Thibaut Courtois: Jako chobotnice

Začínal jako gymnasta, ale špatně se koncentroval a trenérům připadal nemotorný. Pod volejbalovou sítí se cítil lépe. Rodiče by byli nadšeni, kdyby zůstal a pokračoval v rodinné tradici. Jenže Thibaut Courtois si nakonec vybral fotbal. A dobře udělal!

Celá rodina dýchala pro volejbal. Pohledný a zároveň namáhavý sport pod vysokou sítí mohl být i jeho osudem. Táta Thierry měl parádní výskok, maminka Gitte zase výborný cit pro balón. O dva roky starší sestra Valérie je ve volejbalové komunitě uznávaná jako elitní libero. Ptáte se nač ten volejbalový úvod? To abyste věděli, jaké geny vlastně Thibaut zdědil.

V městečku Breena severovýchodě Belgie se narodil jako budoucí volejbalista, jenže z haly utekl: „I když musím uznat, že volejbal je krásný sport. Pořád si ho v létě na pláži rád zahraju.“ Odmalička ho však lákal jiný míč, jiný povrch, jiné pohyby, jiný počet spoluhráčů.

„Vždycky jsme s manželem chtěli, aby si naše děti samy vybraly své hobby. Když to udělaly, ve všem jsme je podporovali,“ vypráví máma Gitte. Z Thibauta vyrostl jeden z nejlepších brankářů planety. Chobotnice mu přezdívají, protože jeho dlouhé paže dosáhnou dál, než byste si mohli pomyslet. Připomínají chapadla, která se nespletou.

Paradoxní přitom je, že Courtois začínal na levé straně obrany. Býval to robustní klouček, který se nebál soubojů, zato s přihrávkami byl občas na štíru. „Řekli mi: Kopeš levou nohou, tak hraj tady,“ vzpomíná na začátky v malém klubu Bilzen. Tolik se od té doby změnilo….

Životních kroků udělal mnoho, ten poslední loni v létě. V šestadvaceti se rozhodl, že chce být co nejblíže svým dětem. Španělská přítelkyně Marta se od něj odstěhovala a usadila v Madridu. „Už jsme nemohli zůstat spolu, neklapalo to, ale bez dětí můj život postrádal smysl,“ líčil.

Už na mistrovství světa do Ruska odjížděl s tím, že se do Chelsea už nevrátí. Jenže nastal zádrhel. Marina Granovská, řiditelka londýnského klubu, se ukázala jako velmi tvrdá obchodnice: „Neodejdeš, dokud nezískáme dostatečnou náhradu.“ Jednání se vlekla a na Courtoise padla nervozita. Dokonce bojkotoval několik tréninků a rázně odmítl návrh na vylepšenou smlouvu.

Kdyby zůstal v Londýně, plán zápasů Premier League by mu nedovolil, aby mohl pravidelně létat do Madridu. Vztah s dcerkou Adrianou by to asi neohrozilo, ale maličký Nicolas by trpěl. Narodil se až po rozchodu rodičů: „Když Nicolas přišel na svět, vídal jsem ho nanejvýš dvakrát za měsíc. To nešlo vydržet. Stýskalo se mi. Potřeboval jsem mu být na blízku, aby měl tátu.“

Nakonec se velmi citlivá záležitost podařila vyřešit. Real Madrid nevycouval a za belgického brankáře vysázel pětatřicet milionů eur. Chelsea si pořídila baskického golmana Kepu Arrizabalagu, kterého vykoupila z Bilbaa. Courtois si ulevil. Složitou rodinnou patálii vyřešil nejlépe, jak mohl.Ani fotbalově si nepohoršil, byť první sezona mu zrovna nevyšela. „Ne vždycky se daří, ale já vám mohu garantovat, že jsem extrémně hladový. V Realu chci vyhrát tolik trofejí, kolik je jen možné.“

Coby brankář začínal v Gentu. Za áčko chytal ještě jako šestnáctiletý! Bleskově vyrostl téměř ke dvěma metrům, takže trenérům přišlo vhodné zkusit ho v ostrém boji. „Vůbec nezmatkoval. Choval se jako suverén,“ vzpomínal tehdejší kouč Francky Vercauteren, jeden z bájných belgických reprezentantů. Courtois se činil. Odmítl přestupní nabídku do Hoffenheimu, stal se klubovou jedničkou a v roce 2011 vychytal pro Genk ligový titul. Během čtyřiceti zápasů dostal pouhých dvaatřicet gólů a zvládl čtrnáct čistých kont.

„Nebyl to talent na první pohled, ale jakmile si poprvé vzal rukavice, chtěl se zlepšovat. Měl správnou koordinaci a všechny věci se učil snadno. Pravačkou vyhazoval míč, levačkou vykopával, měl úžasný reflex, a když končil trénink, často byl zklamaný, že nepokračujeme. I jeho táta mi říkal: Chlape, proč netrénujete víc? Volejbalisti si přidávají. Jenže my se báli, aby se Thibaut nepřetrénoval, “ vzpomíná Gilbert Roex, který byl v Genku zodpovědný za mladé brankáře.

Courtois vyčníval. Ve zlaté sezoně dostal cenu pro nejlepšího brankáře a zvedl kotvy. Ozvala se Chelsea, která se nebála zaplatit devět milionů eur. A dál už ten příběh nejspíše znáte, protože kariéra vytáhlého Belgičana s výraznýma ušima se divoce roztočila.

Výbornými výkony a kočičími skoky nejprve uhranul v Atléticu Madrid, kam ho Chelsea poslal na hostování. Courtois se tomu nápadu nebránil, protože tušil, že přes suverénního Petra Čecha by se do branky Blues neprobojoval. I v Atléticu však cesta do brány nebyla lehká. „Jakmile jsem do trenérů dostal důvěru, všechno do sebe začalo zapadat. Jazyk jsem se naučil, kultura mi byla blízká, počasí fajn,“ říkal Courtois.

Nač by si také stěžoval. Možná nevydělával tolik peněz, co by měl v Chelsea, zato mu naskakovaly trofeje. Španělský mistr, vítěz Královského poháru, vládce Evropské ligy i evropského Superpoháru, finalista Ligy mistrů. „Málokterý brankář dokáže tak výrazně ovlivňovat celý tým. Thibaut je excelentní – a pořád tak mladý,“ chválil ho trenér Diego Simeone.

Po třech letech, v létě 2014, už si ho Chelsea stáhla, protože José Mourinho vymyslel nový plán: z Petra Čecha udělat náhradníka, z Courtoise jedničku. „S odstupem musím Petrovi poděkovat, jak to vzal. Muselo to pro něj být strašně nepříjemné. Hodně jsem se od něj naučil,“ vzkázal.

S Chelsea vyhrál dvakrát Premier League, jednou Anglický pohár, jednou Ligový pohár. Byl přesvědčený, že svou šestiletou smlouvu dodrží, jenže po rozchodu s přítelkyní nabraly jeho myšlenky úplně jiný směr. „Jsme vděčný jak to dopadlo. Real je ještě vyšší úroveň fotbalu než Chelsea. Ovšem to hlavní je, že jsem blíž svým dětem. Vyčítal bych si, kdybych je neviděl vyrůstat.“

Instagram did not return a 200.