Petr Svěcený: Kdo si ho spletl s Jágrem, proč odešel z ČT a kterého sportovce toužil vždy vyzpovídat?

Ikona sportovní televize. Přesně tak si každý fanoušek sportu vybaví Petra Svěceného. Jako charismatického člověka, který provázel svým hlasem veškeré klíčové momenty od fotbalu až po lyžování. V posledních letech zakotvil ve stále vzrůstající 02 TV Sport kde ukazuje svoje nasbírané životní zkušenosti.

Pro naše štěstí se mistr svého oboru exkluzivně rozepsal pro magazín Fórum Sport. Především o koníčcích, přátelství i začátcích v kariéře. Čtěte dále!

Vaše kariéra žurnalisty začala už v 16 letech kolem roku 1990. Tehdy ještě v redakci sportu České televize. Od koho jste tehdy získal takovou nabídku? Myslíte, že je takový příběh proveditelný i v dnešní době?

🗣 Byla to dokonce ještě Československá televize. Určitě šlo o mix mých dětských snů, štěstí a doby, ve které jsem tam začal pracovat. Bylo totiž půl roku po sametové revoluci a docházelo k velké personální proměně ve všech redakcích.

Ale první kontakt ohledně prázdninové brigády v redakci sportu mi pomohl zařídit táta, který celý život pracoval v televizi jako mistr zvuku. Už od raného dětství jsem tam s ním občas chodil, to prostředí mi imponovalo. Sporťákem v televizi jsem chtěl být zhruba tak od pěti let.

Mimo fotbal jste měl možnost komentovat například ještě kanoistiku nebo lyžování. Díky tomu byl váš hlas slyšet při zlatém skoku Aleše Valenty. Jaký to tehdy byl pocit? Máte ve své kariéře ještě nějaký podobný zážitek?

🗣 Je to nepopsatelný pocit. Maximální euforie, radost a štěstí. Hrdost na to, že jste Čech. Podobné pocity jsem měl, když jsem komentoval zlaté olympijské závody Martina Doktora nebo zlatý závod Šárky Strachové na mistrovství světa. To jsou chvíle, pro které to člověk dělá.

V současné době moderujete svůj vlastní pořad TIKI-TAKA od O2 TV Sport. Bylo tehdy těžké rozhodnutí opustit Českou televizi a jít později ke „konkurenci“?

🗣 Rozhodnutí odejít z ČT bylo velmi těžké. Důvodem bylo jakési vyhoření a pocit, že po sedmnácti letech mi ta profese už nepřináší to, co dřív. Jsem člověk, který nerad přešlapuje na místě. Chci neustále něco zlepšovat, vyvíjet, jít dál. A tehdy jsem věděl, že když neodejdu hned, odejdu za půl roku.

Šel jsem pracovat do fotbalového prostředí, nejprve klubového, pak reprezentačního a svazového. Byla to skvělá zkušenost, která mi pomohla si uvědomit, kde je moje místo. A sice před kamerami. Televize mi začala chybět, a tak jsem znovu začal spolupracovat s Českou televizí. Když se pak na scéně objevila O2 TV Sport se smělými plány a ambicemi, chtěl jsem být u něčeho nového, právě vznikajícího, a do jisté míry mít možnost ovlivňovat, jak to nové bude vypadat. Z hlediska formy i obsahu. V O2 TV Sport jsem už pět a půl roku a jsem tam moc rád.

Pár let zpět jste v jednom rozhovoru řekl, že váš vysněný host k vyzpovídání byl Diego Maradona. Jak vás zasáhla jeho smrt?

🗣 Zasáhla mě, protože to byl můj idol z dětství. Šampionát v Mexiku 1986, kde on exceloval, si pamatuju ze všech úplně nejvíc. Zároveň mě ale jeho smrt úplně nepřekvapila.

Vzhledem ke stylu života, který vedl, se dala dřív nebo později předpokládat.

Poslední dobou už vás moc neslýcháme na pozici komentátora. Vidíme vás spíše jako moderátora nebo sportovního experta. Chybí vám to?

