Jude Bellingham: Blesková cesta vzhůru

Od prvního zápasu za dospělé k debutu v anglické reprezentaci stačilo Judemu Bellinghamovi pouhých patnáct měsíců. Podobně rychlá cesta z juniorské kategorie do Ligy mistrů. Sedmnáctiletý záložník Borussie Dortmund patří k senzacím podivného roku 2020 a slyší na svou adresu jen slova chvály. Skromný, pracovitý, inteligentní. Budoucí hvězda světového fotbalu.

Možná polovinu tohoto textu by dokázal zaplnit seznam všech historických prvenství, který už Jude Bellingham stačil zaznamenat v Birminghamu City, Borussii Dortmund i anglické reprezentaci všech věkových kategorií.

Ale aby bylo jasné, o jak výjimečný talent jde, postačí se zmínit o posledním zápisu do statistik. Když v listopadu v utkání proti Irsku (3:0) poprvé vyběhl na trávník, stal se třetím nejmladším anglickým reprezentantem. Bylo mu 17 let a 137 dnů, dřív to dokázali pouze Theo Walcott a Wayne Rooney.

Mimochodem, proti o osmnáct let staršímu Rooneymu si ještě zahrál. Bylo to v EFL Championship, druhé nejvyšší anglické soutěži, letos 22. července. Rooney nastoupil za Derby County, on za Birmingham City. I když Bellinghamův tým prohrál 1:3, v soutěži se zachránil.

Hřiště opouštěl v slzách, protože to byl jeho poslední zápas za klub, kde hrál od svých sedmi let. Vedení se mu odvděčilo tím, že ze sady dresů vyřadilo jeho číslo 22. „Chceme, aby Judův příběh inspiroval ostatní mladé kluky,“ znělo zdůvodnění Birminghamu City.

Tahle pocta není ve fotbale obvyklá, spíše ji najdete v jiných sportech. A pokud už se někomu dostane, je to veterán ošlehaný stovkami zápasových bitev a ideálně i obtěžkaný kopou trofejí. Ne sedmnáctiletý talent, který má kariéru teprve před sebou.

Ale pro Birmingham City je Bellingham důležitou postavou. Samozřejmě, i proto, že za něj Dortmund zaplatil 25 milionů eur a dalších pár milionů možná přidá na bonusech za mladíkovy výkony.

Mimochodem, číslo 22 dostal ještě v žácích od trenéra. Když viděl, jak šikovného kluka má před sebou, řekl mu: „Budeš hrát s dvaadvacítkou, protože budeš zároveň naše čtyřka, osmička a desítka.“ V Dortmundu mu ji uvolnil španělský obránce Matteu Morey. Klidně však o ni mohl bojovat jinde. Velký zájem o jeho služby měl už dávno Arsenal, jenže když v únoru 2019 odešel šéf skautingu Sven Mislintat, všechno e nějak zdrhlo.

Další v řadě byl Manchester United, pozval Bellinghama na návštěvu, rukou si potřásl s místními legendami včetně sira Alexe Fergusona, ale nakonec dal přednost Dortmundu. „Rozhodoval jsem se pouze z fotbalového hlediska,“ vysvětlil.

Věděl, že v Borussii bude cesta do základní jedenáctky o něco jednodušší než v Premier League a že se neocitne pod takovým tlakem, nebude ostře sledovaným supertalentem, jehož každý dotek s míčem budou pitvat fanoušci i experti.

V Dortmundu je pouze jednou z mladých pušek, v dobré společnosti Erlinga Haalanda, Jadona Sancha, Giovanniho Reyny, Reiniera a Youssoufy Moukoka.

A pak tu byly i příklady Christian Pulisice, Ousmana Demebélého a právě krajana Sancha, kteří v dresu Borussie dostali brzy šanci, udělali velký pokrok a předvedli se i nasvícené scéně jménem Liga mistrů. Zatímco Sancho od prvního dne v bundeslize mluvil o tom, že jeho dlouhodobým cílem je návrat do Anglie, Bellingham se do podobných prohlášení nepouští.

„Tak daleko dopředu nepřemýšlím. Nevím, co bude. Jediné věci, které mě dneska zajímají, jsou zítřejší trénink a další zápas,“ říká.

Do Dortmundu se v létě vypravil prakticky okamžitě po konci anglické sezony prodloužené covidem. Nedopřál si žádnou dovolenou, hned se zapojil do přípravného kempu ve Švýcarsku. „Něco mi říkalo, že nejlepší věc, co můžu dělat, je co nejdřív seznámit s novými spoluhráči.“

Ve žlutočerném dresu debutoval už 14. září, v pohárovém utkání porti Duisburgu, a jedním golem přispěl k výhře 5:0.

Pak už to šlo rychle: první zápas v bundeslize, první zápas v Lize mistrů (jako nejmladší Angličan v historii), ocenění pro nejlepšího nováčka bundesligy za září 2020 a nakonec i pozvánka do anglické reprezentace.

Hodně velká rychlost na to, aby se mladému klukovi zamotala hlava. Ale ti, kdo ho znají dlouho, tvrdí, že takový scénář je nepravděpodobný.

Jeho otec, povoláním policista, odehrál celou kariéru v nižších soutěžích a Jude měl možnost poznat, jak těžké je ve fotbale se dostat nahoru a jak je třeba si vážit toho, když už se to povede.

Zatímco Dembélé měl problémy s docházkou na tréninky a vytrucoval si přestup do Barcelony, zatímco Sancho proslul výlety za prominentními kadeřníky i účastí na párty v době koronavirových omezení, u Bellinghama tohle nehrozí. Jeho zajímá jediné. Fotbal.

„Jsem opravdu fotbalový nerd. Neumím si od něj odpočinout ani ve chvíli, kdy si lehnu na gauč a zapnu si úplně cizí zápas. Hlava hned začne šrotovat, analyzuji hru a jednotlivé situace, úplně se do toho ponořím,“ vypráví.

A očekávání okolí? Hype v německých i anglických médii? Tlak od fanoušků? Ani z toho si nic nedělá.

„Upřímně, názory veřejnosti mě moc nezajímají, protože se mění jako počasí. Jeden den jste pro ně superstar, druhý den vás zatracují.“

K tomu druhému v případě Judeho Bellinghama zatím moc důvodů nenašli. A jak se zdá, jenom tak mít nebudou.

Zdroj: Časopis Góóól