8. 12. 2022

Zlatý Jiří Lipták: Mám dobrý střelecký věk. Další olympiádu v Paříži a Los Angeles zvládnu

jiří lipták tokio 2020

Životní cesta rodáka z jihomoravských Rajhradic dosáhla letošního léta svého nejkrásnějšího úspěchu. Po titulu mistra světa v trapu, několikanásobné obhajobě mistra České republiky, došlo na pohádku v Japonsku. Medaile se na olympijských hrách ocení vždy. Ale zlatá? Zároveň s dalším Čechem na pódiu? Už teď dosahuje zasloužené odměny v podobě vyhraných medailí a úžasné rodiny, jenž ho ve všem podporuje od samotných začátků. Tohle je příběh Jiřího Liptáka, který se exkluzivně rozpovídal pro magazín Fórum Sport o jeho začátcích, první olympiádě i letošním Tokiu.

Přejeme příjemné počtení. České extra třídě zase chceme popřát hodně štěstí do budoucna. A hlavně ať je takových talentovaných sportovců čím dál tím více.

Do povědomí českých fanoušků jste se dostal po nominaci na LOH 2012 v Londýně. Jak jste se tehdy cítil? A jaké byli vaše cíle?

🗣 Já nevím jak moc jsem se dostal do povědomí fanoušků, protože náš sport je takový okrajový. Jenomže jelikož má Česká republika velkou mysliveckou základnu a spoustu lidí se věnuje brokové střelbě. Tak tady tyhle lidi o mě určitě věděli. Ono už je to devět let. Přesně si už nevzpomínám na pocity. Každopádně účast na olympiádě je sen každého vrcholového sportovce. Možná už od dětství, když se ty děti dávají na nějaký sport, tak taky doufají, že se dostanou na vrchol té sportovní kariéry, což je olympiáda. Tenkrát jsem od sebe extra nic neočekával, ale zase na druhou stranu pár velkých medailí jsem měl a natrénováno taky. Bohužel to nedopadlo úplně podle představ v Londýně.

Ve sportovní střelbě střílíte za tým Kometa Brno. Podporujete vaše město i v jiných odvětvích sportu? Například hokeji nebo fotbalu?

🗣 Párkrát jsem na hokeji a fotbale byl. Ale abych se do toho aktivně zapojoval zase ne. Teď budu pozvaný 19.9. na Zbrojovku. Jako čestný host budu zahajovat zápas výkopem.

Pušku jste prý do ruky vzal dřív, než jste dostal zbrojní průkaz. Jak tomu tehdy bylo?

🗣 Dnešní legislativa to dovoluje. Musíte být pod dozorem osoby, která má zbrojní průkaz a je starší jednadvaceti let. Takže tohle všechno jsme splňovali. Určitě s tím nebyl problém. U nás může mládež dostat výjimku, pokud dosáhne patnácti let a je členem nějakého vrcholového střediska. Samozřejmě si musí udělat průkaz na sportovní zbraně. Následně také za určitých podmínek zbraň rozložit a schovat v kufru se zakódovaným zámkem co máme. Potom s ní může mladík jezdit normálně na tréninky.

Váš otec je myslivcem. I vy sám se věnujete ve volném čase rodinné tradici. Berete to jako formu odpočinku? A když to není myslivectví, je něco jiného u čeho si dáváte zasloužený klid?

🗣 My jsme takový čeští blázni. Jak jdou rybáři k vodě a zkusit chytnout nějakou rybu. Tak my máme samozřejmě brigádnické hodiny co se týkají krmení, čištění remízků a já nevím čeho možného. Uspořádání různých kulturních akcí, mezi které patří i lov. U větších honů se snažím odpočinout, trochu zrelaxovat a vypnout hlavu společně s telefonem. Koukat jenom do přírody.

Jak jste se seznámil s vašim společníkem Davidem Kosteleckým? On sám je zlatý olympionik z Pekingu a letošní rok navíc stříbrný.

🗣 David je o nějaký ten rok starší než já. On byl můj vzor když jsem začínal. Je ze sousední vesnice a máme to k sobě skoro dva kilometry vzdušnou čarou. Tehdy začal střílet a já následně po něm v tom stejném klubu. Díky tomu jsme se takhle mohli potkávat. Já jsem v té době ještě neměl řidičák, takže mě vozil na tréninky. Ze začátku to byla taková výpomoc z jeho strany. Tím pádem to zase měli naši jednodušší, že tam se mnou nemuseli jezdit. A byl jsem pod dozorem takového zkušeného chlapa.

Letos jste si dávali zlatý rozstřel se svým dlouholetým kamarádem. Bude to známá otázka, ale jaké byli pocity při posledních výstřelech?

🗣 Při posledních výstřelech ve finále, ještě než došlo k tomu poslednímu superfinále. Už byla jistota té medaile jasná, když jsme tam byli tři. Přitom ještě nikdo nevěděl jakou kdo bude mít. V tu chvíli to všechno ze mě spadlo a měl jsem obrovskou radost z toho, že pětadvacet let tady ten sport dělám a konečně nesu to vytoužené ovoce. V tomhle ohledu jsem byl strašně šťastný. Nicméně jsem si říkal. Pojď musíš makat dál. Ještě není konec a zkus to dotáhnout co nejvýš.

