17. 4. 2024

Francis Ngannou? Z bezdomovce, který bojoval s krysami o jídlo až po titul v UFC!

Mnoho velkých šampionů vzešlo z nehostinného prostředí, ale Francis Ngannou byl možná nejchudší z chudých.

To, co jsem zažil, nebylo dětství

Vyrůstal v kamerunské vesnici Batié. Jeho otec byl místní pouliční rváč a násilník a jeho rodina se také stala obětí jeho agrese.

Jeho žena se s ním rozvedla, když bylo Francisovi šest let. „Stát se dobrým člověkem bylo opravdu snadné. Stačilo prostě dělat všechno jako můj otec, jen obráceně. Byl pro mě v tomto směru důležitý. Ukázal mi, jakým člověkem nechci být,“ vzpomínal Ngannou nejednou.

Po rozvodu zůstal s matkou a vyrůstal u tety a babičky. Od svých deseti let pracoval během školních prázdnin, aby pomohl rodině financovat alespoň základní potřeby.

Neměl mnoho možností, a tak zejména v období dešťů, kdy bylo práce nejvíce a pracovních sil málo, pomáhal v lomu těžit písek.

„Nenáviděl jsem místo, kde jsem vyrůstal. Nenáviděl jsem pískovnu. Nenáviděl jsem svůj život. Doufal jsem, že někdo přijde a dostane mě odtamtud,“ řekl Ngannou v rozhovoru pro podcast Joea Rogana. Pracovních příležitostí v kamenolomu bylo málo a výdělky nestačily ani na jídlo, ani na školní potřeby.

Do školy chodil dvě hodiny pěšky v rozedrané uniformě a botách: „Ostatní si ze mě dělali legraci. Neměl jsem pero ani zápisník. Učitelka mě vyhodila ze třídy, že jsem nezodpovědný. Nevěřila, že na tyto věci nemáme peníze. Snídal jsem co nejpozději, aby mi jídlo vydrželo co nejdéle. Záviděl jsem ostatním, když někam jeli na dovolenou nebo měli nové věci. Dětství mě v podstatě minulo. To, co jsem zažil, bych tak nenazýval.“

Útěk do Evropy

Jako obdivovatel Mika Tysona snil Ngannou o boxerské kariéře v USA. Ve 22 letech začal navzdory neochotě rodiny trénovat. Po roce však onemocněl a skončil. Pracoval jako vykladač kamionů nebo taxikář, aby měl co dát na stůl: „Bylo to jen přežívání, ne život.“

„Když nemůžeš ovládat své prostředí, změň ho,“ řekl si Ngannou a v 26 letech emigroval. Své rodině nic neřekl. Navštívil ji jen pro případ, že by náročnou cestu nepřežil. A už to samo o sobě je hodno celovečerního filmu.

S několika úsporami se potřeboval dostat z Kamerunu přes Nigérii, Niger, Alžírsko, Maroko a Španělsko bez víza a potřebných dokladů. Často se pohraniční policie nespokojila s úplatkem, svlékla migranty do naha a vzala jim vše cenné. Ngannou dokonce během cesty spolykal část svých úspor zabalených v igelitovém sáčku, aby ho celníci nebo pašeráci nepřipravili o všechny peníze najednou.

Na cestě do Maroka překročil Saharu spolu s dalšími 24 uprchlíky na korbě pick-upu. Zásoby vody je zpomalovaly a docházely ještě před polovinou cesty: „V jednom místě byla jediným zdrojem vody louže, ve které ležela mrtvá zvířata. Mohl jsem po pití zemřít, ale věděl jsem, že kdybych nepil, stejně bych zemřel. Tak jsem použil tričko jako filtr a napil se.“

V marockých lesích čekal na vhodný okamžik, aby se pokusil proniknout do Španělska. S ostatními migranty lovili zvěř nebo jedli odpadky. „Večer jsem chodil do obchodu s potravinami. Pak byla šance, že něco najdu v odpadcích. Někdy jsem musel bojovat s krysami o jídlo. „Nech to rajče být! Je to moje, ne tvoje,“ hádal jsem se s nimi,“ vzpomínal Ngannou v Roganově podcastu.

To nejtěžší nás teprve čekalo, přejezd z Maroka do Španělska. Existovaly dvě možnosti. Po souši do španělských měst Ceuta a Melilla na africkém kontinentu, přes mobilní a pěší stráž a zátarasy z ostnatého drátu. Nebo po vodě prostřednictvím pobřežní stráže.

Ngannou po vyzkoušení první možnosti skončil s mnohačetnými tržnými ranami, když se zamotal do ostnatého drátu.

Měl dvě možnosti. Vykrvácet, nebo jít do nemocnice, kde by ho chytila policie. Než mu lékaři sešili všechna zranění, policie ho odvlekla na samý jih Maroka, zpět do pouště. Tam ho nechali bez jídla a vody, 15 kilometrů od nejbližší vesnice. Jedná se o běžnou praxi. Když jsou uprchlíci chyceni, vracejí se z pouště do své země, nebo ji procházejí znovu.

Po šesti neúspěšných pokusech Ngannouovi trik vyšel. Vymyslel, že nafukovací člun omotá hliníkovou fólií, aby ho spolu s ostatními uprchlíky nezachytil radar. A zajistili si španělskou SIM kartu. Když se přiblížili ke Španělsku, zavolali o pomoc a místo marocké pobřežní stráže jim odpověděl Červený kříž.

