Když do Hradce přijedou Pardubice aneb viděl jsem východočeské hokejové derby!

Hradec Králové a Pardubice jsou dvě krajská města ve východních Čechách, která jsou od sebe vzdálena něco málo přes dvacet kilometrů.

Mají téměř stejný počet obyvatel i rozlohu a možná právě proto jsou nesmiřitelní rivalové.

Ohledně té sportovní dlouho platilo, že zatímco v Hradci Králové se hrál lepší fotbal, Pardubice měly zase bezkonkurenčně lepší hokej.

Teď už to ale tak úplně neplatí. Ve fotbale hrajou obě města druhou ligu, jelikož Hradec loni sestoupil a v hokejové extralize už hrajou oba mančafty. To když se v roce 2013 přestěhovala extraliga z Českých Budějovic do Hradce Králové.

Ve východočeské metropoli se tak po dvaceti letech začala hrát elitní hokejová soutěž a to znamenalo jediné.

Na programu jsou zase vyhecované derby s Pardubicemi.

Jedno takové bylo na programu v neděli 15. řijna v královéhradecké ČPP Aréně a jelikož jsem byl toho času náhodou pracovně zrovna v Hradci, nemohl jsem si neudělat čas na návštěvu tohoto východočeského derby.

Vstupenku jsem sehnal týden předem online přes internet a stála mne 160 korun.

Dvě hodiny před úvodním buly je už ve městě cítit ta správná natěšená atmosféra, která k derby zkrátka patří.

Do hradecké hokejové arény proudí ze všech světových stran fanoušci místního Mountfieldu oděni do klubových dresů a šál.

Někteří jdou rovnou do haly, jiní ještě popíjejí v přilehlých hospodách. Já postávám u vchodu a čekám na příchod pardubické ekipy. Ta se objevuje zhruba půl hodinu před začátkem utkání.

V počtu několika stovek fanoušků probíhá poklidný přesun do sektoru. Jako fotbalový fanda si všímám, že ti hokejoví, jsou o poznání klidnější. Střety probíhají pouze slovní.

Hradecká ČPP Aréna je na derby vyprodaná (6890 diváků) a oba tábory se prezentují ve slušné formě. Vstupenka, kterou jsem si koupil před týdnem byla jedna z posledních dostupných. Když jsem se šel usadit na své místo, zjistil jsem proč.

Z první řady je přes věčně zamlžené plexisklo vidět opravdu špatně. Nicméně atmosféra na tribunách je skvělá a já si navíc mohu přesednout sedadlo o pár řad výše, ze kterého je lépe vidět na led.

O první komerční přestávce se zapojuji do chorea, které připravili domácí ultras. Každý zvedá nad hlavu červeno-žluto-bílý kartón.

Tyto barvy jsou oficiální barvy města Hradec Králové. Jelikož se zapojují skoro všichni, vypadá tato kartoniáda opticky velmi povedeně.  Samotný zápas pak nabídl jednoznačný průběh.

Domácí Mountfield se ujal vedení již v první třetině a v té druhé pak nasázel bezradně hrajícím Pardubicím další čtyři kousky a o vítězi derby bylo prakticky rozhodnuto.

O pauze mezi druhou a třetí třetinou se chci trochu posilnit a tak vyhledávám stánky s jídlém a pitím. Výběr tu mají pestrý, stánků je tu hodně a proto se netvoří takové šílené fronty, které znám z Letné. Tam si člověk při velký zápasech musí vybrat, jestli si o poločase dopřeje luxus v podobě občerstvení, nebo půjde vykonat základní lidskou potřebu.

Tady v ČPP Aréně jsem naštěstí stihnul obojí. Záchody jsou tu prostorné a pivo s haluškama jsem pořídil za nevelký peníz. Poslední třetina se už nese v duchu oslav.

Domácí hrají uvolněně a přidávají ještě dva góly. V posledních minutách zápasu probíhá arénou dokonce Mexická vlna.

Support hostů z Pardubic, vinou napříznivého skóre, viditělně uvadal. Takový debakl asi nečekali. Hned po závěrečném hvizdu opouštějí svůj sektor a za doprovodu policie nasedají do předem připravených autobusů, které je vezou na vlakové nádraží.

Domácí fanoušci opouštějí arénu o něco později, neboť si po závěrečném hvizdu užívají vítěznou děkovačku. Ulice jsou klidné, žádné větší potyčky nejsou hlášeny. Většina fans odchází pěšky a tak ani městská hromadná doprava není přetížena.

Závěrem musím přiznat, že ač jsem byl na Extralize asi po třech letech, utkání jsem si užil. Cítil jsem takovou zdravou rivalitu, která asi nikdy nepřeroste v nenávist jako je tomu ve fotbale mezi Spartou – Slavií a Baníkem Ostrava – Opavou.