Fotbalové superhvězdy v zemi samurajů. Trend, budoucnost nebo jen peníze?

Mistři světa v Japonsku. Andrés Iniesta, David Villa a Lucas Podolski ve Visselu Kóbe. Fernando Torres v Saganu Tosu. Jak to gaindžinům (cizincům, osobám zvenčí) jde? A proč si pro svůj fotbalový soumrak zvolili říši vycházejícího slunce?

V japonštině se za jménem používají zdvořilostní tituly, velmi důležitý zvyk. Kdo na to zapomene, nemá dobré vychování, aspoň v očích Japonců. Nejobvyklejší je san, což znamená pán. Tedy Iniesta-san, Villa-san, Podolski-san a Torres-san. Vydali se za exotikou a dobrodružstvím. Na sklonku kariéry, ale odhodláni.

„Japonsko mě lákalo, je nádherné,“ řekl Iniesta. Za Barcelonu odehrál 674 zápasů (2003-18). „Těším se na něco nového, jiný styl, kulturu. Rád bych japonskému fotbalu pomohl.“

Další se vyjadřovali podobně. Vyšší třída. Villa je nejlepší reprezentační střelec Španělska (59 zásahů), Torres třetí (38), Podolski dal za Německo 49 branek, víc si připsali jen Gerd Müller a Miroslav Klose.

V kurzu je Čína, neškudlí a vábí fotbalisty z Evropy. Marek Hamšík, Oscar, Hulk, Paulinho, Alex Teixeira, Yannick Carrasco a další hvězdy.

Těžko odolat, rybáři mají třpytky a udičky, Číňané místo žížal napichují peníze. Stačí nahodit a zaseknout. Funguje to ve sportu i politice.

Iniesta a spol. moderní trend nenásledovali. Podolski řekl: „V Číně rozfofrovali stovky milionů, ale jejich liga je hodně pod japonskou. Ta má v Asii největší respekt.“ Podle 33letého Němce, mistra světa z roku 2014 a bývalého útočníka Bayernu či Arsenalu, má J1 League vyšší úroveň i proto, kolik Japonců prorazilo v Evropě. „To je měřítko kvality.“

Torres nešel úplně do neznáma, Sagan Tosu znal z přátelského utkání. „Atmosféra na stadionu nás ohromila,“ líčil bývalý hráč Atlética. „Tribuny plné, lidé měli transparenty, vlajky a všichni fandili.“

Realita je však kyselejší, jako fotbalové sushi. A zvučným posilám příliš nejede. Vissel Kóbe je v nové sezoně patnáctý, Sagan Tosu sedmnáctý, tedy předposlední. Iniesta gól nedal, připsal si jen tři asistence. Villa skóroval pětkrát, Podolski dvakrát. Torres, který se nafotil jako samuraj, se ještě netrefil. Na jeho premiéru se přišlo podívat 17 tisíc fanoušků.

Don Andrés si nestěžuje. Jeho víno jde na odbyt. Těší se takové oblibě, že export zdesetinásobil. „Celý život jsem strávil v Katalánsku, pobyt si tu užívám. Každý den je nečím zajímavý,“ líčil.

Japonsko, uzavřená země, se lišilo vždy. Kvůli kultuře, pevně zakotvené v tradičních hodnotách a zvycích. Zároveň je technologickou velmocí. Nikde není kontrast mezi relikty z dávných dob a modernou tak znatelný. Japonci jsou přísní, pověstní výchovou a disciplínou, důrazem na hygienu a etiku. Kriminalita je nízká, řídí se silnou hyerarchií.

Všechny tyto aspekty musí fotbaloví vyslanci z Evropy vstřebat. Chrámy, posvátné hory, haiku, technologické inovace i odkaz samurajů. Saši, rýži, zelený čaj, saké. Nemusí ovládat aikidó, sumó, judo nebo karate. Dokonce nemusí ani střílet mraky gólů, musí jen dát najevo, že svou misi berou vážně, jen tak budou opravdoví páni.