Šestnáctiletý Artur Gajdoš má v krátkém životopise už tři velkokluby

Debut 16letého fotbalisty v nejvyšší soutěži je velká věc. Nejen u nás, ale i všude ve světě. Trenčínskému záložníkovi Arturovi Gajdošovi se tento málo vídaný zápis podařil v podzimní části aktuální sezóny.

Věkem ještě dorostenec pravidelně trénuje s Trenčianským „áčkem“. Má za sebou několik stáží ve známých evropských klubech, ale i tak se rozhodl zůstat na Slovensku. Proč? Odpoví vám sám na následujících řádcích.

Fotbalové geny po tátovi

Už když se Artur Gajdoš narodil, bylo zřejmé, že se vydá fotbalovou cestou. Jeho otec Jozef brázdil trávníky v nižších soutěžích, nejdále to dotáhl do Dubnice nad Váhom, se kterou si zahrál v dorostenecké druhé lize. Později hrával za obec Košeca, čili Dubnické béčko, čtvrtou ligu.

„Talent jsem měl, ale chyběla mi trpělivost. Kdybych nebyl lajdák, typická slovenská nátura, mohl jsem to dotáhnout dál, „řekl nám na úvod Jozef Gajdoš a vzápětí přeladil na syna:

„Jsem rád, že Artur má povahu po mámě. Je trochu drzejší, sebevědomější. Hlavu má nastavenou na fotbal, který je jeho priorita. Fotbalový osud má ve vlastních rukou. Pokud bude mít štěstí a zaujme nějakého trenéra, mohl by to dotáhnout daleko. Já věřím, že se mu to podaří. Začal dobře, nyní je však v období, kdy se to láme, „doplnil otec našeho mládežnického reprezentanta, který nevynechal žádný syny turnaj či zápas a ochotně ho už léta vozí na tréninky z rodné Ilavě do nedalekého Trenčína.

I Artur začal s fotbalem v Dubnici nad Váhom. Předtím se však věnoval jinému kolektivnímu sportu. „Už jako tříletý jsem začal s hokejem, až postupně jsem přesedlal na fotbal. Asi rok jsem hrával obojí, ale musel jsem se rozhodnout pouze pro jeden sport. Vybral jsem si fotbal a dosud tvrdím, že to bylo moje nejlepší rozhodnutí v životě, „řekne s vážným hlasem dospěláka teenager, který z Dubnice přešel do Trenčína, když měl devět let.

„S otcem jsme měli pocit, že v Trenčíně jsou lepší podmínky pro můj rozvoj. Zdá se, že jsme se nemýlili. V Trenčíně jsem si za ta léta zvykl, pokládám ho za můj srdeční klub, „pokračoval Artur Gajdoš.

Odkdy vyměnil hokejku za kopačky, míč byste mu nevzali z nohy. Prý s ní i spával. „Fotbal mě úplně pohltil. Otec sledoval různé zápasy v televizi a já s ním. Chodíval jsem s ním na tréninky, na zápasy, chtěl jsem být jako on, fotbal si mě podmanil, „znovu překvapí vyspělým prohlášením mladík, který na rozdíl od svého otce nehraje na křídle, ale na postu ofenzivního záložníka.

Velký den

Datum 1. listopad 2020 zůstane navždy v Gajdošová paměti zapsán velkými písmeny. Arty nebo Gajdy, jak ho nazývají spoluhráči, právě v tento den debutoval v nejvyšší slovenské soutěži. Měl přesně 16 let a 286 dní. Mezi nejmladšími debutanty v naší lize se zařadil na sedmnácté místo. Trenčín tehdy začátkem listopadu hrál proti Ružomberku.

„Původně jsem ani neměl jít na zápas, ale jeden ze spoluhráčů měl pozitivní test na koronavirus. Trenér mi napsal, že zítra nemám trénink, ale jdu s áčkem na zápas. Velmi jsem se těšil, „přiznává s odstupem přes dvou měsíců talentovaný středový hráč.

Aby byl jeho příběh zajímavější, nebyl to všední debut. Trenčín před duelem proti Liptákom nevyhrál pět zápasů po sobě a do utkání šel jako poslední mužstvo tabulky. Právě v tomto duelu však trenér Stijn Vreven vsadil zejména na Slovenské kartu. Za Trenčín nastoupilo několik mladíků, mezi nimi i Artur Gajdoš. Dostal se na trávník v 86. min a hned po jeho příchodu vstřelil dvojnásobný slovenský mistr třetí gól, čímž definitivně strhl vítězství na svou stranu. „Vrevenovci“ vyhráli 3: 1.

