Alphonso Davies: Z uprchlického tábora do Bayernu

K nejzásadnějším problémům, které řeší mladíček Alphonso Davies, patří, jestli ho trenér Bayernu nechá opět sedět na lavičce, nebo pustí do akce aspoň na na pár posledních minut. Ale bylo mnohem hůř. Davies se narodil v bídě uprchlického tábora, kam se jeho rodiče uchýlili před válkou v Libérii, a žil tam až do pěti let. Teď má šanci stát se první superstar kanadského fotbalu.

Fotbal je asi poslední věc, která by po světě proslavila Kanadu. Sice jednou vyhrála olympijský turnaj, ale to bylo v roce 1904. V roce 1986 se představila na světovém šampionátu, jenže všechny tři skupinové zápasy prohrála a nevstřelila ani gól. Dvakrát ovládla Gold Cup, tedy mistrovství států Severní a Střední Ameriky, ale koho to zajímá?

V Kanadě se narodil a do svých šestnácti let žil Owen Hargreaves, ale rozhodl se reprezentovat Anglii a ke své vlasti se nikdy moc nehlásil. Fotbal a Kanada prostě není přirozené spojení. To se teď ale může změnit.

Novou tváří i nadějí kanadského fotbalu se stal Alphonso Davies. Ačkoliv ještě teenager, už toho stihl dost. V roce 2017 promluvil na zasedání FIFA, které vybíralo dějiště světového šampionátu pro rok 2026 – propagoval tam společnou kandidaturu USA, Kanady a Mexika, která nakonec uspěla.

Jeho přestup z Vancouveru do Mnichova byl rekordní transakcí na trase MLS-Evropa. A je i nejmladším střelcem Bayernu v tomto tisíciletí. Může být první opravdovou hvězdou s javorovým listem na dresu.

Ale i pokud se mu to povede, bude to pouze jeden z happy endů jeho příběhu. Karty, které do života dostal, totiž nebyly z nejlepších. Daviesovi rodiče pocházejí z Libérie, kde vedli celkem poklidný život až do okamžiku, kdy zemi zachvítila občanská válka. Proti prezidentovi se postavily dvě povstalecké armády a výsledkem byly chaos, krveprolití a zničené lidské životy.

Když šli lidi nakupovat, běžně na ulici překračovali mrtvoly sousedů a známých. „Jediná šance jak přežít, bylo obstarat si samopal. Ale to jsme nechtěli,“ vysvětluje Debeah Davies, proč s manželkou tekli do Ghany.

V listopadu 2000 se jim v tamním uprchlickém táboře narodil syn Alphonso. Život v prostorově omezeném provizoriu byl bezpečnější a klidnější než doma v Libérii, ale tvrdý byl i tak. Kdo neměl peníze, byl na tom špatně. Platilo se za všechno. Za vodu, za jídlo, za oblečení. Lidé v táboře umírali hlady a podléhali infekcím.

Daviesovi se na počátku roku 2006 rozhodli požádat o vystěhování do Kanady. Do země, kde nikoho neznali a o níž věděli jen velmi málo, ale která jim dávala naději na důstojnější život. Uspěli. Získali víza a mohli opustit Afriku.

Nakonec se usadili v Edmontonu, kde jejich syn propadl fotbalu. Ostatně pochází ze země, která tomuto sportu dala hvězdu jménem George Weah. Pro Daviese byl sport i jeden ze způsobů, jak zapomenout na starosti všedního dne a začlenit se mezi vrstevníky.

„Fotbal mě jednoduše bavil. Dlouho jsem neměl pocit, že bych měl talent a byl v něčem výjimečný,“ vzpomíná dnes. Trenéři však brzy zjistili, že dravý útočník si skvěle rozumí s míčem, na hřišti se chová suverénně a stačí i starším soupeřům. Pak už jeho cesta byla rychlá: fotbalová akademie, rozvojová liga a v patnácti letech podpis smlouvy s profesionálním týmem Vancouver Whitecaps hrající MLS.

V červnu 2017 získal Davies konečně i kanadské občanství – právě včas, aby mohl reprezentovat novou vlast. A hned v týmu dospělých! Premiéru si odbyl v Montrealu proti Curacau, obstál a trenér novopočeného občana nominoval na Gold Cup.

Šestnáctiletý Davies tehdy stihl další dva historické zápisy: nejdříve se stal nejmladším kanadským reprezentantem všech dob a pak i nejmladším střelcem, když dvakrát skóroval proti Francouzské Guayaně. K tomu byl nejlepším kanonýrem Gold Cupu a dostal se i do ideální jedenáctky turnaje.

To už se ve Vancouveru hlásili zástupci Manchesteru United, že mají o mladý talent zájem. A po nich přicházeli další manažeři. Souboj o Daviese však nakonec vyhrál mnichovský Bayern. Za Alphonsa zaplatili 13,5 milionů dolarů s tím, že dalších devět milionů může klub dostat, když se Davies v Mnichově prosadí. V červenci 2018 to byla nejvyšší částka, jakou evropský celek dal za fotbalistu z MLS.

Součástí dohody bylo i to, že Davies zůstane ve Vancouveru do konce roku a do Německa se vypraví až po novém roce. Premiéru v Bundeslize si odbyl hned 27.ledna proti Stuttgartu, když v závěru utkání střídal Kingsleyho Comana. Minuty ale jinak sbíral po drobných. Jednak Bayern v cestě za titulem musel nahánět dortmundskou Borussii, a tudíž nebyl prostor na experimenty, jednak se Davies pral s adaptací na úplně odlišnou úroveň fotbalu.

V Kanadě platil za rychlíka, ale v Bundeslize je rychlost definovaná zcela jinak. Hráči musí rychle přebírat a odehrávat míč, rychle měnit tempo hry, rychle řešit situace. Trenér Niko Kovač ho dokonce na jeden zápas poslal do čtvrté ligy, aby se aspoň trochu dostal do akce.

Už v březnu se však Davies radoval z premiérového bundesligového gólu. V závěru utkání s Augsburgem, který Bayern porazil doma vysoko 6:0. Goretzka posunul ve vápně míč na Lewandovského, jeho střelu ještě golman vytěsnil, ale na dorážku kanadského mladíka nedosáhl.

Asi tušíte, že to byl další rekordní počin: Davies se v 18 letech 4 měsících a 15 dnech stal nejmladším střelcem Bayernu za posledních 20 let. Půlrok v mnichovském klubu byl pro Daviese obrovskou školou. Poprvé nakoukl do světového fotbalu. Byl při velkých zápasech, v šatně se potkával se skvělými hráči a týden po týdnu si získával srdce fanoušků. Překvapil už tím, že si po půl roce troufl na televizní rozhovor v němčině! To je věc, ke které se mnozí jiní cizinci neodhodlají ani po pěti letech.

„Zatraceně těžká řeč,“ smál se Davies, který chodil odpoledne pravidelně na doučování. Teď především doufá, že se na trávníku bude objevovat častěji, než v prvním půlroce. Z klubu odešel legendární Frank Ribéry a Davies by se tak mohl stát druhou volbou trenéra Kovače na levém křídle, hned za Comanem.

Byl by to další z mnoha postupných krůčků, které ještě kanadský talent čekají na cestě za slávou.