Diego Maradona a jeho životní příběh: Osm tváří
Nehrál se žádný zápas, tribuny byly smutně prázdné. Přesto se světla všech stadionů po celé zemi naráz rozsvítila. V ten samý moment vyšli dojatí Argentinci v modrobílých dresech na balkóny, začali tleskat a vášnivě skandovat. Diego, Diego!
Pětadvacátého listopadu 2020 slunce zapadlo dvakrát. Poprvé se to stalo ve chvíli, kdy se fotbalová planeta dozvěděla zprávu o smrti jednoho z nejlepších hráčů všech dob. Diego Armando Maradona odešel možná do nebe, možná do pekla. Už nám nepoví, kam ho nakonec vzali.
Neměl ani metr sedmdesát, a kdyby si pořídil červený nos, vypadal by jako prvotřídní klaun. Ovšem pro cirkus by ho byla škoda. Doma byl na mnohem větších jevištích. Kým vlastně byl? A kolik měl tváří? Tady je osm z nich.
#1 Diego, dítě
Obyčejné dělnické domky, děravé chodníky, rozbahněné plácky. Pokud byste chtěli v hustě zalidněné argentinské metropoli Buenos Aires obdivovat architekturu, do chudinské čtvrti Villa Fiorito byste nešli.
Právě tam se narodil Diego Maradona na adrese Azamor 523 B1827. Táta Diego byl zedník, maminka Dalma se starala o osm dětí. Žili ze dne na den. „Když jste chudí, toužíte po spoustě věcí, ale o všech můžete leda snít. Ani nevíte, jak je to frustrující,“ vykládal Diego.
Když pochopíte Maradonovo dětství, pochopíte i zbytek jeho života. Pochopíte, proč neustál krok do pozice jednoho z nejštědřeji placených fotbalistů své doby. Pochopíte, proč žil podle hesla Carpe diem, tedy Užívej dne. A stejně tak pochopíte to, proč inklinoval k radikální latinskoamerické levici.
Bylo mu osm, když přestal hrát na ulici a nastoupil do klubu Argentinos Juniors. Sázel jeden gól za druhým, řídil se vlastním přikázáním: „Dostat se do šestnáctky a nevystřelit? To je jako tančit s vlastní sestrou.“
Bylo mu necelých šestnáct, když poprvé ochutnal ligu. A v sedmnácti mohl jet na své první mistrovství světa, kdyby ho kouč Luis Menotti na poslední chvíli neškrtl. Škoda pro teenagera Diega, Argentina brala zlato!
#2 Diego, podvodník
Dva roky v Barceloně byly v Maradonově životopise nepodtatné. Dusila ho zranění i průšvihy, už tentokrát si začal s kokainem. Na mistrovství světa 1982 ve Španělsku jeho Argentina neprošla přes čtvrtfinálovou skupinu, ale čtyři roky nato v Mexiku zažil nejsladší měsíc kariéry.
Co jste dělali 22. června 1986? „Bylo mi dvanáct a doma u televize jsem ječel radostí. Nikdo mě nemohl zastavit,“ vyprávěl pár hodin po Diegově smrti jeden z jeho obdivovatelů ve smutném Buenos Aires.
Trefně shrnul emoce celé Argentiny po vyhraném čtvrtfinále mistrovství světa proti Anglii. Obdivovaný Maradona tehdy vstřelil nejskandálnější gól v dějinách fotbalu. Ač byl o osmnáct centimetrů menší než anglický brankář Peter Shilton, byl to on, kdo byl u letícího míče dříve. Přesněji, jeho ruka. Prý boží, jak to sám později pojmenoval.
„Nikdy jsem mu to neodpustil,“ vzkázal Shilton. „Diego byl velikán, ale nehrál fér.“ Mimochodem, hodnota Maradonova dresu z památného zápasu vyletěla k dvěma miliardám dolarů.
#3 Diego, šampion
V pětadvaceti letech byl Maradona úplně na vrcholu. Bavil drzými kousky, ďábelskou rychlostí i jemným citem. Jako obvykle se před každým zápasem pokřižoval. „Kdybych to neudělal, zradil bych Boha. To on zařídil, abych hrál dobře. Dal mi moje schopnosti už při narození, jsem požehnaný.“
Cestou za světovým titulem na mistrovství světa 1986 nastřílel Maradona pět gólů: ani ne pět minut po šílené trefě rukou pojistil postup přes Anglii kouzelným sólem na šedesáti metrech.
Proplul kolem Angličanů, jako by to byl najatý komparz. I po půl století bude tenhle gól brát dech. V bitvě o zlato s Německem se sice Maradona netrefil, ale jeho kumpáni ho pro tentokrát zastoupili. Po vítězství 3:2 si na pravém rukávu rovnal zpocenou kapitánskou pásku.
Horké dny v Mexiku potvrdily jeho nesmrtelnost, za kterou si šel jako mezek. Údajně si pár měsíců před turnajem odpustil i drogy, aby prošel všemi kontrolami. Nebo ne?
#4 Diego, idol
Nikomu nepatřila druhá polovina osmdesátých let tolik jako jemu. Milovala ho Argentina i Neapol, kam ve třiadvaceti přestoupil z Barcelony. Provinční klub z jihu Itálie trefil jackpot: s Maradonou poprvé vyhrál italskou ligu i tehdejší pohár UEFA.
Diego obrátil město vzhůru nohama, jeho dresy s desítkou patřily k nejžhavějším šlágrům černého trhu. Odkaz DM tam žije dál. Neapolský stadion dnes nese jeho jméno. „Snad pro Diega vyhrajeme nějakou trofej, moc bychom si to přáli,“ pravil trenér Gennaro Gatuso.
Sedm let dlouhá štace v Neapoli znamenala i sedmileté přátelství s mafií Camorrou. Mocný kmotr Carmine Giuliano se s Diegem rád fotil, udělal z něj prominentního hosta mafiánských večírků a zahrnoval ho exkluzivními společnicemi a drogami.
„Neapol? To byla jedná velká, nekonečná párty,“ vzpomínal Maradona po mnoha letech. „Drogy jsou jako zlato z mistrovství světa. Říkáte si: koho zajímá zítřek, když jsem dneska vyhrál šampionát?“ Půlku týdne fetoval a půlku týdne se dával dohromady před zápasem.
Trpělivost šéfů Neapole skončila patnáctiměsíčním zákazem fotbalu – kvůli kokainu v moči. Navíc vyfasoval podmínku za ilegální přechovávání a distribuci narkotik.