Achraf Hakimi aneb než-li Real Madrid tak radši do Interu

Začínal v Realu Madrid. Parádní výkony předváděl v Borussii Dortmund. Za 40 milionů eur přestoupil do Interu Milán. V listopadu mu bylo dvaadvacet. Chápete, o jakém talentu to vlastně mluvíme? Jmenuje se Ašraf Hakimi a reprezentuje Maroko.

Říkají mu Arra, protože je to zřejmě nejsnadnější přezdívka, pod kterou ukrýt jeho pravé jméno Ašraf Hakimi (mezinárodní přepis jeho arabského jména vypadá takto: Achraf Hakimi Mouh). Je mladý, nadějný a ambiciozní. Je to už víc než rok, kdy zdevastoval obranu Slavie v Lize mistrů. Byl nezastavitelný. Dynamický, nesmiřitelný, neúnavný. Z defenzivní řady neustále vyrážel do jedovatých brejků, které chtěl za každou cenu zakončovat. Však trenér Jindřich Trpišovský po domácí porážce přiznal:  „Když jsem Hakimího viděl, vyrazil mi dech. Má neskutečný potencionál. Za tři čtyři roky bude patřit mezi nejlepší krajní obránce světa.“

Vzpomínáte na ten zápas? Do první tutové šance sprintoval Lukáš Masopust, jenže se proti brankáři Bürkimu neprosadil . Po pětatřiceti minutách Hakimí rozkmital na pravé straně rychlé nohy, po dlouhatánském sprintu si pohrál se záložníkem Ševčíkem, brankáře Koláře posadil do kolen a pálil pod břevno. Fantastická akce! Když se těsně před koncem – tentokrát z levého křídla – trefil prudkou ranou levačkou, bylo hotovo. Hakimí v euforii nakopl rohový praporek, ke kterém přiběhl oslavit vítězství 2:0. „Když zapnul tu svou motorku, přejel všechno. Nestíhali jsme,“ ocenil soupeře slávistický stoper Ondřej Kúdela.

Právě tak poznal Hakimího český fotbal. Jako bleskového borce, který se ničeho nebojí. Nestíhali mu ani krajní obránci Bořil s Coufalem, kteří se vypracovali mezi vyhlášené fofrníky. „Tak rychlého kluka jsem nikdy nebránil. Někdy to vypadalo, že stojím, zatímco on jede na motorce dvanáctistovce,“ nechal se později slyšet uhranutý Jan Bořil.

Ašraf Hakimi má za sebou povedený fotbalový příběh a před sebou velkou budoucnost, pokud si ji sám nepokazí. Inter Milán z něj před pár měsíci udělal nejdražšího marockého reprezentanta všech dob, protože zaplatil 40 milionů eur (v přepočtu víc než miliardu korun) a dalších pět slíbil na bonusech. „Většina mých krajanů se snaží přestěhovat do Španělska, aby měla lepší, bezpečnější a bohatší život. Snaží se vystoupit ze svého stínu, aby měli co jíst. Nemám slov, abych ocenil své rodiče, že se rozhodli riskovat a odešli tam, kde nám mohlo být líp,“ prohlásil vděčně Hakimí.

Podle španělského statistického úřadu žije ve Španělsku téměř milion Maročanů. Hakimí už se narodil na předměstí Madridu, ačkoli jeho rodiče žili u Casablanky: „Museli tvrdě dřít, aby nám pomohli vytvořit šťastný život.“ I proto reprezentuje Maroko, nikoli svou rodnou zemi: „Vždycky jsem se cítil víc jako Maročan.“

Jako kluk nikdy nedokázal vrstevníky uzemnit sebevědomím, na to byli jiní, ovšem fotbalové kvality potvrzoval na každém hřišti. Dokázal kličkovat a unikat, uměl sveřepě odebírat míče a pouštěl se do nebezpečných útoků. Mladý Ašraf byl kumštýř, kterého žádný trenér nemohl opomenout. Vyučil se v rezervě Realu Madrid, která nese název La Fábrica, načež se pokusil vyskočit do áčka. Ale kolika hráčům se to v historii vlastně podařilo? Bývá to nevděčná role, kterou v letech teenagera nevnímáte, protože si žijete vlastní sen. I Hakimí měl takové štěstí (nebo úroveň?!) jako Emilio Butragueňo, Chendo, Manolo Sanchís nebo Raúl.

