Jak Wolfsburg s českým obráncem ovládl v roce 2009 německou bundesligu!

Na sezonu 2008/09 fanoušci německého Wolfsburgu asi nikdy nezapomenou. Trenér Felix Magath složil tehdy tým, který navzdory všem předpokladům ovládl německou bundesligu a získal svůj dosud jediný mistrovský titul.

Celý příběh má i českou stopu v podobě stopera Jana Šimůnka.

Toho do Wolfsburgu přivedl nový trenér Felix Magath v červnu 2007 po sezoně, kdy se klub strachoval o udržení v lize.

Zkušený kouč měl ve svém resumé dva tituly s Bayernem Mnichov a byl vnímaný jako velké autorita.

Jak to celé začalo?

Ve Wolfsburgz si kromě trenérské práce zajistil také post sportovního ředitele a tak mu nikdo nemohl mluvit do výběru hráčů.

Tehdy 20letý Šimůnek, který zazářil na MS do 20 let, nebyl jediným hráčem z české ligy, kterého si Magath vyhlédl.

Tím druhým byl bosenský útočník Edin Džeko z Teplic. Klíčový muž budoucího úspěchu.

Z francouzského Le Mans dorazil neznámý Brazilec Grafite, ze Sao Paula za hubičku podepsal defenzivní záložník Josué a z Mnichova 1860 přišel levý bek Marcel Schäfer. Přiveden byl i gólman Diego Benaglio.

Celkově si německý trenér přivedl hned v první sezoně 16 hráčů. Podobný počet se jich pro změnu pakoval. Leckdo si mohl klepat na čelo, jenže v průběhu ročníku 2007/08 se ukazovalo, jak skvěle si Magath na přestupovém trhu vedl.

Wolfburg totiž došel pro historicky nejlepší sezonu, skončil v Bundeslize pátý a podařilo se složit velmi zajímavý tým.

V obraně to sice skřípalo, zato útok měly lepší jen dva týmy v lize – první Bayern a druhé Brémy.

Cesta za titulem

Drtivou většinu základní jedenáctky už si Felix Magath složil dle svých představ, jenže mu stále chyběly některé detaily.

Například vylepšit poměrně nestabilní a nespolehlivou obranu. Proto do Wolfburgu zamířil stoper Andrea Barzagli.

Navíc si německý trenér uvědomil, že by bylo vhodné ještě trochu vylepšit podporu svých dvou útočných hvězd a tak přivedl Zvjezdana Misimoviče, kterého znal z Bayernu a který už za sebou měl povedené ročníky v Bochumi či Norimberku. A právě jeho příchod byl jedním z těch nejzásadnějších.

Od Wolfburgu se ani po skvělém pátém místě vesměs nic nečekalo. Kromě tlaku, který na své hráče vytvářel nekompromisní a náročný Magath, mohli být hráči v klidu.

Magath ovšem svým svěřencům ordinoval ofenzivní fotbal a šlo to znát i na statistikách největších ofenzivních hvězd jeho výběru.

Grafite a Džeko dali dohromady 54 z 80 branek VfL a tím překonali rekord Gerda Müllera a Uliho Hoeneße z ročníku 1971/1972.

Záložník Zvjezdan Misimović zaznamenal 22 gólových přihrávek.

Nemalý podíl na titulu měl i Jan Šimůnek, ten sice nebyl pravidelným členem základní jedenáctky, ale byl dvanáctým nejvytěžovanějším hráčem a celkově jen těsně třetím nejvytěžovanějším stoperem.

Wolfburg zažil úspěšnou sezonu, ale Bayern nebyl tu sezonu tak jednoznačným lídrem jako obvykle a ztrácel více bodů.

Když Wolfburg vyhrál titul, měl na kontě 69 bodů. Jednalo se o nejnižší počet bodů u vítěze ligy od roku 2001. A od té doby také ani jednou mistr Německa neměl pod 70 bodů.

Na konci sezony Bayern zaznamenal výrazné zlepšení, zatímco Wolfburg začal klopýtat. Druhý vzájemný duel mezi Wolfburgem a Bayernem ve 26. kole hrál významnou roli.

Wolfburg si v tomto zápase vedl skvěle a porazil svého soupeře v poměru 5:1.

Tento zápas je známý především díky legendárnímu gólu, který vstřelil Grafite.

Kdyby Wolfburg tehdy prohrál, situace v tabulce na konci sezony by vypadala úplně jinak.

Co se stalo s mistrovským kádrem?

Tato sezona se stala jednou z nejúžasnějších fotbalových pohádek tohoto období. Stojí za zmínku, že pro Felixe Magatha to byla poslední trofej v jeho kariéře.

Hned po sezoně odešel do Schalke 04, kde vydržel dva roky, aby se před sezonou 2011/12 opět ujal kormidla ve Wolfsburgu.

Podruhé už však tak úspěšný nebyl a v říjnu 2012 byl odvolán.

Kromě dvou hráčů Džeka a Barzagliho, kteří se prosadili ve velkoklubech, nikdo nedokázal navázat na takovéto úspěchy v následujících letech.

Šimůnkovi po odchodu Magatha pšenka ve Wolfsburgu nekvetla. Nový kouč sázel na jiné hráče, a tak se český obránce přesunul do Kaiserslauternu a následně do Bochumi.