins a Kočí strávil následující sezonu v juniorské WHL v klubu Prince George Cougars.

Pět dalších let se potloukal po farmách ve snaze dostat se do prvního týmu Pittsburghu.

Během těchto let se Kočí vyprofiloval jako univerzál, ale hlavně bitkař, který chrání největší hvězdy.

„Hrál jsem docela solidní hokej a k tomu jsem přidal to, čemu v zámoří říkají toughness. Houževnatost, tvrdost, odolnost. Vedle hokejky se mým hlavním pracovním nástrojem staly pěsti,“ říká.

Poslední bitkař?

Do NHL naskočil poprvé až v sezoně 2006/07 v dresu Chicaga. Hned v prvním zápase proti Phoenixu sundal jiného bitkaře Joshe Grattona a začal si dělat jméno.

Ten zápas se Kočí porval hned třikrát a šel do kabin.

„Seděl jsem v ní nejistý, jestli to nebyl průšvih. Wayne Gretzky, který tehdy Phoenix trénoval, na mě křičel, co jsem to za debila. Ale jak se otevřely dveře do kabiny a do nich vletěl jako první náš kouč Denis Savard, hrnul se za mnou a třásl mi rameny, že to byla paráda, hned jsem měl lepší dojem,“ vzpomíná Kočí.

V Chicagu si také Kočí připsal svou nejslavnější bitku se Zdeno Chárou. Jako vítěz z ní odešel slovenský hromotluk. Jak na ní Kočí vzpomíná?

„Tenhle zápas se hrál v neděli a já si bohužel den předtím v Torontu zlomil nos, ale asi tušíte, jak to tehdy chodilo. Moc jsem to nikde v šatně neříkal a normálně jsem hrál. Tehdy jsem hrál svou první sezonu v NHL a chtěl jsem se udržet v týmu za každou cenu. V Bostonu jsem se moc prát nechtěl, ale tak to je, jinak to v tu chvíli nešlo,“ vzpomíná.

„Chára si mě vytáhl a trefil do nosu. Ani to nebolelo, ale když máte zlomený nos a někdo vám do něj bouchne znova, tak se celý roztříští… Měl jsem to udělat trochu zkušeněji. Ta bitka je taková kaňka, která se za mnou táhne,“ usmívá se po letech.

Po Chicagu si Kočí zahrál také v Tampě, St.Louis a na dvě sezony zakotvil v Coloradu.

Na přelomu nového desetiletý kolem roku 2010 však role bitkaře v týmu pomalu upadala.

„Cítil jsem, že role bitkaře už pomalu upadá. Pořád to tam bylo – zvlášť v Západní konferenci, kde jsem hrál. Týmy jako LA, Anaheim, to byly velké, silné mančafty. Ale bitek bylo méně,“ uvědomoval si svůj blížící konec v NHL Kočí.

Nakonec v NHL Kočí odehrál 142 zápasů, vstřelil 3 góly přidal 1 asistenci a vyfasoval 462 trestných minut.

Po konci v NHL se Kočí vrátil do mateřské Sparty, za kterou odehrál tři sezony, získal extraligový bronz a v roce 2014 se přesunul jako trenér k mládeži.