15. 7. 2024

Souboj dvou Austrií aneb rakouská bundesliga v Lustenau!

Osud, a nebo spíše práce mojí ženy, mě už podruhé zavála do městečka Bregenz u břehu Bodamského jezera. Loni jsem tu strávil pouhých pět dní, letos dva týdny a to znamenalo jistotu návštěvy fotbalového zápasu.

Samotné Bregenz kope pouze druhou ligu, ovšem v blízké vzdálenosti sídlí hned dva prvoligové mančafty.

První víkend mi to do Altachu nevyšlo, takže volba padla na neděli 6. srpna na Austrii Lustenau. Ta se měla od 17:00 utkat s jinou Austrií. Tou z Vídně.

Na zápas jsem vyrazil na kole, jelikož to od místo mého pobytu bylo pouze 13 kilometrů. Bohužel mě už na druhém stihl takový slejvák, že bych mohl vylévat vodu z bot.

Počasí se pak naštěstí umoudřilo a já se po cyklostezce vedoucí podél řeky Rýn dostal až ke stadionu.

Region kolem Bodamského jezera je samá rovina, takže kolo je zde velmi využívaný dopravní prostředek.

Kromě mě tak ke stadionu na kole přijeli další stovky fanoušků.

Reichshofstadion stojí na místě od roku 1951, poslední renovace se dočkal na přelomu tisíciletí.

Kapacita je 8 800 diváků, což je pro malý klub jako Lustenau dostačující. Polovina jsou však nekrytá místa k stání, což se při špatném počasí jako panuje moc nehodí 😀

U vchodu jsem koupil vstupenku na stání na tribunu Nord za 20 eur, ale reálně jsem se mohl volně pohybovat téměř po celém stadionu, což bylo super.

Patnáct minut před výkopem tak stojím na tribuně společně s místními ultras, kterých už je v kotli hojný počet a už při rozcvičce domácích skandují.

Na malý a rodinný klub je tu skvělá kulisa. Do hostujícího sektoru přijela také početná skupina fanoušků Austrie Vídeň, kteří o sobě dávají celý zápas vědět.

V úvodních dvaceti minutách počasí zrovna nepřeje, takže pod zastřešenou tribunou Nord začíná být tlačenice a ty já nesnáším.

Chvíli na sebe nechávám v první řadě pršet a mezitím se hosté z Vídně ujímají vedení. Nutno dodat, že zaslouženého.

Kombinačně je Austria lepší, domácí Lustenau hrozí z brejků. Po jednom takovém dostanou v závěru první půle možnost kopat penaltu.

To už stojím naproti hlavní tribuně u klandru jako někde na divizi. Bohužel, domácí kapitán penaltu nepromění a na pauzu se nejde v tak veselém stavu.

Jelikož jsem byl před utkáním se ženou na running sushi, nemám na bratwurst a podobné pochutiny ani pomyšlení.

Užívám si lepšícího se počasí. Sice je pořád kolem 15 stupňů, začíná však z pod mraků vykukovat sluníčko.

Upřímně si snad poprvé v životě užívám o pauze rozcvičku střádajících hráčů. Baví mě pozorovat, jaké mají návyky, co dělají, jak míč zpracovávají atd.

Může za to ta blízkost na jakou jim můžu být.

Jelikož už neprší, na druhou půli zůstávám u klandru. Domácí spálí několik slibných šancí na vyrovnaná a Austria trestá pohlednou akcí vedoucí ke druhému gólu.

Ke konci zápasu Vídeňští také nepromění pokutový kop. Nevím, jestli jsem byl osobně přítomen na zápase, kde oba týmy pohrdnou penaltou.

Domácí ultras sympaticky fandí takřka po celý zápas. Po inkasovém gólu se svoje oblíbence snaží povzbudit.

Celkově na stadionu vládne příjemná rodinná atmosféra. Divák se může svobodně pohybovat téměř po celém stadionu a komfort v podobě toalet a občerstvení je tu dostačující.

Nejvíce jsem si na zápase užil blízkost s jakou jsem mohl pozorovat fotbal. Při stání u klandru byl hráč, který házel aut pár centimetrů ode mne.

Takový kontakt s realitou je na velkých stadionech nemožný.

Po konci zápasu se už nic zvláštního neděje. Žádný pískot nebo vulgarity jako to znám z české ligy. Obecenstvo domácím hráčům i přes porážku poděkuje.

Prchám ke kolu a doufám, že ho nikdo neukradl. Mám štěstí a spokojeně odjíždím zpátky do Bregenz za ženou.

Sestřih utkání 👇