Příběh o tom, jak jsem založil sportovní web a teď mě živí!

Psal se podzim roku 2018 a já zrovna nastoupil do prvního ročníku magisterského studia na JAMU do Brna. Jsem z Prahy, a tak jsem za studiem dojížděl. Ráno vlakem v 5:20 tam, večer ve 20:00 zase zpátky.

Jasně, nebylo to každý den, spíše jen čtvrtky/středy. I tak to bylo fuška, ale furt to vyšlo levněji, než si v Brně platit intr..Abych stihnul vlak, který z Hlaváku odjížděl v 5:20, musel jsem vstávat ve 04:30 a pořádně sebou hodit.

Cesty bývaly dlouhé, kolikrát jsem ještě ve vlaku dokoukával noční zápasy NHL. A pozoroval jsem, jak se v ranních hodinách objevují na sportovních zpravodajských serverech zprávy, které já z noci už znal. Kdo bude první, jak to zpracuje, kde to propaguje atd atd..

V tu dobu jsem měl svůj blog, kde jsem psal převážně o fotbale a sledovalo ho maximálně tisíc lidí. Věděl jsem, že chci něco většího, ale nedokázal jsem v sobě dlouho definovat nic konkrétního. Vždycky mě bavilo psát a tvořit, zároveň rád buduju vlastní projekty.

Už jsem tedy nechtěl psát pro jiné weby jako dříve a facebookový blog mi nestačil..Bylo to 28.prosince 2018, když jsem vyprovázel Kristýnu na autobus do Jihlavy. Zrovna jsem jí říkal něco ve smyslu, že pro svoje sny musí dělat konkrétní věci. Cestou domů jsem si svoji radu vztáhnul na sebe a v mých mozkových útrobách se začal (trochu v křečích) rodit ambiciózní plán na založení vlastního média.

TV, rádio ani noviny to být nemohly, bylo tedy jasné, že se ponořím do světa onlinu. .Začal jsem googlovat jak udělat web. Rad je na českém internetu mraky a pokud nejste úplný jantar, zvládnete to taky. Těžší bylo vymyslev název, udělat vhodné logo, udělat projektu koncept.

To všechno, včetně koupě domény, zřízení hostingu a instalaci prémiové šablony jsem zvládl přes noc. Ráno jsem odpadl, pak jsem šel na running sushi..

Myslel jsem si, že mám vyhráno. Akorát že vůbec. Nainstaloval jsem si Google Analytics a v příštích měsících pozoroval, jak moje krásné a pracné články nikdo nečte. Tak jsem aspoň začal budovat sociální sítě FB/IG (TOP Fotbal, TOP MMA, TOP Hokej, TOP Tenis, TOP Basketbal), abych nepropadl frustraci.

Tam byla vidět návratnost práce daleko rychleji. .Po roce fungování se ke mně přidal Radek Sedlmaier a spolu to na Fórum Sport táhneme do teď. Dá se však konstatovat, že první rok fungování (2019) stál za prd. Na webu jsem řešil časté technické potíže a jinak měl celkově spoustu jiné práce.

Pomalu se můj projekt stal víkendovým koníčkem. .V tomhle duchu se odehrál i následují rok 2020. Měl jsem před sebou státnice, na jaře nastoupil do své první práce na plný úvazek a začal vydělávat. Na webu přibylo měsíčně tak 6-7 nových článků, v chodu jsem zvládal držet jen profily na sociálních sítích.

Když mi pak v prosinci přišel email o prodloužení domény a hostingu a šablony, chvíli jsem váhal, zda tam ty 2 litry opět pošlu. .Váhal jsem ale opravdu jen chvíli. Vždycky jsem měl vzadu v hlavě, že tohle jednou chci. Že chci aby se to stalo, abych budoval vlastní sportovní médium. Peníze jsem tedy Wedosu poslal a začal si práci na webu lépe a systematicky plánovat.

První co jsem udělal bylo, že jsem si firmu na správu webů Softmedia. Ta převedla doménu na vlastní servery, čímž mi pomohla zrychlit tolik požadované načtení stránek.

Po dvou letech provozu pak můj web začaly pořádně indexovat i vyhledávače jako Google a Seznam. Brát trochu vážně nás pak začala i sportovní veřejnost. Důkazem budiž exkluzivní rozhovory kolegy s moderátorem Petrem Svěceným, olympionikem Jiřím Liptákem či analytikem Jakubem Dobiášem a mnoha dalšími.

Začali jsem dostávat novinářské akreditace na sportovní eventy (zápasy fotbalové Sparty/Slavie, galavečery Oktagon MMA atd) a navázali spolupráce s Livesportem (náš RSS feed indexuje ve své aplikaci zpravodajský projekt FlashSport ) nebo jsme udělali sbírku pro Nadační fond Emil. A najednou to šlo…

Návštěvnost webu se nástupem roku 2021 více než zdesetinásobila a mně to vlilo novou krev dožil. Tohle mě baví, takhle to chci. Během druhé vlny lockdownu mi začalo docházet, že chci v životě trochu zariskovat. Rozjet svůj (zatím) životní projekt ve velkém.

Od malička mám hodně podnikavého ducha a být zaměstnancem v korporátu (dělal jsem v mediální agentuře) není sice tak špatné, jak to kolikrát zní, ale já v životě potřebuju cítit trochu tlak, nejistotu a být pánem svého času. S posledním dnem minulého roku jsem se tak v práci rozloučil.

Sedmadvacet let je myslím ideální věk k tomu, zariskovat a zkusit dělat to, co vás nejvíc baví a těší. Člověku se pomalu začínají kloubit zkušenosti s mladistvým elánem. Nedovedu si představit, jak se pouštím do úplně nových věcí s nejistými vyhlídkami třeba v pětačtyřiceti. Čas je teď!

V roce 2022 chci Fórum Sport posunout zase o dva levely dál. Z desetitisíců čtenářů udělat statisíce, místo Ďolíčku jet jako novinář do Allianz Areny, v charitativní aukci vybrat místo 20 tisíc třeba 50 tisíc. Ale nesmí to být jen o číslech a datech (která miluju) Když do své práce dáváte vášeň, cílová skupina to pozná.