23. 9. 2023

Chlap na kterého není chlap? Příběh neporazitelného Jona

Nejen v bojových sportech, ale i v životě platí pořekadlo, že na každého chlapa je někde chlap. Ale opravdu tomu tak je? Většině fanoušků MMA totiž hned vyvstane na mysl otázka: A kde je chlap na Jona Jonese?

Na rozdíl od fotbalu či hokeje nehraje ve světě bojových sportů takovou roli talent, nýbrž tvrdá dřina a odhodlanost. I spoustu trenérů a expertů je toho názoru, že něco jako talent ve světě MMA prostě neexistuje. Tuhle tezi pak předávají svým svěřencům, aby ještě o něco víc makali.

Jenže když se pak takový průměrný svěřenec podívá v televizi na zápas amerického bojovníka Jona Jonese, začne o slovech svého kouče vážně pochybovat. Většina zainteresovaných médií a odborníků ho považuje za nejtalentovanějšího bojovníka planety napříč všemi bojovými sporty. Jak se vůbec zrodí takto výjimečný bojovník?

Jon Jones přišel na svět jednoho horkého červencového dne 1987 v Rochesteru ve státě New York do rodiny místního pastora a zdravotní sestry. V silně věřící rodině vyrůstal se dvěma bratry a sestrou, která ovšem zemřela na rakovinu ještě než jí bylo 18 let. Byla to velká rána, která rodinu ještě více stmelila. Aby nezapomněl, nechal si Jon na hruď vytetovat Philippians 4:13, což byl sestřin oblíbený příběh z bible.

Sourozencům Jonesovým byl při narození dán do vínku nejspíš neobyčejný sportovní talent. Jon Jones není jediná sportovní světová superstar v rodině. Oba jeho bratři, starší Arthur i mladší Chandler, hrají fotbal v nejsledovanější americké lize NFL. Na světě není moc otců, kteří by vychovali hned 3 atlety mezinárodní úrovně.

Bojový styl

Podle hesla – All americans are wrestlers – i Jon začal ještě na škole s wrestlingem a řecko-římském zápase, kde slavil úspěchy jako školní šampion ve státě New York. Smíšeným bojovým uměním se začal zaobírat až jako student trestního práva na státní univerzitě v Morrisville.

Tehdy taky otěhotněla jeho láská z vysoké, Jessie, která čekala jeho první dceru Leah. Jon si uvědomil, že potřebuje svojí budoucí rodinu nějak zaopatřit, takže nechal školy a s myšlenkou, že by mohl vydělat nějaké peníze jako MMA zápasník, zamířil do výcvikového zařízení BombSquad. Jeho kariéra se pak rozjela jako rychlostí namydleného blesku.

Jonesův bojový styl by se dal charakterizovat jako řízená výbušnost. Jon nemá jeden aspekt boje, ve kterém by vynikal, ovšem všechny atributy má nadstandardně vyrovnané což jej činí nejnebezpečnějším. Základy má z wrestlingu, takže je hodně těžké dostat jej na zem, stejně jako je těžké, ustát jeho takedowny.

To, co dělá z Jonese nejlepšího bojovníka světa, je jeho dokonalé čtení soupeřů. Je to génius boje. Nikdo nečte své soupeře lépe. Během prvních desítek sekund dokáže Jones rozpoznat, kde ten den bude mít jeho oponent achylovu patu a trpělivě a systematicky se pustí do práce. Po 10 letech na scéně si však fanoušci i jeho rivalové kladou otázku: „A kde má slabinu Jones?“

Cesta na vrchol

Přesto, že jako 20letý zápasník neměl s MMA téměř žádné zkušenosti, vzal v dubnu 2008 po pár týdnech tréninku první profesionální zápas, ve kterém jasně přejel Brada Bernarda. Ještě do konce měsíce nasbíral Jon další dvě výhry a v červenci už měl profesionální skóre 6:0, navíc své všechny své soupeře jasně přejel a ukončil. Není divu, že se tenhle mladíček ocitl v hledáčku UFC, která s ním ještě toho léta podepsala první smlouvu.

První zápas pod hlavičkou UFC Jon Jones absolvoval v srpnu 2008, kdy na turnaji UFC 87 porazil na body Brazilce Gusmaa. Uběhly necelé tři roky, během kterých si Jones připsal pět cenných výher a jednu porážku. Ta přišla v zápase, ve kterém Jon jasně dominoval, ovšem ve snaze ukončit Matta Hamilla ještě v prvním kole, „vysypal“ do něj dávku nepovolených loktů do zátylku, v důsledku čehož Hamill nemohl v zápase pokračovat a rozhodčí tak zápas kontumovali v jeho prospěch.

Je to zatím jediná Jonova prohra, ovšem všichni, včetně Hamilla, ví, jak zápas probíhal, takže neformálně se v kruzích MMA mluví o Jonesovi jako o neporaženém. Nelze se totiž domnívat, že by ho Hamill, který byl v kleci jasně horší a jako zápasník nesahá Jonesovi ani po kotníky, dokázal v samotném zápase porazit.

