Upršená premiéra na Prague Park Race v Průhonicích

Poprvé jsem o běžeckém závodě v Průhonickém parku slyšel v květnu 2021, kdy jsme se byli v parku projít s přítelkyní. Další rok jsem se chtěl postavit na start, ale nepovedlo se a neprovedlo se mi to ani v loňském roce.

Pro rok 2024 jsem neponechal nic náhodě a přihlásil se už v lednu a upnul se k datu sobota 23.3. Startovka se zaplnila tři týdny před závodem.

Kvůli účasti jsem dokonce odmítl jeden umělecký kšeft v Brně:D

V noci před závodem se mi nespalo moc dobře. Zachránit mě měla snídaně skládající se z ovesné kaše od Emca, banánu a corny tyčinky.

Z domu jsem vyrazil krátce po osmé, abych byl v devět v Průhonicích. Start závodu byl od 10:00 a něco mi říkalo, že bude lepší být na místě včas.

Registrace byla opravdu dlouhá. Organizátoři kvůli tomu dokonce posunuli start závodu o 15 minut.

Od rána prozařovalo park sluníčko, ale jak se blížil start kratšího závodu na 8km, obloha se začala zatahovat a dvě minuty po startovním výstřelu začalo drobně pršet.

První kilometr jsem začal volně. Možná až moc. Když jsme sbíhali zámkem k rybníku, musel jsem natáhnout krok a chytit se adekvátní výkonnostní skupiny.

Zhruba od druhého kilometru se rozestupy mezi závodníky ustálily a každý běžel svoje tempo. Já zůstal v tandemu s jedním fotříkem.

Hlavně kolem 3km jsem byl rád, že mám s kým běžet. Dostal jsem malou krizy, tepy šly nebezpečně nahoru a do cíle bylo daleko.

Chvíli jsem nechal fotříka tahat a krize přešla. V kopcích jsem byl silnější já a kolikrát cuknul, na rovinatějších pasážích mě však docvaknul.

Držel jsem tepy kolem 180 a užíval si nádherné scenérie. Úplnou hranu jsem nešel. Možná i proto jsem měl dost síly na závěr. V posledním delším seběhu se na nás dotáhl jeden z běžců a já ihned kontroval a zavěsil se za něj. Fotřík zaspal.

Bylo mi trochu divné, že se blížíme do finiše, když hodinky ukazovaly, že jsem na 6,4 kilometru. Řekl jsem si ale, že to zkusím a začal stupňovat tempo.

Moje intuice byla správná a cílová brána začala být na dohled. Roztočil jsem nohy a po plešatém běžci co nás předběhl jsem na cílové rovince ještě seknul dalšího. Svižný sprint a byl konec.

Podle hodinek jsem uběhl přesně 7km. Buď je tedy trasa kratší než vypsaných 8km nebo se všem ztrácela v parku GPS.

Cílový čas byl lehce nad 40 minut. Přesněji 40:27. Mezi muži jsem obsadil 55. místo z 184 startujících.

Po převlečení do suchého jsem ještě více než hodinu zůstal v centru dění závodu. Dal si brokolicovou polévku a doufal, že vyhraju něco v tombole.

No jako vždy jsem nic nevyhrál. Přesto jsem ze závodu odcházel s dobrým pocitem krásně naplněného dopoledne. Příští rok snad zase na startu.