Vídeňské fotbalové derby očima Pražáka!

Když hraje Sparta proti Slavii, v Praze to ten den pořádně pulzuje. Jaké je to ve Vídni, když na sebe narazí Rapid a Austria? Na to jsem se přijel podívat vlastníma očima.

V neděli 22.10.2017 bylo na programu již 323. Vídeňské derby mezi městskými rivali Austrií a Rapidem. Vstupenku jsem si pořídil již koncem září přes webové stránky stránky domácí Austrie Vídeň.

Vstupenka na protilehlou tribunu mne stála 28 euro. Zaplatil jsem jí přes internet, následně mi přišla v pdf souboru na uvedený e-mail a já si jí doma vytisknul. Ceny vstupenek na tento zápas se pohybovaly v rozmezí kolem patnácti až třiceti eur.

Do Vídně jsem vyrazil ráno z Prahy autobusem společnosti Student Agency. Cena zpáteční jízdenky vyšla na pouhých šest stovek. Cesta ubíhala příjemně, jelikož ve žlutých autobusech Student Agency mají cestující možnost sledovat filmy na dotykové obrazovce a já této možnosti využil.

Cesta z Prahy do Vídně trvá čtyři a půl hodiny s mezizastávkou v Brně. Tam přistoupili dva členové ultras brněnské Zbrojovky se kterými jsem po výstupu ve Vídni krátce mluvil. Dozvěděl jsem se, že jedou podpořit Austrii Vídeň. Na otázku, zda má Zbrojovka nějakou novou družbu právě s tímto klubem se mi však nedostalo odpovědi. Borci se mne pak ptali na cestu na stadion, kterou jsem jim ochotně ukázal.

Vzhledem k tomu, že domácí stadion Austrie je momentálně ve výstavbě, hrálo se na městském stadionu Ernsta-Happela.

Tenhle fotbalový svatostánek patří mezi pětihvězdičkové stadiony UEFA a slouží, krom pořádání různých kulturních akcí, jako národní stadion, na kterém svoje zápasy hraje rakouská reprezentace.

Kapacita stadionu je 50.865 diváků. Stadion stojí jen několik stovek metrů od autobusové zastávky, kde spoje společnosti Student Agency staví.

Do výkopu zbývá ještě něco přes dvě hodiny, a tak si kupuju lístek na U-Bahn a jedu se na chvíli podívat do centra ke Katedrále svatého Štěpána.

Po cestě potkávám převážně fanoušky Rapidu. Zdá se, že ve městě má více příznivců.

Rivalita mezi Austrií a Rapidem byla zrozena nejen v boji o město, ale hlavně jako střet dvou sociálních tříd. Zatímco Austria vznikala jako buržoázní spolek založen intelektuály, Rapid byl založen dělnickou třídou.

Vídeňské derby má druhý největší počet historicky odehraných utkání ze všech evropských derby. Více má už jen skotské Old Firm mezi Celtic a Rangers.

O střety a výtržnosti ultras obou klubů nebyla v minulosti nouze. Poslední památná akce se datuje do roku 2011, kdy chuligáni Rapidu vtrhli při derby na hřiště a předčasně ukončili zápas. Skvělá atmosféra, pyro, choreo, pravděpodobně i střety fanoušků. Nenávist mezi těmito dvěma kluby se dá přirovnat k lásce mezi pražskými “S“.

Zpátky ke stadionu dorážím zhruba hodinu před utkáním. Mám lístek do sektoru E, který je přilehlý k sektoru pro ultras Rapidu a tak lze očekávat, že v sektoru bude více ostatních fanoušků klubu vyznávající zelenobílou.

Sympatické je, že se u vchodu na stadion netvoří žádné fronty a vstup probíhá hladce. Chvíli mi trvá, než najdu svoje místo. Sedím mezi klidnějšími fanoušky Rapidu, ovšem mám dobrý výhled na Ultras. Ti se nachází v nejvyšším patře stadionu daleko od hřiště.

Domnívám se, že důvod proč jsou ultras Rapidu tak daleko od hřiště je ten, aby se neopakoval již zmíněný incident z roku z roku 2011, který vběhnutím na hřiště vyvolalo právě tvrdé jádro fandů Rapidu. Kotel Austrie sídlí na opačné straně stadionu a je početně určitě menší než ten Rapidu.

Potvrdily se mi tedy mé postřehy z města, že Rapid bude asi klubem s větší fanouškovskou základnou než Austrie.

Celkově přišlo na fotbal 14 189 diváků, což pro mne bylo trochu zklamání. S ohledem na velikost města i stadionu bych čekal rozhodně více. Vícero sektorů zůstalo na utkání uazvřeno a poloprázdný stadion tak působil poněkud prořídle. Co mne však nezklamalo, byl vynikající support obou fanouškovských táborů.

Ultras Austrie vytahují jeden transparent za druhým. Vzhledem k tomu, že umím německy, dokážu si je přeložit. Hlavní transparent, sdělující, že kotel Austrie slaví osmnáct let fungování, zůstává vyvěšen pod sektorem po celý zápas.

