Jan Kozel: Mladý trenér z Anglie s velkou motivací a cílem uspět

Začínal jako fotbalista, který měl za cíl uspět ve světě mužského fotbalu. Jeho život ale měl hodně těžkých rozhodnutí. Místo druhé nejvyšší ligy v Česku šel studovat do Anglie. Bohužel osud a vážná nemoc ho donutila jeho dobře nastartovanou kariéru ukončit. Nyní přichází jako začínající trenér z Portsmouthu rovnou čarou do nového angažmá v Česku. Jeho nová destinace je Viktoria Žižkov a tohle je další kapitola Jana Kozla.

Jakou má trenérskou licenci? Co zapříčinilo konec kariéry a jaké byli začátky jeho trenérské štace v Portsmouthu? O tom všem i více se rozpovídal v exkluzivním rozhovoru pro magazín Fórum Sport Jan Kozel. Čtěte dále!

Je vám 24 let a trénujete rezervní tým FK Viktoria Žižkov. Jaká je vaše motivace s mužstvem? A proč jste přijal zrovna tuhle nabídku?

🗣 Nabídku jsem dostal od předsedy představenstva pana Milana Richtera a jsem za tuto výzvu rád. Motivace s mužstvem je celkem jasná. Když jsme mužstvo v říjnu přebírali, nacházelo se ve spodní části tabulky. Čeká nás spousta práce po všech stránkách.

Jsem vděčný za to, že jsem měl šťastnou ruku při volbě svého realizačního týmu, se kterým jsme naladěni na stejnou vlnu pracovitosti a poctivosti. Bereme tuto výzvu jako další krok v našem fotbalovém rozvoji a jako možnost ukázat nějaký rukopis, což je pro mě důležité v jakékoliv aktivitě, kterou dělám.

Píše se o vás, že jste měl možnost spolupracovat s hokejovým trenérem Luďkem Bukačem. Co vám dal do kariéry fotbalového kouče?

🗣 S panem Luďkem Bukačem jsem začal spolupracovat díky tématu své bakalářské práce na UK FTVS. Nedá se popsat v krátkosti co mi setkání s panem trenérem dalo, protože to byla studna nápadů, inspirace, ale hlavně laskavosti, lidskosti, moudrosti a vzdělanosti.

Z dlouhých rozhovorů s ním čerpám neustále. Na jeho nadhled a vzdělanost myslím často a jsou dny, kdybych nejraději sedl do auta a zajel se s ním do Dobřichovic poradit. Bohužel už to nejde.

Před návratem bylo vaše místo bylo v mládežnické akademii Portsmouth FC a ještě jste měl možnost pomáhat u A týmu. Je to pro vás posun jít do Čech? Nebylo v Anglii přeci jenom líp?

🗣 Práce v Portsmouthu pro mne byla velká škola. Dostal jsem šanci, kterou jsem se snažil 100% využít. Poznal jsem širokou škálu inspirativních lidí, se kterými jsem stále v kontaktu. Covid moji práci sice přerušil, ale to, co jsem poznal, naučil se, to mi nikdo nevezme.

V Anglii mi bylo po pracovní stránce dobře. Pracoval jsem s lidmi, kteří mi dali příležitost, sami mě motivovali se zlepšovat. Nikdy jsem nepocítil jakoukoliv rivalitu. Navíc jsem při spolupráci poznal lidi, kteří trénovali v minulosti velké týmy a v tu chvíli jsem si řekl, že chci být jako oni.

O posunu ve své práci v Čechách je zatím brzy hovořit, ale rád bych své myšlenky postupně implementoval do své současné práce. Jak dalece dostanou prostor a příležitost to ukáže až čas.

Jako fotbalista jste hrál na postu středního nebo levého obránce. Projevilo se to i do vaši trenérské kariéry, že hrajete více defenzivní hru?

🗣 Snažím se hlavně aplikovat přístup, jaký je založený na pochopení toho, co hráči dělají a chápání jejich odpovědnosti. Nevidím výhodu zaměření pouze na technicko-taktickou část a na formaci, jaká je namalovaná na tabuli. Je to součástí balíčku, ale koukám spíš na to, co je před tím a co tomu následuje.

Můj přístup je o tom, zda hráči rozumí, čeho chceme dosáhnout? Zda rozumí Janu Kozlovi? A pokud tomu rozumějí, převezmou danou odpovědnost? Často se v týmech vytvoří prostředí, kde si hráči mezi sebou říkají: „Ve skutečnosti nechápu, proč to dělám“, byl jsem někdy součástí takových kabin a nemám to rád.

Nechci, abych potom, co se kluků zeptám, proč a kvůli čemu děláme to a to dostal následující odpověď: „Bylo nám to řečeno, ale bohužel nechápeme, proč tomu tak je.“ To je podle mě důležitější než defenzivní/ofenzivní hra, která se v zápase prolíná a není dle mého názoru možné se zaměřit pouze na jednu fázi.

Jak jste se tehdy cítil, Když vám byla zjištěna nemoc, která zapříčinila konec kariéry? Nenapadlo vás tehdy, že už nikdy nebudete směřovat k fotbalu ale spíše do jiného odvětví práce?

🗣 Bylo to během zimní přípravy, při které jsem nebyl asi měsíc ve své kůži, ale neměl jsem symptom nějakého onemocnění. Odehrál jsem přátelská utkání a měl za sebou pár Zátopkových stezek u Brandýsa.

Při mém posledním běhu jsem dobíhal poslední a v polovině jsem skoro omdlel. Bylo mi zle, třásl jsem se ještě při příjezdu domu. Další den jsem šel na vyšetření, po kterém mi zjistili mononukleózu, kterou jsem mohl mít v těle již třeba dva měsíce. Doktor nemohl pochopit jak jsem mohl „zvládnout“ zimní přípravu a že to mohlo dopadnout hodně špatně.