„Před střídáním jsem cítil mírný stres, ale myslím si, že to je normální. Na nějakou velkou nervozitu nebyl čas. Zranil se spoluhráč Ivenzo Comvalius a trenér ukázal na mě, že se mám svléknout a jdu do hry. O pár vteřin jsem už byl na trávníku a nebyl čas přemýšlet nad okolnostmi. Ani ne minutu po mém příchodu na hřiště jsme skórovali a já se trochu přičinil o gól.

Vytvořil jsem tlak na protihráče, získali jsme míč a po centru do šestnáctky skóroval Jakub Kadák. Skvělý pocit. Navždy budu vzpomínat na tento zápas. Zůstanou mi krásné vzpomínky. I proto, že po zápase byla v šatně euforie. Konečně jsme vyhráli a odpoutali jsme se z posledního místa, „zavzpomínal si Artur Gajdoš, který pak nastoupil v dalších pěti ligových setkáních. Pokaždé z pozice střídajícího hráče.

„Nečekal jsem, že by to mohlo nabrat tak rychlý spád. Jen někdy po létě jsem začal trénovat s áčkem a o pár týdnů jsem již debutoval v lize. Perfektní! Doufám, že to takto bude pokračovat a do konce sezóny přidám ještě nějaké starty, „popřál si Ilavský rodák.

Stáže ve třech velkoklubech

O tom, že Artur Gajdoš je velký talent, netřeba pochybovat. I vy jste už možná zachytili jeho jméno. Zviditelnil se několika stážemi v prestižních velkoklubu. Byl v Ajaxu Amsterdam, Bayernu Mnichov i Arsenalu Londýn. Všude zanechal dobrý dojem.

„Do zahraničí jsem jel poprvé jako desetiletý chlapec. Na nějakém turnaji si mě všiml mládežnický trenér Ajaxu. Pak to už šlo. Byl jsem i v Bayernu, Arsenalu, ale nedám dopustit zejména na Ajax. Ta hráčská kvalita, mentalita, celkový přístup, nikdy jsem nic podobného nezažil. Od té doby chodím do Ajaxu tak třikrát za rok, vždy na přibližně týdenní stáž a vždy se odtud vrátím se skvělými pocity, že jsem se naučil něco nového, „říká Gajdoš, jehož velký vzor je Lionel Messi z FC Barcelona.

Co tak, dostat se jednou na stáž i do slavné barcelonské akademie La Masia? „To by byl splněný sen. Odmalička jsem fanoušek Barcelony. Obdivuji Messiho jako dává góly, přihrává na ně. Celý jeho herní styl je skvělý, nevyjímaje jeho osobnost. „

Artur Gajdoš je málo vídaný talent. Na tom se shodnou všichni, kdo ho viděli v akci. V podstatě odjakživa nastupuje s o rok staršími chlapci.

„Fotbalistovi to dá hodně, chlapci jsou vyspělejší, silnější. Při přechodu do mužského fotbalu jsem měl chvíli problém. Je to obrovský skok. Největší rozdíl je v rychlosti. Dospělí vám nedají ani vteřinu navíc. Člověk si to možná neuvědomí v televizi. I já jsem tomu nevěřil, ale ten rozdíl mezi dorůstá a muži je obrovský, „tvrdí tvůrce hry, který má velký přehled, vyniká technickými schopnostmi, má dobrou střelu, ale nejvíce ho zdobí cit pro vhodné řešení a přihrávka.

„Baví mě, když můžu útočit a zejména připravovat góly spoluhráčům. Mám rád zodpovědnost v útočné fázi hry. Odmalička ma více bavilo góly dávat jak jim zabraňovat. „

Není neobvyklé, že Slovenská mladíci už jako teenageři zůstávají v zahraničí. Z nedávné minulosti můžeme zmínit Miroslava Stochov, Roberta Maka, Vladimír Weisse ml. či Jakuba Hromadu. Arty Gajdoš si vybral jinou cestu.

„Troufám bych si i v zahraničí, anglicky vím dobře, mám zkušeností ze zmíněných stáží. Chci však prozatím zůstat v Trenčíně. Myslím, že mám šanci prosadit se v mužském fotbale. Trenčín je na to ideální místo. V klubu dobře pracují s mladými hráči a dávají jim příležitosti. Snad jsem se rozhodl správně, „uzavřel student druhého ročníku Střední sportovní školy v Trenčíně v oboru management, který se vedle fotbalových trénincích a zápasech musí učit podle individuálního studijního plánu.

Přesto mu škola jde, horší známku než dvojku byste u něj na vysvědčení nenašli. Další dobrý základ, aby se mladý hráč rozvíjel nejen na hřišti, ale i mimo něj.