17. 6. 2024

Mourinhova pomsta aneb jak Inter v semifinále LM vyzrál na „neporazitenou“ Barcu!

Zdroj: Depositphotos

Před více než jedenácti lety se zrodil jeden z nejlegendárnějších počinů v rámci historie Ligy mistrů.

Opěvovaná Barcelona se v rámci semifinále milionářské soutěže utkala s Interem Milán, tehdy vedený José
Mourinhem.

Tento dvojzápas vedl také k začátku rivality mezi někdejšími spolupracovníky Guardiolou a Mournihem.

Právě před letošním finále Ligy mistrů je ideální čas si tento skvělý sportovní příběh připomenout. Neboť si stojí za to vzpomenout, že Inter už na Guardiolu jednou pořádně vyzrál.

Psal se 20. duben roku 2010. Zápas na San Siru sliboval parádní podívanou.

Však se proti sobě utkají dva nejlepší týmy na světě. Jeden z nejlepších týmů Barcelony v historii se snažil znovu dokráčet za ušatým pohárem.

Byla by tak vůbec prvním týmem, kterému by se to povedlo. Pep Guardiola nastoupil na lavičku Blaugranas poprvé v roce 2008 a hned v jeho první sezóně vyhrál co se dalo.

Zkompletováním takzvaného sextuplu (španělská liga, španělský královský pohár, španělský superpohár, Liga mistrů, evropský superpohár a Mistrovství světa klubů) se tehdy 38letý Guardiola nesmazatelně zapsal do historie fotbalu.

Jenže v cestě Barceloně stál Inter, což nebyl zrovna lehký soupeř.

Válečníci Josého Mourinha působili velmi jednotným a odhodlaným dojmem. Navíc se Inter mohl spolehnout na skvělé individuality v podobě kapitána Javiera Zanettiho, útočníka Diega Milita, Wesleyho Sneijdera.

Velkou oporou byl rovněž brazilský brankář Júlio César.

Zrození rivality

Zrození rivality

Zápas byl také speciální v tom, že se poprvé střetnou dva manažeři, kteří byli tehdy považováni za nejlepší na světě.

O to pikantnější bylo, že se jednalo o někdejší kolegy z Barcelony. Mourinho sloužil jako tlumočník a později asistent Bobbyho Robsona a Louise van Gaala.

Guardiola tehdy v týmu působil jako hráč. Další pikantnost spočívala v tom, že Mourinho v roce 2008
opravdu toužil po trenérské stoličce v Barceloně.

Jenže tehdejší vedení klubu mu nebylo tolik nakloněno. Bylo znepokojeno jeho někdy až arogantním vystupováním a také stylem jeho fotbalu.

Namísto toho se Barcelona rozhodla pro kouče rezervního týmu Pepa Guardiolu, který tehdy měl v porovnání s Mourinhem naprosto minimální trenérské zkušenosti.

Měl ale něco, co Portugalec nemohl nabídnout. DNA Barcelony. Guardiola prošel hráčskou akademií La Masia, a poté se stal oporou v legendárním týmu Johana Cruyffa.

Navíc to byl Katalánec jak poleno. Teď už ale k zápasu.

První zápas na San Siru

První zápas na San Siru

Barcelona vstoupila do zápasu velmi dobře. Ostatně jak všichni očekávali. Gól křídelnka Pedra posílá Barcelonu hned v 19. minutě do vedení.

Inter se ale nevzdával. José Mourinho naordinoval svému týmu taktiku, která spočívala hlavně v důkladném zdvojování Messiho, organizované obraně a protiútokům.

Hned v 30. minutě přišel Inter s odpovědí. Goran Pandev si skvěle všimnul volného Wesleyho Sneijdera.

Fanoušci na San Siru ožili. Inter vyrovnává skóre. Barcelona najednou znejistěla. Inter byl najednou tím týmem, co přebral iniciativu a dostával se do více šancí.

Brzo po začátku druhé půle se do úniku dostal Milito. Skvělým náběhem ho podpořil pravý obránce Maicon, který se najednou ocitl sám na hrotu útoku.

Přihrávku si sice zpracoval poměrně krkolomně, ale i tak dokázal míč dostat za záda brankáře Valdése.

Když už se Barcelona znovu začala nadechovat udeřil Inter opět. Prsty v tom měl opět Maicon, který skvěle našel volného Sneijdera.

Ten se rozhodl hlavičkou nečekaně poslat míč k Diegu Militovi. Na něho už čekala pouze odkrytá branka.
3:1. Nutno dodat, že gól neměl platit kvůli ofsajdu.

Katalánci už nedokázali odpovědět. Prohra 3:1 určitě nebyl výsledek s kterým by byli Blaugranas spokojení, ale ještě se s výsledkem dalo něco dělat.

A stadion Barcelony je přece ideálním místem pro zázraky.

Kontroverzní moment

Odvetu na Camp Nou zásadně ovlivnilo vyloučení Thiaga Motty, když Sergio Busquets spadl na zem a zakryl si tvář dlaněmi.

Perfektní divadelní etudu ale překazilo to, že z opakovaných záběrů bylo vidět, jak mu ve skutečnosti nic
není a na zemi po očku sleduje situaci na trávníku.

Vyloučení sice oprávněné (i když byla udělena přímá červená karta,
Motta už měl v té době žlutou), ale ne zrovna v duchu fairplay.

Barcelonská lavička včetně Pepa Guardiola se v moment vyloučení Motty začala radovat. Trenér Barcelony navíc situaci využil také k udílení taktických pokynů svému svěřenci Zlatanu Ibrahimovičovi.

Do tohoto rozhovoru najednou nečekaně vstoupil Mourinho, který podle svých slov vzkázal: „Nezačínej připravovat párty, zápas ještě neskončil.“

Nakonec se ukázalo, že Mourinho měl pravdu. Jeho tým opravdu nějakým zázrakem dokázal ubránit vedení z prvního zápasu.

O drama se postaral v závěrečných minutách Piqué, který se prosadil po učebnicové otočce ve stylu Zinedina Zidana.

gTo bylo vše, víckrát se už Barcelona nedokázala prosadit, i proto, že radost Bojana Krkiče překazil postranní rozhodčí.

Oslavy a postup do finále

Pouhých 15 % držení míče nakonec stačilo Interu k postupu do Madridu. Vůbec nejmíň v historii Ligy mistrů.

Účel však světí prostředky. „Byla to obrovská oběť od celého týmu“,okomentoval po zápase záložník Interu Esteban Cambiasso.

Bylo hotovo. José Mourinho si svoji pomstu před plným Nou Campem náležitě vychutnal. Nejenže se pomstil Barceloně za to, že mu nedala šanci v roli hlavního trenéra.

Navíc teď byl krok od výhry ve finále Ligy mistrů. A jak se říká, zbytek už je historie.