Není pochyb o tom, že doba bez fotbalu zrychlila můj přesun do trénování. Bez ní bych pokračoval dál. S ní jsem byl nucen dívat se na fotbal jinak. A když jste v takové fázi, cítíte se odděleni od bubliny, kterou je fotbalové prostředí. I když jsem na tom v té době nebyl psychicky dobře a nevěděl jsem, kde bude moje budoucnost, s odstupem času to pro mě byl pravděpodobně velmi inspirativní moment.

Jak došlo k vašemu prvnímu trénování v Aritmě kolem roku 2016?

🗣 Během doby, kdy jsem hrál divizi na Aritmě jsem nastoupil na UK FTVS, kde jsem si zvolil specializaci fotbal. Měli jsme nucené praxe od Jakuba Kokštejna, který vede specializaci na fakultě. Jelikož jsem na Aritmě hrál, tak bylo ideální abych tam i trénoval.

Měl jsem tak školu, hraní i trénování v okolí Vokovického rybníka, což jsem v té době považoval za naprosto ideální. Byla to první zkušenost s kontaktem s dětmi, první vázání kopaček, utírání uplakaných tváří a radosti po vstřelené brance, nebo povedené kličce.

Postupem času mě tato kombinace naplnila tak, že jsem neviděl důvod, proč by to takhle v budoucích letech nešlo spojit dohromady dál. Snažil jsem se učit zkušeností, stále to tak upřednostňuji a budu upřednostňovat. Být součástí procesu, vnímat věci, učit se zkušeností a poté vše vyzkoušet v praxi

Jaké máte plány do budoucna? Kde se vidíte za 5 let?

🗣 Chtěl bych mít v sobě stále touhu poznávat nové věci, nové zkušenosti a stavět před sebe další výzvy.

Lidi o vás říkají, že máte výbušný temperament. Vidíte to stejně?

🗣 Nevyhledávám konflikty, ale neutíkám před nimi. Nikdy jsem neakceptoval to, co se rozcházelo s mým přesvědčením, jak by se měl slušný člověk chovat. Nemám rád kecání za zády, pomlouvání a jedna paní povídala. Chci si věci sám ověřit a mít na věci svůj názor. Pokud někdo jedná stylem, který se mi nelíbí, nedokážu věci jen tak spláchnout. Rád říkám věci narovinu.

Máte licenci UEFA ´A´. Pokud máte takové hodnocení, jaké týmy můžete trénovat? Můžeme vidět takového kouče i ve FORTUNA lize?

🗣 S licencí UEFA A můžete trénovat týmy do ČFL (3.liga) v České Republice, nebo National League (5.liga) v Anglii. V profesionálních soutěžích můžete působit jako asistent, pro pozici hlavního trenéra nebo manažera musíte mít UEFA ´PRO´, kterou bych chtěl v budoucnu i přes mladý věk studovat. Je to další výzva a možná zkušenost.

Je nějaký fotbalový kouč, který vás inspiruje jeho stylem hry?

🗣 Inspirují mě všichni trenéři, kteří vedou mužstvo zajímavým způsobem. Někdo mě inspiruje věkem, někdo komunikací, jiný vedením, nebo vystupováním. Hlavně mě zajímají lidi, kteří za sebou v klubu zanechali odkaz a nějaký rukopis. To se týká jak trenérů v České Republice, tak jinde ve světě.

Jako vzor bych uvedl zkušeného manažera Seana O´Driscolla, který mě vzal v Anglii pod svá křídla. Má obrovský vliv na mé fotbalové názory. Jak trénuje, jak mluví s hráči, jak funguje v klubu, jaký má přístup k lidem. Je jedinečný v tom, že vidí fotbal jinak. Nemá klapky na očích s větou, že fotbal funguje pouze jedním způsobem.

V Dukle jste nosil na drese číslo 7. Znamená to, že váš fotbalový vzor je Cristiano Ronaldo?

🗣 Cristiano Ronaldo je společně s Messim nejlepší hráč 21.století, ale ani jeden nebyl mým vzorem. Můj vzor byli hráči jako Pavel Nedvěd, nebo Jaromír Jágr, jelikož za sebou nechali stopu jak u nás, tak v zahraničí. Nechci znít jako dinosaur, ale stejně vzhlížím k trenérským legendám Václavu Ježkovi, Jozefu Venglošovi, Zdeňku Zemanovi, Dušanu Uhrinovi a dalším.

Proč jste během angažmá v Aritmě Praha odmítl nabídku od týmu z Národní fotbalové ligy?

🗣 Další zlom, jaký se stal součástí cesty. Asi nejtěžší rozhodnutí, před které jsem byl postaven v nevhodnou dobu. Dostal jsem nabídku od pana Romana Nádvorníka, když jsem byl ve druhé polovině studií na vysoké škole. Táborsko v tu dobu mělo skvělý tým a mnoho hráčů dnes hraje v nejvyšší soutěži a nedělají ostudu.

Já bych v té době musel kvůli povinnostem zanechat studia, protože by to nešlo s povinnostmi na FTVS skloubit. Rozhodl jsem se pro školu a v tu dobu to nebylo lehké rozhodnutí. Dnes vím, že to bylo součástí nějaké cesty, která mě nasměrovala jinam a dnes se neohlížím zpět, jestli bych si tím v tu dobu nějak pomohl. Prostě to tak je, stejně jako nemoc, která přišla v další nevhodnou dobu, která nakonec otevřela nová poznání…