Železný muž Vyžlovky aneb i s defektem na kole poprvé v lepší půlce!

Čtvrtý červencový víkend patřil rodinnému výletu do obce Vyžlovka, který jsem šibalsky spojil s místním triatlonovým závodem Železný muž Vyžlovky. Jak se mi vedlo?

Poprvé jsem o triatlonovém závodu na Vyžlovce slyšel v létě 2022 krátce poté, co jsme obec ležící cca 30 jihovýchodně od Prahy navštívili a zaplavali si v tamním rybníku.

V závodních plánech mi však na tento víkend 27-28 dlouho visel jiný závod – Triatlon Horní Počernice. Ten byl však dva týdny dopředu pro malou účast zrušen, a tak najednou bylo jasno.

Startovné stálo asi šest stovek, takže jsem oproti Horním Počernicím i ušetřil. Dalším benefitem bylo, že jsem na krásnou přírodou kolem Voděradských bučin nalákal i Kristýnu, takže o parťáka bylo taky postaráno.

V pátek odpoledne jsem si vzal v práci volno a kolem třetí hodiny jsem vyrazili do naší cílové destinace netradičně na kolech.

Cesta byla hezká, ale dlouhá, neboť jsme si cca 7km najeli špatnými odbočkami. Po necelých čtyřech hodinách jsme se ubytovali v penzionu Holiday Home a zašli si na famózní večeři do místní Pizzerie.

Před závodem jsem spal dobře, ráno jsem se však dlouho necítil. Naštěstí se startovalo až v 11:30, takže času bylo dost.

K snídani jsem si dal tradiční dvě porce ovesné kaše a vyrazil společně s Kristýnou omrknout cyklistickou a vlastně i běžeckou trať.

Přihlásil jsem se totiž do kategorie Standard, která čítala 400 metrů plavání, 12km na kole (3 okruhy kolem rybníka) a 4km běhu tím samým okruhem.

Vše šlo překvapivě hladce, až do příprav v depu. Tam mi totiž z kola upadlo cosi, co drží polohu sedátka, takže jsem se začal psychicky připravovat na to, že budu šlapat kolena u brady.

Závod jsem však už dopředu bral spíše jako tréninkový, takže na start jsem se postavil z čistou hlavou.

Celkem 158 závodníků a závodnic se postavilo na start kategorie standard. První jsme šli na věc my muži, ženy vbíhali do vody Vyžlovského rybníka dvě minuty po nás.

Plavání

Od začátku jsem si vybral dobrou dráhu, vyhnul se melám a držel konstantní prsařské tempo.

Na první bojce po zhruba 100metrech jsem sice byl poněkud vzadu, ovšem postupně jsem se propracoval do středu natahujícího pole.

Voda nebyla sice zrovna moc čistá, ale měla příjemnou teplotu, takže se mi z ní po těch 400m téměř nechtělo.

Z rybníka jsem vylézal po 9 minutách a 21 vteřinách uprostřed největšího balíku závodníků. Věděl jsem, že je to dobré a bude s kým jet, ještě aby kolo drželo.

Cyklistika

První depo – ve kterém bývám tradičně pomalejší – jsem zvládl tentokráte dobře a po minutě a půl jsem nasedl na svoji Meridu. Bohužel, jak jsem předpokládal, sedátko šlo dolů.

Zjistil jsem však, že mi to ve výkonu zase tak strašně moc nevadí a šlapal do toho co to šlo.

Jel jsem na konci většího natáhnutého balíku. Jak nejsem silný cyklista, cca osm pozic jsem už v úvodním okruhu ztratil, ovšem taky jsem tři závodníky předjel, což mi dodalo na sebevědomí.

Okruh byl víceméně rovinatý s jedním mírnějším stoupáním od rybníka Pařez. Asfalt byl však v lesních přejezdech velmi špatný, takže závod je to opravdu spíše pro horská či gravelová kola.

Ve druhém okruhu se mi na nejtechničtější pasáži podél sousedícího rybníka Pařez stala málem kolize, kdy mě z každé strany na nejužším místě předjeli dva eliťáci. Z jejich strany rozhodně nebezpečný manévr, ale dopadlo to dobře.

V posledním okruhu jsem se stabilizoval a do depa přijel ve čtyřčlenné skupince. Tam jsem se zase hezky rozdělili.

Na kole s malým defaktem jsem strávil 27 minut a 15 vteřin. Se správně nastaveným sedátkem by to o tu minutku lepší možná bylo, ale to je kdyby…

Běh

Druhé depo v mém podání bylo celkově jedno z nejrychlejších ve startovním poli. Ještě před náběhem do okruhu jsem se posilnil vodou u občerstvovačky.

Chtěl jsem to rozběhnout volněji a brzy začít stupňovat, ovšem první kilometr a půl do Jevan vedl asfaltem na přímém slunci, takže to šlo pomalu.

Přesto jsem držel obstojné tempo kolem 5:15 na kilák a sbíhal pomalu jednoho soupeře za druhým.

Před očekávaným výběhem do lesa jsem opět využil občerstvovací stanici s vodou. Bohužel byla to tentokráte hlava, která nepustila.

Psychicky jsem se spokojil s tím, že se pomalu posouvám v pořadí dopředu, ovšem když mě kolem třetího kilometru předbíhal borec s tempem jen o pár vteřin na kilák vyšším, zkusil jsem to s ním jen 200 metrů.

Hlava prostě nebyla nastavena na nějaký velký závěr na který často v triatlonech sázím. Nikým dalším už jsem se předběhnout nenechal, ale v posledním kilometru jsem získal už jen jedno místo, byť těch závodníků přede mnou bylo hratelných více – třeba tři.

Celkově jsem běžeckou trasu zvládl za 20 minut a 43 vteřin, ovšem vím, že umím lépe. Žádný sprint do cíle se výjimečně nekonal.

Cílovou bránu na přírodním koupališti Vyžlovka jsem protnul v čase 59 minut a 18 vteřin jako celkově 70. závodník ze 158 startujících. Mezi muži jsem pak skončil na 62. místě ze 118. startujících.

Zá cílovou páskou jsem měl ještě dost sil, na běhu jsem ze sebe nevydal vše, přesto s výkonem pod hodinu musím být spokojený.

Po závodě následoval zasloužený smažák v nedaleké restauraci Hotelu Praha, krátký šlofík na ubytku a k večeru klidná procházka po Voděradských bučinách.

Shrnutí

Železný muž Vyžlovky je klasický vesnický triatlon se skvělou kulisou i dobrou organizací. Navíc epicentrum závodu je skvěle položeno.

Vysokému počtu startujících nahrává i blízká dojezdová vzdálenost od Prahy, takže organizátorům letos již 25. ročníků svítá na další nadějné ročníky. Letošní ročník se vyprodal týden před startem.

Závod jsem tentokráte pojal jako součást sportovního rodinného výletu do klidné obce s krásnou přírodou kolem, takže tlak na výkon jsem necítil.

Možná i proto se mi celkem zadařilo. Vždyť vůbec poprvé co jsem před dvěma lety vrátil k závodění v triatlonu jsem skončil v lepší polovině startovního pole. V té mužské víceméně uprostřed.

Jasně, nebyla tady kdovíjaká konkurence, i tak se to ale počítá a je tam vidět progres.

Zda se na tento zajímavý závod příští rok vrátím nevím, rád bych totiž zdolal Počernický triatlon pokud se teda uskuteční. Nicméně v dalších letech se sem na Vyžlovku určitě ještě mockrát vrátíme:)