Potom jsme zůstali sami dva s Davidem. Posledních deset terčů jsme se úplně srovnali, oba dva jsme měli třiačtyřicet. V našem sportu to nejde udělat tak, že bychom měli oba dva zlatou medaili. Tohle nám není umožněno. Navíc, když jsme se potom s Davidem bavili, tak bychom to stejně asi odmítli a normálně si o to dali rozstřel. Šli jsme do toho metodou „shoot-off“. Když trefíš postupuješ a když netrefíš vypadáváš. Podařilo se mi sedmý terč trefit a Davidovi zase minout. Tím pádem ta medaile měla zlatou příchuť.

Výhra prvního místa v Tokyu vám zaručila ještě větší jméno v České republice. Jak to všechno zvládáte? Určitě teď dostáváte několik nabídek ke spolupráci. Máte to podobný jako Lukáš Krpálek po zlatém Riu?

🗣 Tak Lukáš Krpálek je určitě mediálně známější osobnost, než já. Ale mě se podařilo odjet na čtrnácti denní dovolenou do Chorvatska a potom hned do Jeseníků. Takže jsem si myslel, že se tomu všemu vyhnu, ale všechny ty povinnosti se akorát jenom odsunuli, bohužel nezmizeli. Potom bylo nějaké přivítání tady na obci, perfektní velká akce. Za což musím poděkovat organizátorům. Ženským z Babských hodů, starostovi a všem těm co se na tom podílelo. Já jsem měl dovolenou a tohle všechno je jejich zásluha. Ještě došlo na nějaké přivítání od střelců.

Takové akce, ať už jsou to charitativní nebo firemní večírky už musím odmítat. Další volný víkend mám až v prosinci. A ten chci věnovat zase rodině. Nechci aby to vypadalo, že mám nos nahoře, ale lidi to musí pochopit. Ten den má dvacetčtyři hodin a sedm dní v týdnu. Takže se to nedá všechno zvládat.

Po kouzelném dnu došlo na oslavy v olympijské vesnici. Byl nějaký český sportovec s kým jste se nejvíce bavil a charakterově vám opravdu sednul?

🗣 My jsme se vrátili až o devíti nebo půl desáté. Potom ceremoniálu, kde dlouho sháněli druhou českou vlajku, protože nikdo nepředpokládal, že dva z jednoho státu budou na stupni vítězů. Ještě k tomu došlo na nějaké rozhovory, přímo na střelnici. Díky tomu jsme dorazili do vesnice pozdě večer. V domě, kde byli ještě vzhůru nějaký lidi to bylo strašně dojemný. Když tam vidíte jak vám skandují a tleskají tak to bylo fajn.

Vím, že jsme se zdrželi čtvrt nebo půl hodiny. My jsme potom šli na večeři, protože celý den jsme pomalu vůbec nic nejedli. Byli jsme pouze na proteinových tyčinkách. Večer bylo posezení, kde byl náš střelecký kroužek s trenérama a se sportovním ředitelem. Ještě k tomu za námi přišli lidi z olympijského výboru pogratulovat. Pan Pála od tenistů tam s námi strávil moc času. To bylo fajn. Jsme jedna parta.

Jídelna byla v Tokyu mixem všeho jídla co mohl člověk po celém světě najít. Snad každý měl ihned po záběrech z této místnosti hlad. Jaký byl váš jídelníček?

🗣 Byli jsme tam čtrnáct dní. To se tam pak všeho přejíte a česká kuchyně vám začne chybět. Ale jak říkáte, bylo tam úplně všechno. Od thajského, japonského až po arabské jídla. Kuřecí, hovězí, vepřové steaky a nebo pizza, která nebyla žádné valné chuti. Těstoviny, saláty ovocné mísy. Bylo toho opravdu dost k snědku a pití. Musím pochválit i výborné kafe. Tady v tomhle ohledu si každý vybral, není na co si stěžovat. Obsluha taková, jaká bývá na každé olympiádě. Na výběr toho bylo dost.

Všechny myšlenky začali směřovat na další letní olympiádu v Paříži. V roce 2024 na jiném místě a kontinentu. Jak to zatím vidíte? Máme s vámi na 100% počítat?

🗣 Dívejte, když máte de facto procestovaný celý svět. Tak se dá říct, že ta Francie je vlastně za humnama. Já mám střelecký věk na to, abych Paříž určitě zvládnul a Los Angeles taky. Teď to má pán bůh v rukách a tak trochu i já, jestli se mi tam podaří probojovat. Určitě nepřemýšlím o konci kariéry. V našem odvětví sportu je to všechno posunuté. Opravdu potřebujete dlouhou dobu střílet, získávat zkušenosti a pak je prosadit.

Instagram did not return a 200.