Jak si Pavel Nedvěd nezahrál ve finále Ligy mistrů!

Je to jeden z nejslavnějších zápasů jeho kariéry. Ovšem i s trpkým nádechem. Pavel Nedvěd pomohl v odvetě semifinále Ligy mistrů svému Juventusu Turín k postupu přes Real Madrid, ale současně dostal žlutou kartu, která ho připravila o start ve finále.

Ten zoufalý výraz nejde zapomenout. Pavel Nedvěd na kolenou, obličej v dlaních a nad ním rozhodčí se žlutou kartou nad hlavou.

14. května 2003, stadion Juventusu v Turíně.

Tohle byl Nedvěd v nejlepší formě!

Ačkoliv italský mistr vstupoval do odvety se ztrátou po porážce v Madridu 1:2, skvělým výkonem vzal soupeři postupové naděje. K vítězství 3:1 přispěl Nedvěd jedním gólem.

„Na půlce hřiště Zambrotta zasekl balon a věděl jsem, že se můžu rozběhnout. Vypadalo to jednoduše, ale jednoduché to nebylo,“ komentoval svoji tvrdou ránu z voleje, která prolétla jako raketa do sítě.

Euforie byla veliká, Nedvěd běžel k ochozům, aby se podělil o radost s fanoušky.

V 82. minutě se jeho nálada překlopila. Po zákroku ve středu hřiště uviděl žlutou kartu.

„Těžce na to vzpomínám. Setkávám se s tím každodenně. Byl to úplně zbytečný faul,“ přiznal s odstupem.

Ale současně podotknul, že smolná situace vyplynula z jeho zaujetí pro hru.

„To jsem celý já. V tom momentu byl celý Nedvěd. Nelituju ničeho, člověk šel do všeho a dával do toho všechno. Důležité bylo, že Juventus se dostal do finále.“

Na souboj s AC Milán se musel dívat z tribuny. „Vydržel jsem jen první poločas a pak šel do kabiny,“ popsal, jak prožíval zápas v Manchesteru.

Čekal, že jeho spoluhráči za ním přijdou s pohárem. To se však nestalo… Po bezbrankové remíze a penaltovém rozstřelu slavilo AC… Kdo ví, s Nedvědem na hřišti mohlo být všechno jinak.