Dani Alves: Fotbalové perpetuum mobile

Taky jste byli na pochybách, když Dani Alves v létě 2016 opouštěl Barcelonu? Kam se po osmi letech vrtne? Co s ním bude? On si však věřil. A právem. I kvůli tomu se následně stal mistrem Itálie, Francie a v červenci zvedl jako kapitán nad hlavu pohár pro vítěze Copa América.

Co byste měli vědět o klubu Les Herbiers? Založili ho na západě Francie v roce 1919 a zdaleka nejpronikavější úspěch zažil loni na jaře. Podceňované mužstvo to ve francouzském poháru dotáhlo až do finále, ve kterém mělo změřit síly s hegemonem PSG na legendárním stadionu Stade de France.Šestnáctisícové město bylo na nohou.

Na pravé straně francouzského mistra piloval lajnu brazislký machr Dani Alvés. Naběhal kilometry a když už se v rozhodnutém finále viděl jak na tribuně skáče jako šampion, nešťastně zakopl o soupeře, špatně došlápl a luplo mu v pravém koleni.

Zatímco hra plynula dál, Alves ležel s hlavou zabořenou do trávy. Neplakal jako Mohamed Salah při finále Ligy mistrů, přesto věděl, že je zle. „Takový pocit bych nepřál nikomu,“ hořekoval. Pro brazilskou reprezentaci to znamenalo, že v letadle na šampionát do ruska s ní neseděl její nejzkušenější člen.

Místo bojů o medaile, musel Alves na operaci, poničené vazy jinak vyléčit nešlo. V jeho pětatřiceti letech dokonce hrozilo předčasné ukončení kariéry.„Každou překážku, kterou mi život připravil, jsem se snažil zdolat. A nehodlám uhnout ani teď,“vyhlásil bojovně.

Možná se budete divit, ale on si usmyslel, že by chtěl vydržet do příštího mistrovství světa v Kataru 2022, kdy mu bude devětatřicet let! „Věk je jenom číslo, moje duše se cítí na sedmnáct. Navíc jsem vždycky říkal, že bych rád kopal do čtyřiceti.“

Život na farmě

Dani Alvés byl odmalička k nezastavení. Nevadilo mu, že se doma vstávalo ve čtyři ráno, protože on nepotřeboval moc spát. Nejradši by pořád někde lítal. Většinou za míčem se stejně chudými kluky ze sousedství. Vyrůstal v nuzné čtvrti Juazeira, což je polozapomenuté město ve státě Bahia.Alvesovi rodiče skoro nic neměli.

Když došly peníze, malý Dani chodil s tátou prakem střílet holuby, aby si je dali na grilu.„I když mi pomáhal na farmě, což nebylo nic jednoduchého, tak byl šťastný. Ale ze všeho nejvíc byl šťastný na prašním plácku za barákem,“vyprávěl pro média otec Domingos.

„Všichni kluci uměli kopat víceméně stejně, všichni měli techniku, jenže Daniel vydržel běhat ze všech nejvíc.“

Branky se většinou nestavěly, stačilo položit čtyři pantofle a už se hrálo. Klidně na boso.

„Myslím, že jsem se tehdy naučil vážit si života a rodiče jsou na mě pyšní,“ říká jeden z nejúspěšnějších pravých krajních obránců historie.

Alou do Evropy!

Říkali mu tři v jednom, protože byl obránce, záložníkem i útočníkem. Jen brankářem se nikdy nestal. Je jako perpetuum mobile, tedy stroj, který neustále jede bez vnějšího zdroje energie. Stačí udělat první pohyb a už ho nezastavíte. V daleké Bahii si ho vyhlédla španělská Sevilla, kam v roce 2002 nejprve dorazil na hostování a jakmile mu toho roku vyšlo mistrovství světa dvacetiletých, nebylo co řešit: Kupujeme!

V létě 2008 přišla ještě lepší možnost, když se ozvala mocná Barcelona a udělala z něj nejdražší posilu klubové historie. I s bonusy zaplatila třicet milionů liber. To už byl Dani Alves prvotřídním pravým obráncem, který zároveň neustále vyrážel do útoku.. Sevilla mu pomohla, což sám ocenil: „Pokud to půjde, rád bych se sem jednou vrátil.“

To už asi nevyjde, přesto tamní fanoušci nezapomínají. Alves byl jedním z mála hráčů, na kterého se při vzájemných soubojích s Barcelonou nebučelo. Jak by také ano, když andaluskému klubu pomohl ke dvěma triumfům v Poháru UEFA.

V Barceloně toho dokázal Alvés ještě mnohem víc. Za zmínku stojí šest španělských titulů a tři prvenství v Lize mistrů.Vydržel osm let a zdálo se, že na Camp Nou dokope kariéru. Omyl. Pro vedení začal být nezajímavý, málo perpsketivní a prioritou se měl stát Aleix Vidal. „Než jsem přestoupil do Juventusu, ještě jednou jsem zašel za šéfy. Zaklepal jsem na dveře a řekl jim: Zvažte to! Budu vám chybět!“ A přesně tak se stalo.

Následující sezonu skončila Barca bez trofeje, navíc z Ligy mistrů ji vykopl právě Alvés s Juventusem. Po italské anagázi v Juventusu ho lákal Pep Guardiola do Manchesteru City, ale námluvy nedopadly a Alves skončil v Paříži, kde s PSG získal dva tituly.

Po sedmnácti letech v Evropě domů

Po dlouhých 17 letech v Evropě přišel čas na návrat do rodné Brazílie. Šestatřicetiletý reprezentační kapitán, který Kanárky po 12 letech dovedl k trofeji na Copa América, se upsal klubu FC São Paulo, kde by měl působit do mistrovství světa v Kataru 2022.

„Mohl jsem hrát kdekoli, ale rozhodl jsem se vrátit do Brazílie. Je to neskutečné, ale jsem tu,“ oznámil veterán.

Proč se však brazilský veterán tolik upíná k trofeji mistrů světa? Je to totiž jediná velká trofej, kterou ještě nevyhrál.