Konec půstu! Jak Inter letos dobyl titul?

I jako impotence nebo iluze ztracené. Inter Milán deset let nic nevyhrál. Pro bývalého šampiona něco strašného. I jako inferno čili peklo, neboť jak víme, nula je dost beznadějné číslo. Contého bestie však mění situaci. Lukaku a spol. nutí Juventus ke kapitulaci a převzali velení. Čas zlomu? I jako ideál.

Zlatý věk. V letech 2006-10 tankoval Inter Milán vítězné palivo. Serii A vyhrál pětkrát za sebou, čtyřikrát Italský pohár i Superpohár a ovládl Ligu mistrů. Týmu velel Javier Zanetti, velký šéf, Il Capitano, ten nejodolnější a nejvytrvalejší. K ruce měl pobočníka Maicona, Luíse Figa, Patricka Vieru, ale i Hernána Crespa a perlu lidstva Zlatana Ibrahimovice.

Jenže co se týče úspěchu, ve fotbale platí, že s ním není nikdo v nepřetržitém spojení. Tak to chodí. Černomodrý bombardér nabral sestupnou trajektorii a tonul v hlubší a hlubší bažině úpadku. Trůn mezitím obsadil AC Milan a potom imperator Juventus, kralující od roku 2012, tedy devět let diktátu a neotřesitelnosti.

Ať Nerazzuri vedli Leonardo, Andrea Stramaccioni, Walter Mazzarri či Luciano Spaletti, triumf nikde. „Triumf se odstěhoval do Humpolce, teda do Turína,” smáli se někteří. Nešlo jen o ligu, Inter nezískal jedinou trofej. To znamená vůbec žádná extáze, rozkoš a vítězný happy end. Někdo to popsal: „Člověk se může ztrhat, ale orgasmu nedosáhne.” Tísnivá představa. Pro Internazionale Milano desetiletá realita.

„Když jsme dekádu nevyhráli,” prohlásil trenér Antonio Conte, „podvědomě si na to nějak zvyknete. Hledáte omluvy a viníte ostatní. Svoje chyby nevidíte. Ani věci, co vás limitují. Tím se ničí celé prostředí. Je nutné pracovat nejen s hráči, ale s celým klubem. Musíte zesílit stisk a být osinou zadku. Pro všechny.”

Divous Conte je pěkně ostrá osina, a přinejmenším dvojitá. Tenhle pruďas nepatří k lidem, kteří vám pro září den laskavou přívětivostí. Vlídnější je i ozubená pila. No… Nic příjemného. Ani pro gluteus maximus, tedy velký sval hýžďový, ani pro tým. Úlevy? Pohov? Dobrotivost? Mírný režim? Zapomeňte. Vše je podmíněno tlakem, který na hvězdy vyvíjí. Železným sevřením.

„Vnitřní proměna je nejnáročnější. Musíte změnit mentální čip. Nežít v poklidu, ale běsnit a zuřit. Jsem vášnivý a ta vášeň je nakažlivá. Mužstvo musí naplnit pocit sounáležitosti. Pokud za tým nehodláte vypustit duši, jste mi k ničemu.”

Conte byl u renesance Juve. Převzal ho v létě 2011 a třikrát za sebou slavil titul. Počínal si chytře, a nejen takticky. Z AC Milán přivedl nechtěného Andreu Pirla. Z Německa Artura Vidala a z Anglie Carlose Téveze s Paulem Pogbou.

Stvořil stroj. Sebevědomý, dominantní a nepřemožitelný. Schopný semlít všechno a všechny, alespoň v Itálii. Týmem vanul duch převahy a svrchovanosti. Dva roky dirigoval Chelsea (2016-18) a nebylo to zas tak špatný koncert. Zkomponoval vítěznou partituru pro Premier League i FA Cup.

K Interu nastoupil předloni. Od čínských investorů dostal důvěru a finanční prostředky, aby řídil přerod a obrodu zavedené značky. „Musíme na sobě tvrdě pracovat,” prohlašoval. „Jako příklad si beru Kloppův Liverpool. Tam si taky prošli dlouhými roky bez triumfu a teď je z nich válečná mašina.”

V minulé sezoně byli blízko. Od titulu je dělil jeden jediný bod. Juventus zastínily v mnoha statistikách, ale byly to údaje zdobené stříbrem, nikoli zlatem. To samé v Evropské lize. Probili se do finále, kde podlehli Seville (2:3). Conte se tvářil jako kněz, kterému někdo načural do Bible.

Italská média řešila jeho napjaté vztahy s vedením. „Některé věci se mi nelíbí,” tvrdil 51letý kouč, „musím si ujasnit, co dál.” Nakonec zůstal, dopumpoval energii a smazal si z obličeje výraz pilota v padajícím letadle. Teď působí jako chodící amfetamin, dokonalá stimulační látka pro nervový systém Interu.

Opravdu. Kdyby měl adrenalin dítě s kofeinem, podobalo by se Contemu. Nerazzurri mají nejbravurnější útok v Itálii a obranu z betonu. Vypracovali si solidní náskok a převýšili AC Milán i Juventus.

Rekordman belgické reprezentace Romelu Lukaku (58 tref) dál ohromuje. V této sezóně si připsal 25 branek. V té minulé 34. Celkem 59 zásahu v 85 utkáních. Ručička na jeho gólovém rychloměru ukazuje nevídané hodnoty – v dějinách Interu není nikdo s takovým střeleckým tempem.

„Vždycky jsem byl výbušný hráč, větší, mohutnější a svalnatější než ostatní,” uvedl 27letý golem, „ale v Itálii jsem dosáhl vyšší úrovně. Nikdy jsem se necítil tak silný.” Záložník Nicoló Barella řekl: „Romelu je fotbalový Shaquille O’Neal. Muž z oceli. Fyzicky nepřekonatelný. I na tréninku potřebujeme dva nebo tři hráče, aby ho zastavili.”

S Lautarem Martínezem (16 tref) vytvořil nejúrodnější tandem Serie A. „Hodně se mi líbí,” řekl na Argentincovu adresu Fabio Capello, slavný italský kouč. „Nesmírně bojovný a hbitý typ. Lukakua výborně doplňuje.”

Inter je v mnoha ohledech zvláštní tým. Určitě netrpí zaměnitelností. Mezi tyčemi má Samira Handanoviče, 36letého kapitána, který plní roli jedničky devátou sezónu. Stopeři Stefan de Vrij a Milan Škriniar by neztratili půdu pod nohama ani při zemětřesení a pomáhají kočírovat různorodé mužstvo.

Conte práškách bičem nad Christianem Eriksenem, Alexisem Sánchezem, Arturem Vidalem, Ashleym Youngem, Marcelem Brozovićem či Achrafem Hakimim. Brousí talent italských diamantů (Nicoló Barella, Alessandro Bastoni). Dodává kuráž a nezbytnou jistotu Lukakuovi a Martínezem.

A právě on, Antonio Conte, legenda Juventusu, zlomil letité prokletí a přičaroval Nerazzurri korunu pro pány Serie A. Přijde triumf i na evropské úrovni?

Zdroj: Časopis Góóól