Jaká je budoucnost světových hokejových turnajů?

Hrál se v září před startem ligových sezon a dočkal se opakování v letech 1981, 1984, 1987 a 1991, pak změnil název na Světový pohár. Dvacet let se tak zhruba ve čtyřletých intervalech hrál turnaj „best of the best“, byť jím tedy nebylo mistrovství světa.

Ale ruku na srdce: mimo zúčastněných zemí tahle akce nikoho ve světě nezajímala.

Po fenomenálním a globálně mimořádně sledovaném představení amerického basketbalového Dream Teamu na olympijských hrách v Barceloně roku 1992, kdy NBA poprvé povolila svým hráčům účast pod pěti kruhy, se NHL ve spolupráci s IIHF a Mezinárodním olympijským výborem snažila vymyslet podobný formát i pro hokej.

A za šest let tady bylo Nagano. A po něm čtyři další olympijské turnaje s hráči z NHL. Psaly se velké příběhy. Češi získali vůbec první olympijské zlato, Kanada se dočkala triumfu poprvé od roku 1952, skvělá švédská generace okolo Sundina, Forsberga a Lidströma si zlaté medaile navlékla jen čtyři roky potom, co ve čtvrtfinále šokujícím způsobem selhala proti Bělorusku.

Ale i tenhle systém se vyčerpa. Aspoň z pohledu NHL.

Před čtyřmi lety nechtěla liga pustit hráče do Pchjongčchgangu, protože korejský trh pro ni není tak zajímavý, letos přislíbenou účast hráčů z NHL v Pekingu zastavilo masivní šíření covidové varianty omikron a chaos v ligovém rozpisu způsobený odložením víc než stovky zápasů.

Pro světová hokej to znamená, že minimálně deset let nebude mít „best of the best“ turnaj. Nejdéle od roku 1976. A to ještě ponechme stranou, jestli téhle definici odpovídal model Světového poháru 2016.

Zásadní otázka pro každého fanouška zní: Co bude dál? Dočkáme se ještě akce s nejlepšími hokejisty? A kdy případně? A kde? Pojďme si to trochu rozebrat.