🗣 Snažím se komentovat zhruba pět přenosů za měsíc. Primárně anglickou Premier League a Ligu mistrů. Spíš mi chybí ostatní sporty, hlavně lyžování. Mohl bych komentovat baseball, který jsem dlouho hrál. Máme na O2 TV Sport Major league, ale prostě na to nemám čas. Člověk nemůže dělat všechno. Teď jsem maximálně spokojen, že mám svůj respektovaný pořad, jehož formát je svým způsobem unikátní a nikdy předtím tady nebyl. Zároveň mohu divákům s mými skvělými kolegy nabízet Ligu mistrů nebo FORTUNA:LIGU.

Jeden čas vaše místo bylo i ve fotbalovém svazu. O působení jste ale řekl, že to byla chyba. Proč tomu tak bylo?

🗣 Protože jsem měl jiné představy o nastavení té práce. Nemohl jsem si nikoho přivést, ač mi to bylo slíbeno, a nemohli jsme provádět změny, do kterých jsme měli chuť. Vše bylo strašně sešněrované. A navíc jsem pochopil, že to není práce pro mě. Jenže zase – kdybych si to nezkusil, litoval bych promarněné příležitosti. Čili byla to trochu chyba, ale hlavně velká zkušenost.

Byl jste dohromady na sedmi olympiádách, která podle vás byla nejlepší?

🗣 Z letních her nejraději vzpomínám na Sydney 2000. Austrálie je nádherná země plná nejvřelejších lidí na světě. Byla to olympiáda s nejlepší atmosférou. No a ze zimních her Nagano kvůli hokeji – zvládl jsem být na všech našich zápasech kromě finále.

Navíc zpět domů jsme letěli v hokejových dresech a mě doslova a do písmene sbalila jedna krásná Japonka v domnění, že jsem Jaromír Jágr. Hodinu před přistáním v Amsterdamu jsem jí přivodil velké zklamání informací, že Jágr nejsem, pouze mám jeho dres na znamení zlatého triumfu českých hokejistů. Tak ze vztahu nebylo nic. No a pak rád vzpomínám na Salt Lake City kvůli zlatým saltům a vrutům Aleše Valenty.

Mimo fotbal vás třeba hodně baví golf. Proč zrovna tento sport?

🗣 Úplně jsem golfu propadl. Je to jiný sport než ostatní. Celý život hraji tenis, ale když mám v letní sezóně volit mezi tenisem a golfem, vždycky vyhraje golf. Těžko se to popisuje. Je to prostě droga.

Moderoval jste dokonce i v českém olympijském domě v Londýně roku 2012. Takže víte jaké je to být přímo na místě. Vidíte, ale letošní olympiádu za uskutečnitelnou?

🗣 Tohle vůbec neumím odhadnout. S Českým olympijským výborem spolupracuji od Londýna na všech olympiádách a moderuji v olympijských parcích – Soči/Letná, Rio/Lipno, Pjongčang/Brno. O nějaké spolupráci jsme se bavili i v souvislosti s Tokiem. Všichni tvrdí, že Hry budou. Ale to tvrdili i před rokem. Takže fakt nevím.

Jak těžké je najít hosty do TIKI-TAKA? Zvou se k vám sami nebo musíte hledat správného člověka?

🗣 Sami se k nám určitě nezvou, ale po 128 odvysílaných dílech máme na kontě krásné číslo – skoro 250 různých hostů. Pracujeme v takovém minitýmu se Sašou Smitou, Vojtou Nouzákem a Martinem Kubičíkem, teď nově i Honzou Borsem.

No a hosty obstarávají primárně právě kolegové. Za což jim strašně moc děkuji, protože hosté k nám chodí atraktivní a jsem moc rád, že se u nás cítí dobře. Třeba Pavel Vrba má dlouhá léta pověst nepřístupného morouse a u nás se prezentoval úplně jinak. Spousta diváků byla v úžasu z toho, že viděli úplně jiného Pavla Vrbu, než byli zvyklí.