Ederson Moraes: Víc než brankář

V Brazílii najdete spousty někdy až bizarních fotbalových příběhů. O mnoho z nich se však nikdy nedovíte, protože talentů se tam rodí tolik, že je nemáte šanci spočítat. Ederson Santa de Moraes měl štěstí.

Asi vám to neřekne úplně na rovinu, ale musí ho mrzet, že se jeho unikátní šňůra přetrhla. Letos totiž ligový titul nezískal. „Musíme se pro příští sezonu zlepšit. Já i všichni okolo,“ řekl brazilský golman z Manchesteru City.

Chlapík s nejdelším výkopem na světě, který je mimochodem vepsaný v Guinnessově knize rekordů, slavil titul čtyřikrát za sebou.

Poprvé sezona 2015/16 jako vcelku neznámý s Benfikou Lisabon. Odchytal jen deset zápasů, přesto bylo zřejmé, že mnohem zkušenějšího krajana Julia Césara brzy z branky vystrnadí.

Podruhé sezona 2016/17: Césara skutečně vystrnadil, což mu přineslo další zlato v portugalské lize. Potřetí sezona 2017/18: pozor, přichází velký test. Grandiózní přestup za čtyřicet milionů eur do City a první anglický titul.

Počtvrté, sezona 2018/19: Ederson boří mýty, dokonce jako první brankář v Manchesteru City přihrává na gól a vplouvá do ideální jedenáctky Premier League. „Od první chvíle jsem věděl, proč chci právě jeho,“ chválí ho kouč Pep Guardiola.

Edersonova impozantní titulová serie skončila až letos. Liverpool se ukázal jako příliš těžký protivník. City ani Ederson už měli lepší sezony. Přesto je třeba uznat, jak vysoko vyletěl. Za necelých deset let se ze zašpiněných plácků, kde neplatí žádná pravidla, dostal až mezi fotbalovou šlechtu.

Těžké začátky

Kamarádi mu říkali Býk, protože vletěl do všeho. Jakmile spatřil rudou barvu, zatmělo se mu před očima a neznal bratra. A pod onu „rudou barvu“ si můžete dosadit lecos. Provokujícího protihráče, chybujícího rozhodčího, klidně taky špatně naladěného kamaráda, který zkazil přihrávku.

Když Ederson cítil křivdu, choval se jako zvíře. Musel, protože jinak by dostal nabančeno on. Takové jsou zákony fotbalové džungle v brazilských ulicích. Chudí kluci ze zubožených slumů, kteří nemají skoro nic, se snaží zaujmout. Oblafnout, udělat nejkrásnější kličku, napodobit Romária, Ronalda, Pelého nebo Neymara – a hlavně vyhrát.

„Každý den si uvědomuji, že kdybych neprorazil s fotbalem, mohl jsem skončit na šikmé ploše, ze kterých nebývá cesta k návratu k normálnímu žuvotu,“ říká dnes Ederson.

Do patnácti let se snažil na špinavých hřištích. V letech, kdy už většinou talentovaní hráči mají nalajnovanou cestu životem, se ještě o svou šanci musel prát. Se vším a s každým. Dlouho bez kopaček, na které nezbývaly peníze s nedaly se ukrást v obchodě.

Při zápasech většinou chytal, ale když bylo třeba, klidně vyrazil do pole. Jeho technika je výtečná, na brankáře výjimečná. Skauti ze Sao Paolo mu tehdy nabídli, ať to zkusí u nich: „Nešlo nesouhlasit.“

Z domova musel každý den jezdit autobusem dvě hodiny tam a dvě hodiny zpátky. Kdyby nestihl trénink, sen se mohl rozplynout. Z Edersona byl nadobro brankář, kterému spoluhráči začali říkat Cihlová zeď. Tak byl dobrý, tak byl nepřekonatelný.

Zároveň měl vynikající odhad a techniku, takže dokázal kdykoliv zaskočit uprostřed pole jako záložník. I současní kolegové z Manchesteru City občas žasnou, jak umí být užitečný coby záložník. Rozehrává jako mistr špílmachr a ty jeho dlouhatánské pasy!

Univerzitní vědci mu změřili, že dokáže přihrát i na pětasedmdesát metrů. To se potom spoluhráčům zakončuje, když jim stačí, aby si správně naběhli na torpédo a poslali ho do sítě…

Anglický souboj

Když potetovaný Ederson odcházel z Benfiky. jedna z případných náhrad spočívala v českém brankáři Tomáši Vaclíkovi, což by pro něj bylo terno. Nakonec se ze Setúbalu vrátil snaživý odchovanec Bruno Valera, ale nebylo to ono.

Ederson je jedinečný v tom, že dokáže brankářské umění povznést. Samozřejmě někdy vytvoří kiks, za který byste ho nejraději profackovali, jenže bez riskantní rozehrávky málokdy získáte výhodu. V tom mají Brazilci navrch před celým světem. Nebojí se. A umějí to. Jako Ederson nebo jeho reprezentační kolega Alisson Becker, kterého si vybral Liverpool.

Brazilci kralují v bráně?!

Však víte, že poslední roky se v anglické lize proměnily v privátní brankářskou bitvu Alissona s Edersonem. Vzájemně se uznávají, při reprezentačních srazech si pomáhají, jenže jakmile v Premier League dojde ke vzájemnému souboji, atmosféra je více než třaskavá.

Nejprve jejich brankářské dostihy vyhrál Ederson, Alisson mu to o rok zpátky vrátil. V brazilské reprezentaci dostává přednost ten od písmenka A. „Je o rok starší, ale nezávidím mu. I když nechytám tak často jako on, přeju mu úspěch, protože vzájemná konkurence nás žene dopředu. Je přeci úžasné, když si uvědomíte, že Brazílie má dva nejlepší golmany v Premier League,“ nechal se slyšet Ederson.

Jeho příběh je nezvyklý, vpravdě brazilský. Nebyl nic a může mít všechno. Záleží jen na něm. „Vzpomínám si na dne, kdy se v Benfice zranil Julio César a mě povolali, jestli bych ho nezastoupil. No jasně! Co váháte? Přitom srdce mi bušilo nervozitou a nedočkavostí. Naštěstí mi Júlio po rozcvičce řekl: Běž a zachytej si. Máš na to! Užij si svou jízdu.“

A tehdy to všechno začalo. Čtyři ligové tituly v řadě, z brazilského chudáka se stal boháč a my můžeme na dálku sledovat přetahovanou, kdo bude jedničkou v brazilské brance. „Nikdy bych si ani v divokých snech nepomyslel, že zrovna já budu trénovat pod Guardiolou,“ povídá Ederson, který má na krku vytetovanou zlověstnou lebku, zádech andělská křídla a na hrudníku nápis: Patřím Bohu.

Zdroj: Časopis ProFootball