Jones vládne polotěžké divizi železnou rukou

Po nepovedeném zápase s Hamillem však přišly 3 dominantní výhry nad skvělými bojovníky v pořadí Vera, Matyushenko,Bader, a Jones dostal šanci zabojovat o titul v polotěžké divizi. 19. března 2011 se psala historie, Jon Jones doslova zničil v titulovém zápase tehdejšího šampiona Brazilce Shoguna a v pouhých 23 letech usedl na trůn polotěžké váhy. Stal se vůbec nejmladším šampionem UFC napříč všemi váhami. V následujících 4 letech Jon Jones svůj mistrovský pás hned 8 obhájil, což je v této váhové divizi dosud platný rekord.

Jonesovy úspěšné obhajoby v jeho první éře:

1 .Quinton Jackson na UFC 135 on Sep 24, 2011
2. Lyoto Machida na UFC 140 on Dec 10, 2011
3. Rashad Evans na UFC 145 on Apr 21, 2012
4. Vitor Belfort na UFC 152 on Sep 22, 2012
5. Chael Sonnen na UFC 159 on Apr 27, 2013
6. Alexander Gustafsson na UFC 165 on Sep 21, 2013
7. Glover Teixeira na UFC 172 on Apr 26, 2014
8. Daniel Cormier na UFC 182 on Jan 3, 2015

Žádný strom ale neroste do nebe, což na jaře 2015 poznal i Jon. Po menších malérech, které UFC se zaťatými zuby dosud tolerovalo, pomyslný pohár trpělivosti přetekl. Jon Jones způsobil dopravní nehodu (naštěstí ne smrtelnou) a z místa nehody ujel. Skončil v poutech a hrozilo mu vězení.

UFC se tedy koncem dubna 2015 rozhodlo zbavit Jonese titulu, o který si to na podzim rozdali Daniel Cormier a Anthony Johnson. Titul získal Cormier, kterého Jones v poslední obhajobě porazil až na body a podle mnoha expertů se jednalo o největší zápas historie UFC. V době Jonesova pokání usedl DC pevně na trůn.

Král dopuje?

Když se celý případ vyjasnil a Jones odešel od soudu pouze s podmínkou, chtěl se vrátit do klece a stát se znovu šampionem. Zápas s DC sliboval skvělou podívanou a velké výdělky. Jenže DC byl tou dobou zraněný, a tak dostal Jones šanci zabojovat alespoň o prozatimní titul, čehož se chopil a po 5 kolové bitvě s Ovincem St. Preuxem si vybojoval právo vyzvat Cormiera. Když se tedy zdálo, že je vše na nejlepší cestě, přišel na podzim 2016 pozitivní test na doping. Jones se bránil, ale dostal roční zákaz zápasit.

Jeho pověst začala tou dobou dostávat lidově řečeno „na frak“. Usvědčení z použití zakázané látky najednou začalo Jona Jonese stavět do špatného světla a mělo být ještě hůř. Ihned po vypršení své ročního trestu byl připraven svést titulovou bitvu se svým úhlavním rivalem Danielem Cormierem, kterého v jejich druhém zápase dokázal ve 3.kole ukončit a v oktagonu si po letech opět omotal kolem pásu mistrovský opasek.

Koncem toho léta však přišla další rána, když byl Jones pozitivně testován na steroid metabolite a byť se celou dobu bránil, že nic zakázaného nevzal, nedokázal říct, jak se látka do jeho těla dostala. Výsledek zápasu byl anulován, pás mu byl odebrán.

Prezident UFC Dana White se tehdy na adresu Jonese vyjádřil:
 „Toto může být konec Jonesovy kariéry.“  To se však naštěstí nestalo. Jon Jones, přesvědčen o své nevinně, aktivně spolupracoval s antidopingovými organizacemi, k čemuž bylo přihlédnuto a původní 4letý zákaz byl zkrácen na 15 měsíců.

„Nezávislý soudce zjistil, že Jon Jones v tomto případě pravidla úmyslně neporušil, a zatímco jsme si mysleli, že vhodný trest by byl 18 měsíců, respektujeme rozhodnutí vrchního McLarena. Tento případ je důrazným připomenutím toho, že sportovci musí být extrémně opatrní ohledně doplňků stravy,“ zní v prohlášení USADA podepsaném ředitelem společnosti Travisem Tygartem.

Nová éra, stejný král

Rok a půl bez zápasení. Pro chlapa v nejlepších letech se srdcem bojovníka téměř muka. Jenže trest v říjnu 2018 vypršel a místo krále polotěžké divize zelo prázdnotou, jelikož dosavdní vládce Cormier mezitím získal i titul v těžké váze a toho v polotěžké se vzdal. Šancí usednout na volný trůn Jones nepohrdl. Na konci prosince 2018 si v titulovém zápase jednoznačně poradil se Švédem Alexandrem Gustafssonem, tedy bojovníkem, který byl v roce 2013 nejblíže tomu, Jonese porazit.

Odveta však vyzněla jasně pro Jonese, který obrovitého seveřana dokázal ubít ve 3.kole a do nového roku vstupoval jako šampion, který bude, po letech problémů, důstojným a hlavně aktivním na bitevním poli aktivním.