„Real je zvláštní fotbalový svět a já jsem rád, že mám tu zkušenost,“ říká Hakimí s odstupem. Jak by také ne, však si vysloužil medaili za prvenství v Lize mistrů 2018. Ačkoli nebyl pro finále s Liverpoolem v nominaci, v jeho archviu ten údaj najdete.

„Stejně je zvláštní, jak se to všechno seběhlo. A do toho maminka vytrvale tvrdila, že fotbal není pro mě. Ať zkusím judo, atletiku nebo plavání, protože jsou mému tělu prospěšnější. Musel jsem fakt zamakat, abych si prosadil svou,“ vzpomíná Hakimí, který už si zahrál také na mistrovství světa.

Ještě mu nebylo osm a všimli si ho trenéři Realu Madrid. To jsou ti experti, kteří lasem nahánějí talenty a čas od času se jeden z tisíce prosadí. Zrovna Hakimí to zvládl, i když teď už působí úplně jinde! V září 2017 vyskočil do áčka Realu, aby kryl záda Danimu Carvajalovi a Nachovi. Prvního října si odkroutil ligovou a vítěznou premiéru proti Espanyolu. V prosinci poprvé skoroval při demolici 5:0 proti Seville. „Jsem navždy vděčný trenéru Zidanovi, že mě vzal do vítězné party,“ poděkoval, ovšem angažmá v Realu Madrid se v dlouhodobé pouto neproměnilo. Ačkoli si v mládežnických týmech od kroutil jedenáct let, za áčko mu dovolili odehrát jen sedmnáct soutěžních zápasů, načež putoval na hostování do Dortmundu. „Bude to tak lepší. Dostanu prostor, abych se ukázal,“ nelitoval tehdy.

Syn uklízečky a pouličního prodavače udělal velmi moudrý krok, když si vybral Bundesligu. To je soutěž, ve které vynikla jeho rychlost a vystříbená technika. Navíc trenér Lucien Favre poznal, jak je univerzální. Hakimi hrál tam, kde bylo potřeba. V pohodě zvládal i pozici stopera, přestože nemá bůhvíjak statnou postavu: „Jako kluk jsem býval spíš útočník nebo křídlo, což mě bavilo, ale v Dortmundu jsem zjistil, že umím víc. Hodně mě to obohatilo.“

Během dvou bundesligových sezon mu napočítali dvanáct golů a sedmnáct asistencí. Když k tomu připočtete fakt, že v Borusii začínal ještě jako teenager, měli bychom smeknout klobouk. Do kronik německé soutěže se zapsal ještě tím, že několikrát překonal rychlostní rekord. Minulý rok v únoru při utkání s Unionem Berlín mu naměřili okamžitou rychlost 36,5 kilometrů za hodinu! Až za ním zůstali v minul sezoně Moussa Diaby z Leverkusenu, Kingsley Ehzibue z Kolína, Kingsley Coman z Bayernu nebo Marcus Thuram z Mönchengladbachu.

Ale co dál pane Hakimí? I když Dortmund toužil, aby mladý pomocník zůstal, nechtělo se mu do pokladny Realu poslat 40 milionů eur. V Realu zase nebyli přesvědčení, že by se jim marocký rychlík hodil. Proto se vášnivý hráč playstationu, jenž byl dvakrát po sobě zvolen nejlepším mladým fotbalistou Afriky, posunul do Interu.

„Je pro mě velká čest, že si Inter vybral právě mě. Než jsem podepsal smlouvu, bavili jsme se s trenérem Contem o tom, jakou bych měl mít roli. A musím říct, že je skvělé, když vám trenér hned od počátku projeví důvěru. Zvlášť v tak velkém klubu. Tolik skvělých hráčů už Inter reprezentovalo a já jsem šťastný, že můžu pokračovat v jejich stopách. Chtěl bych do Interu vrátit italský titul. Je čas do toho šlápnout.“

Na záda si Hakimí nechal nažehlit dvojku a začal se činit!