TOP 10 nejlepších fotbalistů, kteří nikdy nevyhráli Zlatý míč
Zlatý míč – individuální trofej, která se každoročně uděluje nejlepšímu fotbalistovi planety. Magazín Fórum Sport přináší žebříček nejlepších fotbalistů, kteří jej během své kariéry nikdy nezískali.
10.místo: Paolo Maldini
Jeden z nejlepších obránců, kteří kdy běhali po trávnících, věrný milánskému AC, magnet trofejí. Navzdory těmto charakteristikám Paolo Maldini nikdy nevyhrál Zlatý míč, zejména kvůli tomu, že v době jeho největší slávy se vítězství mužů defenzívy nenosilo.
Přestože se mu za jeho dlouhou kariéru podařilo získat sedmkrát Scudetto, pětkrát vyhrál Ligu mistrů, dvakrát byl s reprezentací ve finále velkého akce, tento symbol a kapitán svých úspěšných týmů, nebyl dostatečně doceněn.
Úspěšnou éru Rossoneri v devadesátých letech „využili“ ke slávě zejména Van Basten a Gullit, později místo na výsluní převzal Kaká. Maldini ukončil svou dlouhou reprezentační kariéru před turnajem, který přinesl titul mistra světa Italům. Kdyby tak neučinil, mohl být v roce 2006 na místě Cannavara právě on a v tomto žebříčku by pro něj nebylo místo. Nestalo se.
9.místo: Oliver Kahn
Jen jednou získal ocenění Zlatý míč muž stojící v bráně, to když světový fotbal udivoval muže hájící bránu Sovětského svazu.
Korunovace se dočkal ruský brankář Lev Jašin, přitom kandidátů bylo požehnaně. Sepp Maier, Dino Zoff, či Peter Schmeichel, byli brankáři, kteří sami rozhodovali důležité zápasy, ale nikdy trofej nevyhráli. Do žebříčku jsme se rozhodli zařadit Olivera Kahna.
Dvojnásobný fotbalista roku v Německu, stříbrný z ankety FIFA hráč roku, osminásobný německý mistr, vítěz Ligy mistrů. Jmenování úspěchů by bylo nadlouho, podstatné je to, co nezískal.
Přestože byl na mezinárodní úrovni nejlepším brankářem své doby, doplatil na to, že v záři reflektorů se ocitají útočné hvězdy. Excentrického golmana, který svými výstřelky na hřišti poutal pozornost, jste museli buď milovat nebo nenávidět.
8.místo: Dennis Bergkamp
Tenhle Holanďan s perfektním přehledem ve hře, přihrávkou a skvělými střeleckými předpoklady ve středu pole nikdy nedosáhl na nejvyšší individuální trofej.
Po vzoru „létajícího Holanďana“ Robina van Persieho, bychom jeho krajanovi mohli dát přezdívku „nelétajíci Holanďan“, jelikož Dennisův strach z létání mu zabránil k leteckým přesunem na mezinárodní zápasy, kam cestoval po zemi, pozdě a unavený.
Každý, kdo ho v dresu Arsenalu mohl vidět, určitě bude souhlasit, že byl top hráčem své doby. Nenavázal však na Cruyffa, van Bastena, či Gullitem, a proto má i země tulipánů své zastoupení v tomto žebříčku.