Následující dva měsíce strávil ve vězení za nelegální vstup na španělskou půdu, ale poté byl propuštěn a získal status uprchlíka. Španělsko nevydává vězně do Kamerunu.

Navzdory „psychickému teroru“ popsal svůj pobyt ve vězení jako úlevu ve srovnání s trýznivou cestou. Věděl, že nakonec bude v Evropě volný a blíž svému boxerskému snu. Cesta z Kamerunu trvala i s pobytem za mřížemi 14 měsíců.

Žil jako bezdomovec o MMA neslyšel

Po propuštění žil jako bezdomovec. Nejdříve ve Španělsku: „Spal jsem v patrových garážích. Ano, žádná sláva, ale ve srovnání s lesy v Maroku to bylo jako v pětihvězdičkovém hotelu. Byl jsem svobodný a měl jsem možnost změnit svůj život. Nic víc jsem nepotřeboval,“ řekl v podcastu o svém hrdinovi z dětství Mikeu Tysonovi.

Původně se chtěl Ngannou dostat do Neměcka, jenže omylem nasedl do špatného vlaku, který jel do Paříže. Tak si řekl, že to zkusí tam. A tak jednoho dne nesměle zaklepal na dveře vyhlášeného pařížského gymu MMA Factory.

Když Ngannou poprvé přišel do tělocvičny, řekl: „Nemám peníze, oblečení ani střechu nad hlavou. Ale toužím tady trénovat.“

Kamerunský silák boxoval bez chráničů zubů a ve vypůjčených rukavicích, ale ukázal talent a vůli. Získal si respekt a směl přespat v tělocvičně. Trenér Didier Carmont ho nakonec seznámil s hlavním trenérem MMA Factory Fernandem Lopezem, který mu změnil život.

Když Ngannou začal trénovat, bylo mu téměř 27 let. Vybudovat si úspěšnou kariéru v boxu trvá podstatně déle než v MMA: „Nejdřív jsem si říkal, co je to MMA. Nikdy předtím jsem o něm neslyšel. Fernand mi to vysvětlil a já jsem řekl: „Ne, nechci to dělat. Chci boxovat. Mike Tyson boxoval…“

Více peněz a zápas v boxu

Bojovník přezdívaný „Predátor“ se nakonec nechal přemluvit, aby udělal správnou věc. V listopadu 2013, čtyři měsíce po svém prvním tréninku, vyhrál svůj první zápas v MMA.

O dva roky později s bilancí 5-1 debutoval v UFC. Čtyři a půl roku od chvíle, kdy poprvé vstoupil do tělocvičny, dostal poprvé šanci zabojovat o UFC titul v těžké váze. Tehdy však ještě nebyl připravený a se Stipe Miocicem prohrál na body. Prohra sice bolela, ale hodně se poučil: „Tenhle večer jsem se naučil víc, než za poslední tři roky“.

Trvalo tři roky, než se Francis opět propracoval k titulové šanci. Mezitím zničil řadu velkých bojovníků jako Cain Velasquez, Junior Dos Santos nebo Curtis Blaydes.

V březnu 2021 pak do klece nastoupil mnohem vyzrálejší Francis, který tentokrát Miocice knockoutoval ve druhém kole a stal se prvním africkým šampionem UFC těžké váhy.

V první obhajobě musel čelit svému bývalému parťákovi z pařížského gymu Cirylu Ganeovi a bývalému kouči Fernandu Lopezovi, se kterým se mezitím ve zlém rozkmotřili. Ngannou opustil Paříž a přestěhoval se do Las Vegas, kde se připravuje v Xtreme Couture.

Francouzského bojovníka dokázal porazit po 5 kolech na body díky zlepšenému wrestlingu a vydělal 600 tisíc amerických dolarů. Pro srovnání, boxerský šampion stejné divize Tyson Fury si loni za obhajobu proti Deontayovi Wilderovi vydělal 30 milionů dolarů.

Jak chlapecký sen o boxu, tak vyšší výdělky v ringu jsou motivy, proč se Ngannou dlouho přetahoval s UFC o novou smlouvu a proč vyzval Furyho nebo Wildera.

„V UFC už nebudu bojovat za stejné peníze. Ne za 500 až 600 tisíc. Pokud se dohodneme, chci víc peněz a podmínku související s boxem. Nehodlám ukončit kariéru, aniž bych vstoupil do ringu. Je tu Fury nebo Wilder, rád bych se utkal s někým na jejich úrovni. Box je jiný sport, ale umím rozdávat pořádné bomby a způsobit škody,“ uvádí Ngannou.

„Chceš vstoupit do mého světa a vyzvat v boxu mě nebo Wildera? Mohu ti zaručit, že získáš největší výplatu svého života, ale také první knockout. Tak se nad tím zamysli,“ reagoval Fury na výzvu.

Aby jeho lidé mohli také snít

Nadcházející měsíce napoví více o Ngannouově budoucnosti. Rozhodně má co říct ve sportu i mimo něj. Přestěhoval se sice z Paříže do Las Vegas, ale nezapomněl, odkud pochází.

Kromě své rodiny financuje v Kamerunu několik sportovních projektů, aby místní talenty měly takové podmínky, jaké našel on po 14měsíční cestě peklem: „Buduji tam organizaci, která není jen o sportu. Cílem není vychovávat bojovníky UFC, ale dát dětem vzdělání, možnost sportovat a snít. Příležitost změnit svůj osud.“

Zdroj: Šport.sk