18. 7. 2024

Učím se traily aneb těžké závody v Modřanské rokli a v Prokopáku!

Pro letošní sezonu 2024 jsem si dal jeden z cílů dostat se pomalu do běžeckého světa trailových závodů. Závody ze seriálu Vaše liga v Modřanské rokli a Prokopském údolí byly velkou zkouškou.

V dubnu jsem absolvoval závod ze seriálu Běhej Lesy na Karlštejně, ovšem technická i silová náročnost trasy se nemůže s traily v Modřanské rokli a Zlíchovskými vyhlídkami měřit.

Začneme v Modřanech, kam jsem to měl 4km na kole od domu.

Trail Modřanskou roklí – 22.5.2024

Závod se konal ve středu 22. května od 18:00 a dopředu byl otazník, jak se mi podaří zregenerovat z nedělního Poděbradského triatlonu.

Tři noci a sportovní volno nakonec stačilo, abych ve středu 22.5 stál na startu kratšího 8,5km dlouhého trailu.

Před startem mě znervóznovaly otlačeniny na hyždích z triatlonu, ihned po startu však bolest jakoby zmizela.

Chtěl jsem závod rozběhnout volněji, ale trochu jsem to s tou volností přehnal. Po prvním výběhu jsme se ocitli na úzkých cestičkách, kde nešlo asi 1km nikoho předběhnout.

Startovní pole se natáhlo do hada a já uvízl mezi výkonnostně slabší skupinou. Hned prvním seběhu jsem předběhl asi 6 běžců a doběhl skupinu přede mnou. Následovalo první větší stoupání, kde jsem se opět posunul.

Po necelých dvou kilometrech jsem vytvořil tandem s běžcem číslo 477 Martinem Z. a společně jsme ukrajovali běhavé sekvence v terénu. Tahal on, já se spíše držel.

Vyhovovalo mi jeho tempo a bylo brzo pouštět se do nějakých sólo akcí. Takhle jsme doběhli asi 2 zpomalující soupeře. Před námi s konstantním rozestupem běžela blonďatá běžkyně.

Poprvé jsem svému parťákovi 477 cuknul před šestým kilometrem v seběhu k nádrži. Občerstvovačku jsem na rozdíl od něj nevyužil a v následném prudkém stoupání po skále se definitivně odpoutal.

Sám jsem však nezůstal, jelikož se mi podařilo na vrcholku docvaknout blonďatou běžkyni. Pouštěla mě před sebe, což jsem však s díky odmítl a zařadil se hezky za ní. Dalších 1,5km jsme tedy zdolávali spolu.

Trať často poskytla pěkné výhledy, ovšem nebyl čas se kochat. Běžkyně mi trochu poutekla v závěrečném strmém seběhu, kde ukázala extra třídu. Snažil jsem se co se dalo, ale technicky jsem ztrácel.

Její náskok jsem však smazal na dlouhé kilometrové asfaltové rovině, která vedla do cíle. I když zrychlovala a dostávali jsme se na tempo 4:40, akceptoval jsem zrychlení a 200m před cílem jsem zapnul motory a ukořistil časem 52 minut a 50 vteřin celkově 38. místo z 72 startujících. V cíli jsme si pak sportovně plácli;)

Celkově jsem se svým výkonem spokojený. Na trailových tratích jsem pořád nováček a tahle v Modřanské rokli hodně prověřila technické zdatnosti.

Domů jsem se pak dostal na kole, jelikož Modřany mám tři kiláky od baráku. Tenhle závod chci do budoucna rozhodně zařazovat do předsezonních závodních plánů.

Trail Zlíchovskými vyhlídkami – 12.6.2024

Na závod jsem jel rovnou z kanclu a byť jsem si udělal časovou rezervu, bus z Knížecí měl cca 20 minutové zpoždění, takže jsem měl co dělat, abych stihl registraci.

Místo startu u zahrádkářské kolonie na Děvíně jsem navíc nemohl hned najít. Naštěstí na registraci čekají i na opozdilce.

Zaplatit, převléct, uložit věci, rozcvičit, kopnout do sebe vodu a jde se na věc.

Jako první odstartovali vytrvalci na 14km, my ostatní co jsme běželi poloviční distanci jsme se vydali poznávat krásy Prokopského údolí o deset minut později.

Hned první kiláček z Děvína byl svižný, trasa vedla ještě po cestách a měla sklon. Hodinky mi píply přesně 5:00/km.

Pak už se trasa začala vlnit, tepy šly nahoru a musel jsem si dávat pozor v opravdu velmi technických sebězích.

Historie se opakovala a stejně jako v Modřanské rokli jsem zůstal v tandemu s tím stejným běžcem Martinem Z.

Tentokrát jsme se však rozdělili podstatně dříve. Ještě před průběhem ikonického lomu se totiž mému soupeři rozvázala bota. Zastavil a už jsme se na trati neviděli.

Na krátkém úseku po asfaltu jsem přeběhl jednu běžkyni a v náběhu do brutálního krpálu uviděl další tři soupeře.

Prvně jsem se dostal před pána se zkrvavenou rukou, který měl očividně nehodu, ale běžel a zdál se být ok.

V navazujícím kopci jsem šel před vysportovanou paní s tepákem na ruce a nedaleko uviděl další Báru K., která si zkoušela vyndat kamínek z boty. Asi to nevyšlo a než aby se nechala předběhnout, vstala a okamžitě se mi snažila utéct.

To se jí do určité míry podařilo v rovinaté pasáži podél kolejí, ale jak přišly kopečky, zase jsem se začal přibližovat. Společně jsme se vyškrábali nahoru na Dívčí hrady s populárními výhledy na Prahu.

Po 6km v nohách už na rovince o tolik silnější jako na začátku nebyla a já si držel cca 15 metrový konstantní odstup. Taky už jsem toho měl plné brejle.

Mezitím se kolem nám přehnal běžec s krvavou rukou. Od Vodárenské věže už to bylo do cíle cca 500 metrů, ale posledních 200m vedlo kolem hřbitova do kopce. Právě tam jsem plánoval zaútočit.

Na běžkyni Báru jsem si věřil, ale na dostřel byl ještě běžec „krvavá ruka“ a jeden v zeleném tričku, který vypadal, že mele z posledního.

Do závěrečného kopečka jsem dal opravdu vše, až mi tepy vylétly na 206 !!!

Běžkyni jsem svým nástupem zlomil, ale chlapy se také rozhodli zasprintovat a uhájit pozice.

Ve sprinterských soubojích na konci závodu jsem zvyklý vyhrávat, ale zkomírající mladík v zeleném tričku byl mlaďas, který se těsně před cílem rozhodně nechtěl nechat porazit.

Do cílové brány jsme tak vletěli společně ve shodném čase 43 minut a 25 vteřin. Jen tak tak jsme nevzali i běžce se zraněnou rukou, který doběhl pouhou vteřinu před námi.

Epickému finiši tleskali všichni přítomní, protože lité souboje do posledních metrů nejsou na dlouhých trailových závodech úplně běžné.

Svým časem jsme obsadili dělené 28. místo z 42 startujících.

Se spurtujícím rivalem jsme pak u občerstvení prohodili pár uznalých vět stejně jako s běžkyní Bárou, která mini souboj se mnou sice prohrála, ale ve své kategorii obsadila 3. místo a stoupla si na bednu. Tak snad jsem tomu aspoň trochu dopomohl 🙂

Techničtější seběhy jsem zatím asi nezažil. Závod jako takový mě moc bavil, tak snad za rok zase na startu.

Domů jsem se nechal odvézt Boltem jak jsem byl zmožen.