TOP 10 nejlepších hráčů mimo elitní ligy 2019

Tentokrát bez Messiho, Ronalda, Salaha nebo Van Dijka. Hledali jsme nejlepší fotbalisty, kteří nehrají v pěti elitních ligách.

10.místo: Everton (Grémio)

Modročerné pruhy, které nosí hráči Gremia Porto Alegre, patří k tradičním barvám brazilského fotbalu. V tamní akademii vyrostl třeba fenomenální Ronaldinho. Anebo taky driblér Everton Sousa Soares, hvězda současnosti.

Na letním jihoamerickém šampionátu zastínil všechna slavná jména. Se třemi góly se stal nejlepším střelcem turnaje, po vítězném finále proti Peru ho vyhlásili hráčem utkání. Jestli tohle nebyla ta správná pozvánka do Evropy, tak už asi nic…„Ale já se nikam nehrnu, doma je mi dobře,“ říká.

9.místo: Yannick Carrasco (Ta-Lien-Fang)

Taky jste se podivili, když v nejlepších letech zmizel do Číny? Carrasco tvrdí, že dostal nabídku, která se neodmítá. „Být na mém místě, uděláte to taky,7 říkal. Belgické křídlo sice na počátku roku 2018 odletělo, jenže teď už přemýšlí o návratu do Evropy.

„Rád bych, ale můj klub mě zatím nechce pustit.“ Teď mu Ta-lienu dělá parťáka třeba slovenský režisér Marek Hamšík nebo venezuelský ranař Salomón Rondón.

8.místo: Daniele De Rossi (Boca Juniors)

Už to není ten neúnavný tahoun, který ovládal celý střed hřiště. Co byste také chtěli, když je mu už šestatřicet…Ale končit se mu nechce. „Na to je ještě čas,“ vzkázal Rossi, když ho po osmnácti letech nechali odejítz AS Řím. Rozchod to nebyl bezbolestný, jenže mistr světa z roku 2006 už zajištěný.

„Splním si svůj sen, zahraju si na mystickém stadionu La Bombonera,“ těšil se na své nové argentínské angažmá. Už stihl zažít i Super Clásico proti rivalovi z River Plate. Smlouvu má na rok, vrátí se ještě do Evropy? Kvality pořád má.

7.místo: Paulinho (Kuang-Čou Evergrande)

Jedenatřicet let, téměř šedesát startů za brazilskou repre, štace v Tottenhamu, Barceloně…Říct o Paulinhovi, že má slabiny, se nehodí. „Líbí se mi, jak je zodpovědný, na Brazilce až netradičně,“ pronesl Fábio Cannavaro, když energického Paulinha přemlouval do čínského klubu.

Za přestup ze španělské do čínské ligy musel Kunag-Čou vysolit v přepočtu více než miliardu korun, což zkušený záložník splácí svými výkony. A překvapivě taky kupou gólů.

6.místo: Oscar (Šanghaj SIPG)

Taky Brazilec, taky talent, taky miliardář. Přesto trochu jiný případ než Paulinhův. Proč? Protože Oscarovi není přes třicet, ale v Chelsea vyrostl do ideálního fotbalového věku. Jenže on šel za Šanghaje rád. Šel za exkluzivní smlouvou, za novou výzvou.

Upřímně, asi by na prověřených adresách mohl dokázat ještě víc, třeba pravidelně vyhrávat ligové tituly v elitních soutěžích. Místo toho v asijské Lize mistrů neproměnil dvě penalty v jednom utkání a při velkém derby proti Kuang-čou zapříčinil fotbalovou bitku.

5.místo: Hakim Ziyech (Ajax Amsterdam)

Dokáže balón poslat do uličky nebo třeba milimetrově na padesát metrů. Už mnohokrát to ukázal. Lehce se zavlní nad míčem a pak do něj třískne pravačkou tak silně, že jen žasnete. Marocký záložník v minulé sezoně vyhrál týmové i individuální trofeje, k tomu se málem probojoval do finále Ligy mistrů.

A když bylo po všem, odmítl nabídku ze Sevilly s tím, že nemá přeci důvod nic měnit. Otázka je, jestli třeba v lednu nezmění názor. V zákrytu nenápadně přešlapují giganti jako Bayern Mnichov, Barcelona nebo Real Madrid. Nabídky od nich už jsou z kategorie těch, co se neodmítají.

4.místo: Marko Arnautovič (Šanghaj SIPG)

S výjimkou Maria Balotelliho a Zlatana Ibrahimoviče se v poslední dekádě neobjevila tak vyhraněná a kontroverzní hvězda, která by všude dělal potíže. A zároveň všude střílela góly. Rakouský svéráz už hostoval v Interu, trápil se v Brémách, zářil ve Stoke a nakonec se nechal přemluvit k čínskému dobrodružství.

„Za ty prachy mi to stojí,“ neskrýval na rozdíl od jiných, co bylo hlavním důvodem, proč v létě zamával West Hamu. V Londýně ho fanoušci zbožňovali, ti v Číně ale budou taky. Na úvod svého angažmá se uvedl čtyřmi góly v pěti zápasech.

3.místo: Bruno Fernandes (Sporting Lisabon)

On sám by vám musel vysvětlit, proč zůstává v Lisabonu. Měl už tolik variant k přestupu, Manchester United by mu snesl modré z nebe, ale Bruno Fernandes nic. Ještě žádný záložník neměl v portugalské lize tak skvostnou sezonu jako on. Portugalský šikula nastřílel dvacet ligových gólů a přidal třináct asistencí!

„Je naprosto výjimečný a doufám, že bude za Sporting hrát do konce kariéry,“ řekl klubový šéf Frederico Varandas. Už dvakrát za sebou získal Fernandes ocenění pro nejlepšího hráče portugalské Primeira Ligy a my můžeme jen tipovat, jak dlouho v ní ještě zůstane.

2.místo: Dušan Tadič (Ajax Amsterdam)

Když v červnu 2018 přicházel ze Southamptonu, fanoušci Ajaxu byli hodně zvědaví, jestli se obchod za dvanáct milionů eur vyplatí. Odpověď znáte. Srbský křídelník Dušan Tadič se hned během své premiérové sezony zapsal do fotbalových kronik. Po jeho galapředstavení proti Realu Madrid v Lize mistrů ho renomovaný francouzský deník L’Equipe ocenil absolutní známkou deset!

Pomohl k titulu, pomohl k národnímu poháru a málem taky do finále Ligy mistrů. Dohromady zvládl čtyřiatřicet gólů a devatenáct asistencí. Za odměnu dostal novou smlouvu do roku 2026 a příslib, že po konci kariéry může v klubu zůstat jako trenér. Vzhledem k jeho věku (31 let) je to velkorysá smlouva.

1.místo: Dani Alvés (Sao Paulo)

Když ho představovali jako nejnovější posilu Sao Paula, aplaudoval mu vyprodaný stadion. Dani Alves se po epochálních sedmnácti letech v Evropě vrátil domů. Do Brazílie. „Mohl jsem hrát kdekoli, ale táhlo mě to domů,“ řekl kapitán brazilské reprezentace.

Žádný jiný hráč nemá takovou sbírku trofejí jako on. Šestatřicetiletý pravý bek má však ještě vysněný závěr kariéry. Chtěl by se loučit na mistrovství světa 2022 v Kataru. Samozřejmě se zlatým pohárem nad hlavou. Ten jediný mu v bohaté sbírce totiž chybí.