Krásy Zámeckého parku Konopiště lze poznat i za běhu aneb poprvé na startu s Radkem!

Poslední zářijovou sobotu jsem měl ve svém závodním kalendáři zaškrtnutou už delší dobu. Proč? Na Konopišti se totiž běžel třetí závod ze seriálu Prague Park Race a já chtěl být poprvé na startu.

Když jsem se o tomhle záměru zmínil Radkovi, jakožto téměř místní rodák sebral hozenou rukavici a rozhodl se postavit na start 8km závodu taky.

Tým Fórum Sport se tak rozrostl z jednoho závodníka na dva.

V týdnu před závodem jsem se snažil udržovat v kondici a běhalo se mi dobře. Radek si střihl cvičný závod na 5km a dle času jsem usoudil, že naše výkonnost by mohla být podobná.

Start závodu byl naplánován na sobotních 10h dopoledne. To znamenalo budíček v 7:30, obvyklou předzávodní snídani složenou s ovesné kaše, sladké tyčinky a ovoce a rozcvičku úprkem na buse.

V 8:20 jsem akorát stihl bus na Roztylech, který mne bez zbytečných mezizastávek odvezl do Benešova. Tam už čekal Ráďa, který měl cestu z Bystřice o poznání kratší.

Počasí v týdnu bylo slunečné, takže v sobotu dopoledne se jako na potvoru totálně zkazilo. Radek, který přicestoval jen v tričku, byl tak rád nad dárkem v podobě mikiny Fórum Sport. V jedenácti stupních přišla vhod.

Do Zámeckého parku na Konopišti jsem se vydali pěšky. Příjemné necelé dva kilometry utekly za družného hovoru velmi rychle.

Už u Myslivny jsme začali potkávat první rozcvičující se závodníky. Dokonce tudy povede začátek naší trasy.

Registrace proběhla bez problému, horší už to bylo se záchody. Jako většina sportovců jsem zvyklý se jít před výkonem vyprázdnit. Jenže tady organizátoři postavili jen 4 toiky.

Fronta byla dlouhá a aby toho nebylo málo, začalo pršet. Přesto jsem vyčekal a nakonec vše akorát stihl tak, že jsem v 9:57 stál na startu.

Startovní i cílová brána byly umístěny v těsné blízkosti Přírodního amfiteátru Konopiště. Tedy úplně stejně, kde tu bývá depo na triatlonový závod.

Trať měřila oficiálně 8,2km a vedla po krásách celého přírodního parku Konopiště. Taktika byla držet solidní tempo do 6km a pak když tak postupně zrychlovat.

Ráďova taktika byla držet se mé taktiky 😀 Po výstřelu jsme tak vyběhli bok po boku.

Velmi rychle po startu náš čekalo první táhle stoupání podél Medvědária až k zámku.

Následoval seběh Růžovou zahradou zpět rybníku. Následující trasa podél břehu pak kopírovala běžeckou část triatlonového závodu Miniželnák, který jsem na Konopišti už dvakrát absolvoval.

Snažil jsem se držet rovnoměrné tempo a cítit rezervu. Na 3km jsme byli v čase 15:50. Ráďa stále po boku, jinak se pole roztrhalo a tvořili se spíše hloučky.

Následoval přeběh přes Žofiin most s navazujícím ostrým výběhem, mně tak dobře známý z triatlonových závodů.

Právě v kopcích jsme měli s Ráďou významně navrch oproti závodníkům okolo nás a každý menší krpál nás posouval pořadím kupředu.

Někdy po 4km se mi začal Ráďa poprvé vzdalovat. Vždy tak na rozdíl 20-30 metrů. Já nebláznil a stále držel strojové tempo.

Trasa vedla převážně lesními cestami. Vzhledem ke krátké přepršce byly příjemně měkké a běželo se dobře.

Na 6km jsem byl v čase 35:55 a Ráďu téměř neviděl. Později jsem si však všiml, že má krizi a střídavě přechází do chůze.

Na 7km jsem ho doběhl a společně jsme zdolali seběh ke Konopišťskému rybníku. Do cíle zbývalo zhruba 800 metrů a já začal stupňovat.

Ráďa se chvíli držel, ale podle dechu mi bylo jasné, že to dlouho nevydrží a brzy odpadl.

Já držel vysoké tempo až do cíle, kde mi časomíra změřila čas 45:30, byť na hodinkách jsem si stopnul čas o 15 vteřin rychlejší. Ale to vem čert, pořadím mezi muži by mě to stejně neposunulo.

Ráďa byl v cíli v čase 45:46. Celkově jsme tak obsadili 27. a 28. místo mezi 51 muži.

Jonťák v cíli chutnal a brzy po zregenerování jsme vyrazili pěšky zpátky směr Benešov.

Na vlakovém nádraží jsme objevili příjemnou restauraci, kde jsem si dal pozávodní oběd v podobě rajské s pěti knedlíky.

Ráďu ten den čekal ještě fotbalový zápas a jak se později ukázalo, běžecká rozcvička přišla vhod a on zapsal první gól a jeho tým první výhru sezony.

Já v půl jedné odjel busem domů s velmi dobrým pocitem ze závodu v krásném prostředí. Snad za rok zase a lépe.