Jak jsem na vypůjčeném kole od Českých Drah pokořil karlovarský city triatlon!

Jsem pisálek, žádný závodník. Ve světě triatlonu jsem nový. Nemám ještě ani neopren, cyklistické tretry a dokonce ani pořádné kolo…

Moje poslední týdny se nesly ve znamení pracovních projektů na poslední chvíli a dovolené, takže jsem z tréninkového rytmu trochu vypadl.

Abych upřesnil: Můj tréninkový rytmus vypadá tak, že si podle nálady chodím buď zaběhat do lhoteckého lesoparku, zaplavat do Podolí nebo se s kamarádem projet na kole podél Vltavy či Berounky se zastávkou na pivo.

Ještě v pátek večer jsem si byl jistý, že karlovarského závodu se zúčastním pouze v roli novináře.

Vyrazil jsem tedy kolem poledne z Prahy autobusem a svoje jediné trekové kolo nechal doma.

Cesta byla dlouhá a v hlavě se mi to trochu rozleželo. Možná že by nebylo marné si zazávodit.

Na netu jsem zjistil, že kolo si lze půjčit u Českých Drah. A jelikož jsem zastavili přímo na Dolním nádraží, šel jsem se hned poptat.

U okýnka byla moc milá paní, která mne vybavila velmi dobrým, byť horským kolem. Podotýkám, že City triatlon Karlovy Vary je silniční závod a v propozicích se píše, že ho třeba absolvovat na silničním kole.

Ale co už, aspoň to zkusím. Cena za zapůjčení byla pouhých 250 kč, takže to mě nezabije.

Jak mě málem nepustili na start

Karlovarský závod má to specifikum, že má dvě depa. Jedno leží u koupaliště Rolava, druhé na Divadelním náměstím.

V tom druhém jsem nenechal nic a všechny věci jsem se rozhodl nechat u Rolavy.

Když jsem do areálu dorazil, silně pršelo a mě se zase chtít závodit přestalo. Jelikož jsem od rána nejedl, poslal jsem do sebe dva hot dogy a čekal na otevření depa.

A právě u vstupu na ukládání do depa mohla celá moje pouť skončit. Pořadatelé totiž nebyli moc spokojení, že chci jet na horském kole.

Zahrál jsem to na obyčejného člověka a vymodlil si propustku. Sláva.

Bez neoprenu to studí

Těsně před startem plavání mi jako jedinému praskla koupací čepice, a tak mi jedna z organizátorek musela na poslední chvíli vypůjčit novou.

Čekalo nás 750 metrů plavání v koupališti Rolava. Voda měla asi 20 stupňů, takže většina závodníků měla na sobě neopren. Já ne.

Né že bych byl otužilec, prostě jsem si ho ještě nekoupil.

Zvolil jsem start z vody, jelikož neumím skočit šipku, aniž by mi nenateklo do plaveckých brýlý.

První metry jsem vzal kraulem. Zkrátka jsem se potřeboval ve studené vodě zahřát, pak už jsem přešel na prsa a spokojeně ukrajoval první metry.

Právě v plavání mám letos v triatlonu nejlepší výsledky, což si moc neumím vysvětlit. Buď je to tím, že ostatní jsou ještě horší a nebo je to začátek závodu a já mam nejvíce sil.

Okruh v Rolavě jsem si užíval. Trať byla moc pěkná. Zvláště když jsme plavali kolem malého ostrůvku nebo podplavávali mostek. To jsem se přímo kochal.

Dnešní závod jsem se celkově rozhodl šetřit a nejít naplno. Nemám natrénováno a nechtěl jsem riskovat nějaké zranění.

Z vody jsem se vynořil někdy na chvostu cca 120 členného startovního pole.

Bájný Zámecký vrch zdolán díky skvělým divákům

Cyklistická trať měřila dvacet kilometrů a skládala se z nájezdu do města a třech okruhů vedených v centru.

Každý okruh skýtal bruální stoupání na Zámecký vrch a následný sjezd zpět na kolonádu.

Spíše jsem se kochal trasou než že bych závodil.

Strašně se mi líbil podjezd tunelem u hotelu Thermal.

Následné stoupání na Zámecký vrch jsem vyjel jen díky naprosto skvělým divákům podél trati.

Ti zde fandí každému závodníkovi, ať je první nebo poslední. Opravdu zážitek.

Při běhu 150 metrů navíc

Jelikož jezdím závody v teniskách, druhé depo bývá mojí nejsilnější zbraní. Nemusím přezouvat z cyklistických treter jako většina mých soupeřů. Zaháknu kolo, odhodím helmu a běžím.

Bohužel jsem tentokrát běžel jinam než jsem měl. Zmátl mě pokyn pořadatele, a tak jsem místo na okruh zamířil rovnou do cíle.

Zhruba sto padesát metrů navíc je prostě při takhle dlouhém závodě velmi politování hodná záležitost. Nic, příště už budu chytřejší.

Běželo se pět kilometrů ve dvou okruzích. A byť jsem si na pětce udělal nedávno Season Best v podobě času 23:59, na lázeňské kolonádě jsem začal raději opatrně.

Hned v úvodních metrech jsem se dostal před staršího plzeňského závodníka a po dalším půl kilometru předběhl pána, kterého braly křeče.

Běžecká trať mne na rozdíl od té plavecké a cyklistické moc nenadchla. Z kolonády jsem se dostali do takového celkem ošklivého parku na písčitý terén.

Tam už žádní diváci po trati nefandili a celkově mi to tam nejednou přišlo takové šedivé.

Vím, měl bych závodit a ne se kochat prostředním, jenže já si nemůžu pomoct. Atraktivní závody mi dělá právě scenérie. Té karlovarské dávám 4,5 hvězdičky z pěti.

Celou dobu jsem však před sebou měl na dostřel závodníka s číslem 71. Ten chvílemi přecházel do chůze a zdálo se, že sil má pomálu.

Začal jsem kout plány, jak se před něj ve druhém okruhu dostanu. A to se na zhruba 3.5 kilometru opravdu povedlo.

Bohužel jsem v tu chvíli začal dostávat silné křeče do stehen i já a z tempa polevit. Předběhnutý závodník se tak kilák před cílem dostal zpátky přede mne.

Poslední kilák mě strašně bolel, ale nehodlal jsem zastavit a v duchu si říkal: „Když nemůžeš, přidej víc.“

Částečně to pomohlo, ale boj se závodníkem s číslem 71 jsem musel vzdát. V cílové rovince mne ještě vystrašil nějaký dotírající běžec, takže jsem si s velkou nevolí zasprintoval.

Abych se trochu pochlubil, v mládí jsem jako žák a dorostenec dělal atletiku. Nejdřív víceboj, ale šly mi celkem střední tratě. Osmistovku jsem běhal za 2:10 a nějaká rychlost ještě stále v nohách je.

Za rok jsem tu zas

Závod jsem dokončil v čase 1:42:12 na jednom z posledních míst. Konkrétně 101. ze 105. Lol 😀

Každopádně jsem se v závodě hodně šetřil. Cíl byl poznat trať na které rok co rok závodí světoví elitní triatlonisté.

Příští rok bych si tenhle závod rád zopakoval. Tentokrát na silničním kole, znalostí trati a několika měsíci tréninků.

Pro svůj magazín jsem v posledních dnech dělal rozhovory s českými triatlonovými reprezentanty, kteří mi potvrdili, že si tuhle těžkou, ale krásnou trať užívají rok od roku víc.

Doufám, že to bude i můj případ za rok.