Muž jednoho okamžiku aneb jak náhradník Éder vystřelil Portugalcům titul mistrů Evropy!

Portugalský útočník Éder nikdy nebyl zrovna nepolapitelný kanonýr. Na EURO 2016 odjížděl v roli náhradníka, který se podívá na hřiště maximálně na pár minut.

Tento scénář se také naplňoval. Éder při portugalském tažení do finále odehrál pouhých 13 minut proti Islandu a Rakousku v základní skupině.

Na lavičku náhradníků usedl i v neděli 10. července roku 2016 při finálovém utkání proti domácím Francouzům.

Nebýt toho, že v prvním poločase se zranil kapitán Cristiano Ronaldo, Éder, celým jménem Éderzito António Macedo Lopes, by se na trávník asi nepodíval.

Vždyť do té doby nedal v reprezentačním dresu jediný soutěžní gól.

Nebýt jarního hostování v Lille, kde střelecky trochu pookřál, koukal by se na Euro maximálně v televizi.

Než přišel na hřiště v 77. minutě místo mladíčka Renata Sánchese, právě Ronaldo se k němu přitočil a povídá: „Ty ten vítězný gól dáš!“

Ve 109. minutě prodloužení se tak skutečně stalo.

„I dnes se na ten moment moc rád podívám. Jen v létě po šampionátu jsem ho viděl snad patnáctkrát… No, dobře, víckrát. Občas prostě zajdu na YouTube a mrknu se. Ale proč taky ne? Byl jsem hrozně šťastný!“ líčil tehdy osmadvacetiletý fotbalista.

„Převzal jsem přihrávku, odpoutal jsem se od Koscielného a našel prostor pro střelu. A pak jsem zkrátka vypálil. Úžasná chvilka! Báječný moment pro mě, pro náš tým, pro celou zemi!“

Portugalci díky němu zvítězili 1:0 a poprvé v historii ovládli mistrovství Evropy. Trenér Fernando Santos o svém náhradníkovi slavně prohlásil, že se „z ošklivého káčátka vyklubala překrásná labuť“ a Éderovi zaplavily telefon stovky vzkazů a blahopřání.

Dětství v sirotčinci

Éder se narodil v bývalé portugalské kolonii Guinea-Bissau a když mu byly tři, přestěhoval se s rodinou do Lisabonu.

Jenomže rodina se utápěla v chudobě a nedokázala se z ní vymanit. Kvůli tomu osmiletý Éder putoval do sirotčince v Coimbře. „Nebudu lhát, bylo to drsné,“ líčil.

„V těchto místech se toho může tolik zvrtnout a stává se to poměrně často. Někteří mí kamarádi z té doby… Řekněme, že na tom nejsou moc dobře,“ pokračoval.

Avšak právě v nehostinném prostředí sirotčince se zamiloval do fotbalu. S ostatními dětmi kopal pořád, kdekoliv, kdykoliv. Většinou bos na ošuntělých pláccích, mnohdy mezi střepy rozbitých lahví, ale nenechal se zastavit.

Navzdory nepředstavitelně složitému dětství si díky fotbalovému talentu našel cestu z nejhoršího. V osmnácti už nakoukl mezi profesionály ve druhé lize, v jedenadvaceti kopal nejvyšší soutěž za klub Académica Coimbra a pak jej koupila Braga, kde se mu – co do statistik – dařilo nejlépe.

Tou dobou Éderovi přišla premiérová pozvánka do národního týmu a také překvapení v podobě nominace na mistrovství světa 2014.

Portugalci však na šampionátu vybouchli hned ve skupině a Éderovi se hroutil svět.

Ambiciózní reprezentační výběr čelil ostré kritice médií a Éderovi chodily na sociálních sítích nenávistné vzkazy. Fandové jej přirovnávali ke kuželu, zesměšňovali jej.

„Začal jsem o sobě dost pochybovat, bylo to zoufalé období,“ vybavil si. 

Z nejhoršího mu pomohla psycholožka, se kterou se seznámil úplně náhodou.

Možná i díky znovu nabité sebedůvěře a lásce k životu se Éder mohl o dva roky později stát nečekaným hrdinou mistrovství Evropy.

Postupný propad a konec kariéry

Fotbalová kariéry urostlého útočníka však po EURU začala pomalu stagnovat.

Z Lille odešel do ruské ligy, kde sice získal s Lokomotivem titul a zahrál si Ligu mistrů, jeho přínos pro tým se však slábnul.

Kouč portugalské reprezentace jej přestal povolávat zhruba rok po vítězném šampionátu a na MS 2018 už Éder nejel.

Po 4 sezonách v Rusku odešel na sezonu 2021/22 do Saudské Arábie, kde po 22 zápasech a 6 vstřelených gólech za Al-Read ukončil v 35 letech svoji fotbalovou kariéru.

V pamětích fotbalových fanoušků tak Éder navždy zůstane jako muž jednoho okamžiku. Okamžiku, který však psal fotbalové dějiny a přinesl Portugalsku a Ronaldovi vytoužený titul.