Zlatan Ibrahimovič? Nazýval se bohem, za úspěchy ho hnal hněv!

Legendární švédský fotbalista Zlatan Ibrahimovic se v červnu 2023 v jedenačtyřiceti letech rozhodl ukončit kariéru. Jaká byla?

Dlouhán, 195 cm, Zlatan Ibrahimovič začínal s fotbalem v rodném Malmö FF, pak odešel do Ajaxu, kde nastřílel za tři sezony 48 golů.

Odtud zamířil do Juventusu, potom přišel Inter Milán. Pak Barcelona, AC Milán, PSG, Manchester United, LA Galaxy a nakonec znovu AC Milán.

Úctyhodný výčet. Na každé zastávce sbíral góly, trofeje, ligové tituly, ale také skandály. Jen na triumf v Lize mistrů nikdy nedosáhl.

Rychlý, tvrdý, silný, hbitý, výborný ve vzduchu, neodstavitelný od balonu… Ne nadarmo mu v Itálii přezdívali „Abrakadabra“. Také oddaný fotbalu a pilný v tréninku.

Zároveň agresivní, arogantní, drzý, velkohubý, až příliš sebevědomý. Zlatan Ibrahimović byl všechno, jen ne nějaké „zlatíčko“. Byl to válečník. Někdy jste měli pocit, že se k fotbalu dostal z pouličních bitek. Ne náhodou dostal v roce 2010 v Malmö symbolický černý pás v taekwondu.

Nenáviděli ho soupeři, ale velmi často i spoluhráči a trenéři. Jenže, Zlatan si své šílené manýry většinou odpracoval na hřišti, kde si získával obří podporu fanoušků.

Třeba v přátelském utkání v roce 2012 vstřelil za Švédsko čtyři góly proti Anglii, včetně zázračných nůžek, které mu zajistily nesmrtelnost. Nejhezčí gól jeho kariéry.

Nemuseli jste ho mít rádi, ale fotbalu bude tenhle obratný hromotluk chybět. Jakoby se do této doby často přehnané korektnosti ani nehodil. Prostě takový McEnroe, Kyrgios (tenis), Rodman (basketbal) nebo Tkachuk (hokej), ale tenhle nepřehlédnutelný kluk hrál fotbal.

„Tolik vzpomínek a emocí na tomto stadionu. Když jsem poprvé přijel, dal jsi mi štěstí, podruhé jsi mi dal lásku. Je čas rozloučit se s fotbalem,“ promluvil teď emotivně na San Siru. Málem by vás rozbrečel…

Jenže pak počítáte onu nekonečnou řadu incidentů. Žádný druhý světový fotbalista jich neměl víc.

Facky, rány, urážky

Když hrál za juniorský tým Malmö FF, dal „hlavičku“ spoluhráči. Otec mladíka, policista, chtěl, aby ostatní hráči podepsali petici za vyloučení Ibrahimoviće z týmu.

Po mezinárodním přátelském utkání s Nizozemskem v roce 2004 Ibrahimoviče jeho spoluhráč z Ajaxu Rafael van der Vaart veřejně obvinil, že ho během hry úmyslně zranil. Zlatan reagoval hrozbou, že mu zlomí obě nohy. Pak Švéd údajně praštil v šatně dalšího spoluhráče Ajaxu.

V Barceloně měl dokonce v šatně ostrý incident s trenérem Pepem Guardiolou. Rozzuřený Zlatan na něj údajně hodil krabici s tréninkovou výstrojí. Skončilo to „zápůjčkou“ Švéda do AC Milán.

V roce 2010 se Ibrahimović zapojil do pěstního souboje na tréninku s milánským spoluhráčem Oguchi Onyewuem. Ve stejném roce dostal trest na tři zápasy za úder pěstí do břicha obránce Bari Marca Rossiho během zápasu.

Pak kopl spoluhráče Antonia Cassana do hlavy, když Cassano mluvil s novináři. A další třízápasový trest dostal v únoru 2012 za facku neapolskému hráči Salvatore Aronicovi.

Myslíte, že se časem zlepšil? Ani náhodou. Nekonečná řada invektiv, strkanic, facek a úderů pokračovala až do dneška.

Takový byl Zlatan

V lednu 2021 dostal jednozápasový trest po hádce s bývalým spoluhráčem Romelem Lukaku. Mikrofony na hřišti zachytily Ibrahimoviće, jak ho opakovaně rasisticky urážel. Hrozila mu stopka dokonce na 10 zápasů.

V dubnu 2021 byl Švéd vyšetřován UEFA kvůli údajnému finančnímu zájmu v sázkové společnosti „Bethard“. Skončilo to pokutou 50 000 eur za porušení disciplinárních předpisů souvisejících s jeho podílem kolem sázek.

Vždycky ze všeho ale nakonec vybruslil a i díky pamětem „Já jsem Zlatan“ z roku 2011 se mu kolem sebe podařilo vytvořit kult osobnosti.

Abyste pochopili jeho náturu, musíte se podívat do časů dětství. Syn přistěhovalců z bývalé Jugoslávie to neměl snadné. Rodiče se rozvedli a matka pět dětí nezvládala. Zlatan proto musel žít nějaký čas s otcem, ale stalo se, že v ledničce plné piva chybělo jídlo. A tak se utíkal najíst zpátky k matce.

Často se nazýval Bohem. Když se ho jeden z reportérů zeptal na jeho názor, Zlatan odpověděl: „To ví jen Bůh.“ Reportér dodal: „Je těžké se ho na to ptát.“

„Prostě s ním mluvíte,“ dokončil Ibrahimovic.

Byl svérázný a výjimečný, ať už na trávníku, nebo mimo něj. Velmi se lišil od tradičně disciplinované fotbalové image Švédů.

I proto se stal ze Zlatana na jedné straně válečník, který věděl, že musí být tvrdý, aby přežil.

Neustále bojoval, protože vždycky musel. Zároveň je mužem zraněným výchovou, jehož věčnou motivací se stal hněv.

Davidu Lagercrantzovi, spoluautorovi svých pamětí, jednou řekl: „Davide, abych hrál dobře, musím být naštvaný.“