V sektoru Rapidu to hučí jako ve včelím úlu a ještě před úvodním výkopem odpalují kotelníci první pyro v klubových barvách. Na hodinách v tu chvíli odbilo půl páté a hlavní rozhodčí zápasu fouknul do píšťalky a utkání začalo. Domácí Austria, které se v rakousku přezdívá ‚Die Veilchen‘ – což v českém překladu znamená Fialky, nastupuje v tradičních fialobílých dresech. I hráči Rapidu navlékli svůj tradiční zelenobílý trikot.

Od prvních minut se nehraje bůhvíjaký fotbal a tak mám prostor sledovat i dění na tribunách. Jsem velmi překvapen kreativitou domácích ultras, kteří si připravili nejedno skvělé choreo. To je však ale asi jediné měřítko, ve kterém fanoušky Rapidu předčili.

Ti jsou na stadionu slyšet o mnoho víc a téměř bez pauzy fandí celý poločas. Ten končí bezbrankovým stavem. Žádná extra podívaná to nebylo, i když obě mužstva si vypracovala několik slibných šancí. Stejně jako v hledišti, i na hřišti mají o něco navíc hráči Rapidu.

Venku je docela chladno, a tak se v duchu chválím, že jsem si nakonec vzal sebou teplý kabát. Na kovové sedačce jsem i tak docela promrznul a se začátkem přestávky spěchám na toaletu.

Na pětihvězdičkovém stadionu bych si představoval asi něco trochu jiného, ale budiž. Ostatně přikládám fotku, kterou jsem vytvořil ještě před zápasem, kdy se tu ještě nestály fronty.

Tedy po vykonání základní lidské potřeby jsem si chtěl koupit pivo, protože to prostě k fotbalu patří. Ovšem za tu cenu, za kterou ho na stadionu prodávali, by mi nechutnalo.

Stálo 5 euro včetně vratné zálohy na kelímek. Můj problém je, že jsem zvyklý všechno přepočítávat na koruny. Při představě, že za tohle jedno pivo utrátím tolik, za kolik si jich v Praze budu moci koupit čtyři nebo pět kousků, mi zkrátka mizí chuť.

Druhý poločas přinesl zvýšenou snahu jak na hřišti, tak v hledišti. Oba týmy začaly aktivně napadat a hra se přelévala z jedné strany na druhou. Vše ale většinou končilo u nezdařené finální fáze.

Příčinou možná mohla být i fialová mlha, kterou způsobili fanoušci Austrie. Ještě než se mlha rozplyne, odpalují i pyro. Zjevně se nechtějí nechat zahanbit fans Rapidu, kteří pyro použávají prakticky celý zápas.

Výzvám pořadatele, že používání pyrotechniky je přísně zakázáno, se tu smějí snad i obyčejní fanoušci. Represe ze strany policie vůči ultras, není v Rakousku tak vysoká, jako třeba v Německu. Pak mlha ustala a konečně to přišlo.

Běžela 58. minuta a celý můj sektor vybuchnul radostí. Rapid šel do vedení, když Phillip Schobesberger využil krásného centru od Schauba. Zakončení hlavičkou provedl přesně k pravé tyči a brankář Pentz neměl nárok.

Zbytek utkání přinášel spoustu faulů a žlutých karet, dokonce v 81. minutě dostal hráč Rapidu kartu červenou. Závěrečný nápor domácích se však nekonal, a tak se po závěrečném hvizdu slavilo v sektorech stranícím hostům. Rapid v tabulce přeskakuje svého soupeře ne třetí pozici, Austria klesá na místo čtvrté. 

Po závěrečném hvizdu vypukla v mém sektoru veliká radost. Vždyť Rapid porazil Austrii po dlouhých pěti zápasech. Po cestě ze stadionu jsem se stal svědkem zásahu policie. Ta musela zakročit proti agresivním chuligánům Austrie, kteří jí záhy napadají.

Nejedná se však o velký útok. Navíc policisté mají psi, kteří s lehkou nadsázkou vypadají zuřivěji než oni chuligáni. Ti tak zůstanou u skandování “Gestapo“ na adresu policie.

V okolí stadionu ale mezitím začíná probíhat vícero menších potyček a policisté tak chvílema neví, kde zasahovat dříve. Policie navyšuje stavy a do půl hodiny vše ustává. Já vše sleduji s mobilem v ruce a střídavě se kryji za policisty či místní stánkaře.

Je kolem sedmé večer a autobus zpátky do Prahy mi jede až za hodinu a půl, a tak se pofklakuju po okolí stadionu. Mrzutý je fakt, že je neděle, a to znamená, že jsou v Rakousku nebo i Německu zavřeny všechny obchody. Není tedy kam bych se ukryl.

Potkávám několik skupinek fanoušků Rapidu, pro které zjevně měření sil s městským rivalem neskončilo a vypadá to, že svého soka z tribun hledají v přilehlém parčíku. Za několik málo minut slyším drobné výbuchy. Pátrat do centra dění na vlastní pěst si už ale netroufnu a navíc mi už jede autobus.

Během zpáteční cesty stihnu shlédnout dva béčkové filmy a kolem půl druhé ráno dorážíme do Prahy na Florenc. Hodnotím právě zažité Vídeňské derby kladně. Je vidět, že toto měření sil mezi Rapidem a Austrií má v zemi tradici. Je mi ovšem jasné, že za tou pravou fanouškovskou atmosférou se budu muset vydat na Východ.