Branická pětka aneb dobíhám vteřinu pod 24 minutovou hranicí!
Každý měsíc se na branické cyklostezce běhá závod ze seriálu Vaše liga a mne 3.8 čekal teprve druhý start na pětikilometrové trati.
Oficiální premiéru jsem si na trati odbyl koncem června, když jsem za prudkého deště zaběhl čas 24:36. O měsíc později jsem chtěl pokořit hranici 24 minut.
Závod jsem sice měl v plánu delší dobu, jenže můj víkendový start na Počernickém triatlonu plány trochu naboural. Nejen, že jsem se zřídil fyzicky, ale ještě jsem si narazil prst na noze a dva dny nemohl chodit.
Jenže v úterý už bylo vše v pořádku. Byl jsem se proběhnout v lese a běželo se mi parádně, a tak jsem hned po doběhu domů poslal a zaplatil přihlášku.
První část závodního dne jsem strávil s tátou na koupališti, kde jsem se skvěle zrelaxoval a po únavě z nedělního triatlonu už nebylo téměř ani památky.
Zatímco v červnu jsem prožil extrémně deštivý závod, ve středu 3.8 bylo naopak i ve večerních hodinách poměrně velké horko. Jsem ovšem typ, kterému horké počasí nedělá problémy.
Jak je mým zvykem, na startu jsem se postavil co nejvíce dopředu abych neztrácel cenné vteřinky a mohl trochu napálit první kiláček.
Můj plán byl zaběhnout 5km trasu pod 24 minut.
Začal jsem svižně a na prvním kilometru jsem stopnul 4:39, což bylo o čtyři vteřiny rychleji než v červnu. Jenže právě z červnového závodu jsem si chtěl vzít ponaučení.
Na druhém kilometru jsem totiž brutálně zpomalil, což jsem nechtěl znovu dopustit. Snažil jsem se držet tempo a mezičasem jsem probíhal v čase 9:35.
Bohužel, ani tentokrát jsem v poli nenašel běžce se kterým bych mohl odtáhnout většinu závodu.
Do druhého kilometru jsem se držel s jedním starším pánem v tandemu, ale jeho tempo mi připadalo čím dál pomalejší, a tak jsem brzy odpoutal.
Mrzí mne moment, který se stal zhruba na 1,5 km. To naší dvojičku předbíhal běžec, jehož tempo bylo značně vyšší, ale měl jsem pocit, že bych se mohl udržet. Nicméně jsem vsadil na jistotu a do zad mu nešel.
Na obrátce jsem stopnul mezičas 12:07, což značilo, že běžím na letošní osobák. Věděl jsem však, že teprve teď začne závod bolet.
Na třetím kilometru jsem stopnul čas 14:31. Při naplánovaném tempu 4:50 na kilometr jsem byl zcela přesný. Pokud jsem však chtěl pomýšlet na čas pod 24 minut, čekal mne silný finiš.
Druhý a třetí kilometr jsem běžel v tempu 04:56 na kilometr.
Před čtvrtým kilometrem jsem trochu zrychlil a začal sbíhat pomalejší závodníky.
Metu čtvrtého kilometru jsem proběhl v čase 19:25 a s ní předběhl i běžce Františka Sovu a krátce na to i běžkyni Evu Karychovou.
Věděl jsem, že musím běžet na hraně svých sil, abych čas stlačil pod 24 minut.
Ve finiši bývám na závodech zpravidla nejsilnější, proto mne překvapilo, když se cca 500 metrů před cílem přede mne opět dostal běžec Sova.
Jeho finišerskému tempu jsem nestačil, a tak zatímco na triatlonech na Konopišti a v Počernicích jsem v posledních stovkách metrů pozice vylepšil, zde jsem ztratil.
Nicméně v cíli jsem stopnul čas 23:57. Hned jsem se byl zeptat pořadatelů v cíli na svůj čas a ti mi ukázali 23:59. Radost jsem měl v tu chvíli velkou.
S tímto časem jsem také obsadil celkové 57.místo a o tři místa si tak oproti červnu polepšil. Report ze závodu zde:
Jen jsem se stačil trochu vydýchat, přišel mne vyzvednout kamarád Honza a já šel tento svůj sportovní úspěch spláchnout na nedaleký Kublov dvěma litry točené malinovky.